V pasátu - expedice Kanáry 2010 ...
V říjnu 2009 jsme se dohodli, že zaletíme na Kanárské ostrovy a pokusíme se je obeplout s drobnou zábližkou okolo ostrova Selvegem. Dalo se nás dohromady sedm a tak jsem zamluvil loď Oceanis 40 přes Honzu Hanzla z AZ EURO YACHTING. Zakoupil jsem pilota „Canary Islands Cruising Guide“ a začal s plánováním. Letenky jsme objednali od Canaria Travel. Honza Kratochvíl objednal taxi pro cestu z letiště Las Palmas do mariny Pasito Blanco a zpět. Dopředu jsme se domluvili na výlet autem na horu Teide (Pico de Teide) na ostrově Tenerife a dopředu zamluvili zapůjčení sedmimístného auta v půjčovně u mariny Los Gigantes.
V sobotu ráno 6. února jsme se sešli na letišti Ruzyně, odbavili jsme jako skupina svá objemná zavazadla a odletěli jsme Boingem 737-800 společnosti Travel Servis. Po čtyřhodinovém letu dosedáme asi v 11 hodin místního času v Las Palmas. Setkáváme se se všemi nepoškozenými zavazadly a v příletové hale nás již čeká objednaný taxikář s minibusem Mercedes. Do toho se snadno vejdeme se vší bagáží a odjíždíme do mariny.
Marina Pasito Blanco je vzdálena asi 30 minut jízdy a je uvnitř soukromého komplexu. Je tedy velmi klidná a je spíše majitelská nežli charterová. Své lodě tu má společnost Viva yacht charter & broker. Pravděpodobně jediným jejím místním zaměstnancem je Hendryk (zřejmě původní kanářan-blonďatý potomek Vikingů). Toho ihned kontaktujeme a dozvídáme se, že naše loď s/y Icaro není připravena k převzetí-problém není specifikován. Je nám nabídnut „upgrade“ na s/y ENNA – Beneteau Oceanis 43, v podstatě stejně vybavenou, tak jej (upgrade) přijímáme.
Převzetí lodi zajišťuje posádka, protože kapitán zvrací jak alík stižen migrénou. Plachty si prohlížíme až v podvečer, když se zklidňuje vítr. Nic nenasvědčuje budoucím problémům, Hendryk předává loď vskutku profesionálně. Večer vypouštíme celé nádrže do dna a tankujeme čerstvou vodu. Úsměvná je historka, kdy místo druhé nádrže plníme asi ¾ hodiny odpadní tank. Mýlku nakonec odhalujeme, napouštíme druhou nádrž po okraj a jdeme spát. Kapitán Láďa a Roman vyplouvají v neděli 7.února v 5.30. Hlídku má Roman s Helenou. Je jasno, padají meteority v 6 hodin vytahujeme všechny plachty. Celodenní plavba probíhá poklidně, u kormidla se střídáme i večer a nakonec v pondělí v 1.30 připlouváme do Puerto San Sebastian de La Gomera, kde kotvíme bokem u mola čerpací stanice v marině.
Domlouváme se s personálem, že je marina plná, ale ráno nějaké lodě odjedou a pak budeme moci překotvit na standartní stání. Po osmé hodině ranní překotvujeme hned vedle lodi pobřežní stráže k plovoucímu molu. Stání u plovouciho mola je mnohem komfortnější, vzhledem k přílivu a odlivu který má rozpětí asi 1,5metru. U plovoucího mola je možno loď uvázat nakrátko a ta se pak tolik nevrtí větrem. V marině je zdarma WI-FI internet, ale dobrý signál je jen v blízkosti kanceláře mariny. Teplá voda je ohřívána solárně a není jednoduché vytipovat okamžik kdy dostatečně teplá poteče. Po sprše jdeme vypůjčit dvě auta (Ibizu a Pandu) a jedeme na výlet do národního parku Garayonay do vavřínového pralesa. Ten se nachází ve výšce přes 1000 m nad mořem, kde se sráží vlhký oceánský vzduch a vytváří tak pásmo s dostatečným množstvím srážek.
Oblačnost je hustá, všudypřítomná a vlivem větru mží vodorovně. Po procházce pralesem si dopřáváme výtečný oběd v místní restauraci. V sedm hodin večer vracíme dotankovaná auta a po večeři kolem 22.00 odplouváme. Plujeme ve stálém větru o síle 20-25 uzlů do přístavu Los Gigantes na Tenerife, máme tam totiž na úterý ráno domluvený pronájem sedmimístného auta (Citroen Jumper) pro výlet na Pico de Teide. Vlny jdou kanálem mezi Gomerou a Tenerife od severu a jsou 3-4m vysoké, dlouhé. Prima noční jachting, tedy pokud by na lodi držel stoper kikingu a dal se dotáhnout zadní lík hlavní plachty. To by se pak hlavní dala dobře vytrimovat a neflatroval by tan zatracenej zadní lík (krom toho, že by to taky líp jelo). Asi míli před Los Gigantes balíme plachty a do přístavu jedeme pomalu na motor. Při komunikaci rádiem s marinou se zdá, že si zaměstnanec mariny není zcela jist, že opravdu připlujeme, ale nakonec nás čeká u mola a světlem nám ukauje místo na kotvení. To však předbíhám poněkud dramatickým okamžikům. V průvodci od Imray se dočítáme, že je nevhodné zajíždět do přístavu při severozápadním vlnění, pokud to není zcela nemožné. Se zkracující se vzdáleností k přístavu je stále patrnější hřmění příboje narážejícího zuřivě na přístavní zdi. Vjezd do přístavu je tvořen slalomem mezi bočními přístavními zdmi a tvoři vlastně dvojitou šikanu. Příboj v této slalomové trati vytváří dmutí , v našem případě asi 1,5m které posouvá projíždějící loď do míst, odkud již pro loď není návratu. My jsme si velkým obloukem nadjeli, posvítili si na oblast vjezdu hledáčkem, náhodou trefili moment s nižšími vlnami a s pomocí příďového propeleru jsme středem slalomové dráhy propluli do zadní části přístavu. Při tomto manévru jsme viděli jednu velkou vlnu kterak se převalila přes přístavní zeď. Již ale vidíme světlo přístavního zaměstnance a tak se chystáme zakotvit mezi dvě lodě co vozí turisty koukat se na příboj a delfíny u Los Gigantes a majáku Teno. Bohužel přístavní pracovník nejeví žádnou aktivitu a tak kotvíme sami. Couvání nakrátko a zatáčení doprava však není pro loď s motorem Yanmar zrovna snadná disciplína a tak i s pomocí příďového propeleru jsme rádi za dostatek fendrů na pravoboku. Omlouvám se posádce- fakt to líp nešlo. Jsem upřímně rád, že to mám za sebou a podle všeho celá posádka taky. Už tady asi nikdy kotvit nebudu a tak jsem rád, že jsem si neuříz ostudu.
Ráno spím jak zařezaný a tak si nechávám po probuzení jen od posádky vyprávět o překvapení posádek turistických lodí stojících po našich bocích, když zjistili, že jsme do přístavu připluli v noci. Sklidili jsme velký obdiv. Ráno se jdeme přihlásit do kanceláře mariny, zjišťujeme že zde není možné vyměnit plynovou bombu do kuchyně a Honza jde pro zamluvené auto. Ještě teď dopoledne je hluboko uvnitř přístavu velké dmutí způsobené příbojem. Měřím ho na sloupku kotvícím plovoucí molo – činí více než 0,5m za patnáct vteřin. Prostě jako na houpačce nahoru, dolu, nahoru dolu a to všechno za jednu minutu. Pak ve čtvrt na dvanáct za krásného počasí vyrážíme vzhůru k Teide. V nadmořské výšce kolem 800-1300m projíždíme pásmo oblačnosti a výš pak zase svítí sluníčko. Ve výšce 2200 m je uzavřená silnice. Je zde zaplněné parkoviště, někteří jdou pěšky asi 7 km ke spodní stanici lanovky. To odmítáme, promýšlíme co dál. Nakonec se vydáváme na cestu k majáku Teno na severozápadě ostrova Tenerife. Cestou stavíme u pojízdného baru na kávu a pak také v restauraci v Buenavista del Norte na oběd. Pak si již prohlížíme pobřeží s majákem, vlny, příboj a užíváme si hezké počasí. Do přístavu se vracíme se setměním. Domlouváme se, že ráno zjistíme situaci a pak se rozhodneme jestli bude možné bezpečně z přístavu odplout.
Ve středu ráno platíme přístav, doplňujeme potraviny a zjišujeme aktuální předpověď počasí. Podle všeho je možné bezpečně z přístavu odplout a tak v 10.10 hod vyplouváme. Výška vln u přístavu je kolem 1m. Plujeme kolem severního pobřeží Gomery
tak abychom mohli shlédnout místní čedičové varhany (tedy jako zážitek nic moc) a následně měníme kurs na přístav La Estaca na ostrově El Hierro. Na Hierru kotvíme bokem hned za přístavní zdí za asistence místního policisty v půl dvanácté večer. Část posádky to jde ještě oslavit do baru. Je zde třeba počítat s přílivem a ponechat volná lana aby se loď za odlivu neuškrtila. V průběhu dnešní plavby jsme zjistili, že je na několika místech natržen zadní lem hlavní plachty. Při plavbě na zadobočák však ve středním větru nehrozilo rozšíření poškození a tak jsme opravu nechali až po přistání. K poškození plachty asi došlo při noční přeplavbě do Los Gigantes, kdy jsme zjistili že stoper kikingu nedokáže udržet napnuté lano (kiking měl prostě moc malý průmer lana). A to ještě lanko zadního líku nedrželo v záseku, tak jsme ho tam vždycky museli přivázat. Navíjecí hlavní plachty jsou prostě dobré tak pro Němce motoráře a ne pro český námořníky. Hlavní plachta byla konstruována s vertikálními spíramy, které někdo pro jistotu vyjmul. Ty by bránily flatrování zadního líku ale asi taky trochu překážely při navíjení plachty do stěžně. Všechny tyto důvody zapřičinily nemožnost hlavní plachtu dobře vytrimovat.
Ve čtvrtek ráno zjišťujeme, že marina v obecním přístavu La Estaca ještě není dostavěna a tak zde sice najdeme luxusní toalety ale nejsou zde sprchy. Možnost zakotvení pro návštěvníky je omezena tak na 6-7 lodí. Proto bych raději příště kotvil v Puerto De La Restinga, kde je lepší zázemí a je možné kotvit u povoucího mola. Ve městě je supermarket, bary, kavárny a restaurace. Jsou tu i dvě potápěčská centra a zázemí místních rybářských člunů, kde se dají koupit čerstvé ryby. Ale zpátky a pěkně po pořádku. Ráno ještě stahujeme hlavní plachtu a kontrolujeme její poškození. Voláme taky technikovi z Viva Charteru a konzultujeme s ním možnosti opravy plachty. Buď se máme pokusit plachtu sami zašít, nebo máme vyhledat Sailmakera. Sailmaker se v Puerto de La Estaca nenachází a podle správce přístavu je jediná šance v Puerto de La Restinga- pokud tedy vůbec na ostrově nějaký je. Voláme tedy do půjčovny aut a za chvíli z letiště přijíždí zaměstnanec půjčovny a odváží nás do kanceláře na letišti. Zde si půjčujeme Ibizu za 35 Eur a ještě se domlouváme, že si majitelka auto vyzvedne v devět večer přímo v přístavu. S Honzou St. a Romanem pak nakládáme plachtu a vyrážíme na cestu přes hory do La Restingy. Tady zjišťujeme, že Sailmaker není a nebude. Tak alespoň kupujeme pevnostní izolepu, Roman vybírá několik ryb k večeři a jedeme nazpátek. Cestou nakupujeme ve Valverde balenou vodu a potraviny. Po návratu na loď s Honzou zašívám plachtu a zpátky jí stěhujeme na stěžeň. Naštěstí moc nefouká a tak se to bez obtíží daří. Domlouváme se, že po předání auta vyplujeme. Auto předáváme asi ve čtvrt na deset a po desáté vyplouváme. Nefouká a tak většínu plavby motorujeme. Hlídky střídáme ve dvojicích po třech hodinách. Roman se Simonou doplouvají před přístav Santa Cruz de La Palma za rozbřesku. Ráno tedy kotvíme v Marině La Palma v Puerto Santa Cruz de La Palma. Marína to bude po dostavění moc pěkná. Je to jako u nás doma- měla se slavnostně otevřít v prosinci 09 a dnes je hotová hrubá stavba. Kancelář je tedy provizorně v buňce, stejně jako sociální zázemí. Domlouváme se v marině na návštěvě Sailmakera a ten skutečně přichází a okukuje plachtu. Pak říká, že to bude opravené asi za tři dny a že si plachtu přijede vyzvednout. Ve městě je večer karneval. Část posádky se na loď vrací k ránu ozdobená parukami. Do rána nikdo nepřišel a tak si bereme aktuální znepokojivou předpověď ( má přecházet brutální tlaková níže s větrem přes 50 uzlů. Rozhodujeme se tedy na zkrácení naší trasy, vypouštíme plán na obeplutí ostrova Selvagem na sever od Kanárských ostrovů a vypouštíme i ostrovy Fuerteventura, Lobos, Gracioza a Lanzarote. Po tomto nepříjemném, ale jak se nakonec ukáže šťastném rozhodnutí, vyplouváme v sobotu kolem desáté dopoledne. Plujeme do Puerto Santa Cruz de Tenerife převážně na zadobočák, k obědu peče Honza rajčata se sýrem a klobáskama. Před nocí ještě refujeme plachty a procházíme průjezdné body, abychom se nedostali příliš blízko k severovýchodnímu konci Tenerife. Ráno nás čeká protivítr při plavbě na jih východně od Tenerife.
Změna směru větru v závětří ostrova Tenerife s sebou přináší rozbouřenější moře s kratšími vlnami.
Za kormidlem je Vašek a já vstávám. Ještě při oblékání v kajutě slyším velkou ránu po propadu přídě z vysoké vlny. Hned potom začíná pískat alarm motoru. Svítí kontrolka chlazení a tak kontroluji vizuálně výtok chladící vody z lodi. Voda pravidelně vytéká a tak se přikláníme k názoru, že se asi uvolnilo čidlo chlazení nebo nějaký spoj drátů při nárazu lodi na vlnu. Přebírám kormidlo od Vaška asi v půl osmé ráno, a vedu loď co nejkratší trasou před přístav Santa Cruz de Tenerife. V trase je však na kotvě velká nákladní loď a tu nechceme obeplout od moře a volíme „riskantnější“ kurs mezi lodí a ostrovem. Dostáváme se tak asi do vzdálenosti 1 Nm od břehu. Plavba rychle ubíhá v bezvětří na 2200 ot/min rychlostí asi 5 uzlů ve vlnách přesahujících 3m. Pomalu vstávají další členové posádky, kteří měli hlídku v noci. Honza se obléká a přichází na palubu, vtipkuje- „ Tojsme dost blízko břehu, to by byl fór kdyby se pos... motor“. A motor skutečně zhasíná. Situace není růžová a tak se snažím zachovat chladnou hlavu. Kormidlovat loď bez pohonu ve vysokých vlnách takřka nejde a dost dlouho mi trvá, než se mi jí podaří aspoň trochu stabilizovat a držet špičku proti vlnám. Ostatní se snaží zjistit příčinu závady, vypadá to, že nejde do motoru nafta. Roman kontroluje palivový filtr v nádrži a přepojuje hadici na rezervní sání. Motor však ne a ne naskočit. Rozhoduji se požádat marinu o asistenci při vplutí do přístavu. Radia se ujímá Honza St. Ale na 9 kanálu nikdo neodpovídá. Vítr ne a ne foukat a situace se stále zhoršuje, neboť nás vlny pořád pomalu posouvají ke břehu. Je tu pořád šance na spuštění kotvy na hloubce kolem 15 metrů a vyčkání na vítr. Raději se však rozhodujeme pro důraznější žádost o pomoc, přeci jenom riskovat poškození cizí lodě nás moc neláká. Voláme PAN-PAN -PAN na 16 kanále. Odpovídá nám radio Tenerife a řídí pomocnou akci. Asi po 2-3 minutách se k nám řítí velký gumák Policie, uvazuje se k nám a policisté zkoumají povahu našich problémů. Dozvídáme se, že nemohou naši loď odtáhnout do přístavu a že pro nás vyplul remorkér Pobřežní stráže. Pomalu se moře uklidňuje a tak nás odvazují a vyčkávají v povzdálí. Mezitím trochu začíná foukat. Po chvíli je zřejmé, že jde o stálou změnu a tak vytahujeme asi ¾ geny a vyjíždíme dál od břehu. Vidíme přijíždět Pobřežní stráž a končíme pokusy o spravení motoru. Uvazujeme se na lano z lodi Pobřežní stráže a necháváme se odtáhnout do mariny. U vjezdu do přístavu nás přivazují k boku lodi Pobřežní stráže a tlačí nás bokem k molu mariny. Po uvázání lodě k molu nás kontaktují policisté z nafukovacího člunu a žádají pasy, doklady od lodi a umožnění vstupu na loď. Tu prohlížejí, aby zjistili zda nepřivážíme běžence a také zda nejsou na lodi drogy. S pobavením jim ukazuji troubu se zbytky pečených rajčat.
Na mole již čeká kapitánka lodi Pobřežní stráže a žádá naši návštěvu na jejich lodi za účelem sepsání protokolu a zaplacení účtu za záchranu. Ten je mimochodem závislý na upluté vzdálenosti lodi Pobřežní stráže a na délce zachráněné lodi. V našem případě 13m loď a 10Nm. Celkem 270 Euro. Ještě jdeme zaplatit marinu a zotavujeme se po náročném dni. Sprchy v marině jsou ohřívány slunečním kolektorem, takže to na vřelou sprchu nevypadá.
V pondělí odpoledne přichází objednaný servisák motorů a zjišťuje příčinu závady. Jedná se o namnožené bakterie žijící v naftě (tedy ve vodě kterou nafta obsahuje). Mění kus palivové trubky za 5 Euro a dostáváme účet na 85 eur i s prací.
Až do pátečního rána trávíme čas v přístavu, návštěvou karnevalu a také se jednou jedeme vykoupatna pláž severně od města Santa Cruz de Tenerife. Tam jedeme městským autobusem který stojí 1 Euro. Pláž je písečná, písek je žlutý ze Sahary. Také si půjčujeme dvě malá auta a jedeme se podívat na severní pobřeží ostrova. Důvodem pro naše jachtařské zahálení je přechod silné tlakové níže, která s sebou přinesla nárazový vítr přes 50 uzlů a další projevy nehezkého počasí na moři.
Posádky které přesto z přístavu vypluly se po pár hodinách pokorně vracejí na svá stání. My se ve čtvrtek večer připravujeme na brzské ranní vyplutí. V pátek ráno vyplouvám za asistence Heleny a Romana asi v půl čtvrté s přímým kursem na Pasito Blanco na Gran Canarii. Po vyplutí z vetrného stínu se dostáváme do velkých dlouhých vln a na zadobočák plujeme rychlostí 7-8 uzlů vstříc cíli našeho Kanárského putování , kolem sedmé jdu do hajan a probouzím se po obědě na dohled Gran Canarie. Stále plujeme v pohodě na bočák a k marině se přibližujeme v půl páté odpoledne. Před pátou kotvíme u pumpy, doplňujeme naftu a míříme k molu dle přání pracovníka charterovky. Po bezpečném zakotvení se dozvídáme od jakésy ženy, ž ekotvíme na jejich místě a tak jsme po krátkém handrkování nuceni se o dvě místa překotvit. Ani tato poslední část plavby nekončí požkozením lodi a tak můžeme loď předat.
V sobotu ráno opouštíme loď, kolem poledne pro nás přijíždí mikrobus a tak se přesunujeme na letiště. V neděli nad ránem pak dosedáme na Ruzyňské letiště a vracíme se do zimy.
Upluli jsme podle GPS 410 Nm a nikdo se neutopil, dá se říci, že to zase nakonec všechno dobře dopadlo.
Láďa Kalina
