Sverige - Finland trailersailer trip 2011 - 2.část

Den první  

V pondělí 1.8 v poledne nastal ten dlouho očekávaný okamžik. Vyplutí do pobřežních vod Švédska se spoustou ostrůvků a ostrovů. Švédsko má asi 221 800 ostrovů, z toho 1085 je obydlených. Větší polovina ostrovů je vnitrozemských (řeky a jezera). Menší část, necelých 100 000 je obklopena mořem a právě celá 1/3 se nachází v oblasti Stockholmu. Délka pobřeží všech ostrovů je přes 60 000km. Prostě jachtařský ráj.

Přítup k moři ze Stocholmu vede východním směrem přes množství přírodních i umělých kanálů. Je zde také značená plavební dráha pro velkou plavbu. Ta jachtařům dělá největší problémy. Způsobuje krátké vyšší vlny, které každou plachetnici na krátkou dobu vytočí ze směru plavby. I když jsme stočili pokaždé loď přídí proti vlně, vždy nás to nepěkně zhouplo. Proto každý upaluje odsud co nejrychleji na motor (na plachty by to snad i v případě příznivého větru šlo, ale zásadně nikdo nekřižuje. Pluje se spíše jen na zadní a zadoboční vítr). Míjíme nábřeží s loděmi, některé z nich trvale ukotveny k bydlení, majáky, plno trajketů, ale také i ropný terminál. Občas potkáte takovouto nádheru jak připlouvá:

Obydlená loď

 

Proto jsme také tuto část absolvovali na motor. Po pár mílích jsme uhnuli vpravo do prvního úzkého kanálu a pokračovali jižním směrem. Nádherná scenérie, ještě nádhernější domy, výstavní sídla na skalách a březích. Provoz zde je značně menší a klidnější. Pěkná plavba.

Eternity pluje vedle nás

Pak na konci tohoto úzkého kanálu jsme se stočili JV směrem na prostornější vodu. Mírně foukalo, tak jsme na poslední část plavby vytáhli i naše plachty. Po 5-ti a půl hodinách plavby a 20 mílích (necelých 6 mil na plachty)  jsme připluli k ostrůvku  Ägnö. Jak to tam vypadá  ukáži na plánku v místním jachtařském průvodci. Trošku předbíhám, půjčil nám ho Pavel Š., kterého jsme potkali v jedné zátoce později, ale mapky z nich mnohem lépe popisují dané místo, než kopie mapy z GPS.

Museli jsme plout až téměř k jižnímu konci, kde je dostatečná hloubka pro vstup do Napolenviken. Eternity s posádkou již byla uvázaná ke břehu (pluli celou dobu na motor) a mávali na nás, že vedle nich nám drží místo… Udělali jsme si kolečko kolem místa pro kotvu a pro obhlídku místa, zamířili k místu zamýšleného vypuštění kotvy (ze  zádě) a pomalu se přiblížili ke skále na vybraném místě.  První zakotvení proběhlo bez ztráty kytičky.

Zde na severu se zásadně (až na nějaké vyjímky) kotví přídí ke břehu, na zádi kotva, v předu 2 lana do V uvázaná o to co je po ruce. Nejčastěji o stromy,  někdy o velké kameny a na hojně navštěvovaných místech jsou ve skalách zatlučeny uvazovací oka. Proto tady také častěji než jinde jsou k vidění lodě s ostrou přídí. Kolmý klounovec stále častěji k vidění na nových lodích tady moc k vidění není. Na přídi téměř všichni vozí buď trvale, nebo volně zavěšený žebříček. Naše loď není tak vysoká, takže nám dost dobře posloužil pro vystupování z lodě na skalisko čelen. Také jsem v jedné zátoce viděl techniku přilehnutí katamaránu ke skále. Vozí si něco jako velké polštáře, podsedáky do kokpitu, ale jsou to jen velké ploché fendry. Ty podvlečou pod jeden plovák a tím se opřou o vhodnou skálu. Dotáhnou lana na přídi a zádi, případně spring a mají vystaráno. Docela zajímavé.

Prohodili jsme pár slov u průběhu plavby a pak lsme se vydali všichni na krátkou prohlídku okolí. Je mnohem vhodnější ukázat několik fotek místo jakýchkoliv slov. Prostě nádhera, scenérie jako z katalogu cestovní kanceláře. 

  

Po návratu jsem vyzkoušeli i teplotu vody. Zdála se příjemná a tak došlo i na první koupání. Odhadem voda cca 22°C.

Moc příjemné. Během plavby pocit tepla (chladu) je jiný jako po zakotvení. V krytu zátoky máme pocit, že teplota poskočila o několik stupňů nahoru a po chvíli vysedávání v kokpitu je nutné ochlazení. Po západu Slunce pak teplota zase „subjektivně docela rychle poklesne“. Ve skutečnosti teplota mění svou hodnotu pomalu. Proč o tom píšu? Za pouhé dva dny  jsem se spálil tak, že se mi začal loupat nos….Prostě ten pocit vnímaní teploty, na rozdíl od jižněji položených moří, velice klame. Později  už jsme raději použili opalovacího krému alespoň s minimálním UV faktorem.

Večer byl poklidný, docela ticho, přestože v zátoce bylo plno lodí. Všichni švédi večeři připravují na břehu na grilu. Avšak téměř o nich nevíte, jenom je cítit v okolí něco dobrého na grilu. Většinou nic nechytají, ale dovezou si vše na lodi.

Večer jsem ještě zašel za Standou na kus řeči, jak to vidí další den. To jsme praktikovali vlastně po celou dobu společné plavby. Večerní brífink (vyjímečně ráno) s rozborem počasí na další den, variantami trasy a míst kotvení, hlavní a záložní pro případ nějakého problému (technický, s počasím). Během plavby jsme ve spojení nebyli, tedy byli jen přes SMS. Zatím nevozím vysílačku VHF. Ale ručka by se asi už nějaká sešla.

Naplánovali jsme další zátoku. K tomu musím přidat jednu historku. Standa mimo jiné povídá: „ .. pokud nebude moc  foukat poplujeme na motor, ať jsme tam ještě v dobrý čas (brzy). Chytím tam štiku a večer si ji ugrilujeme…..“  Pomyslel jsem si…..že….no chytí, nechytí, uvidíme jak bude úspěšný. Bral jsem to spíše z rezervou, protože ještě před plavbou říkal že není žádný rybář, jen to občas na plavbách zkouší.

Večer ještě připlula, mě neznámým způsobem, jedna historická plachetnice. Neznámým protože plula na plachty a přitom se v okolí nepohnul ani lísteček. Zase tak velkou setrvačnost mít nemohla, přesto plula rychlostí pomalé chůze. Tehdy žena prohlásila, že už ji je jasné proč vikingové byli tak úspěšní, nic nevidíte, nic neslyšíte a najednou….

 

"Vikingové" připlouvají

 

Den druhý

Ráno bylo opět jasno, jako skoro po celou dobu plavby. Připlul „zásobovací člun“ , sympatická slečna rozváží pečivo a denní tisk. Ani jedno jsme nepotřebovali, ale je to milé.

Vyplouvali jsme krátce po Eternity kolem 9 hodiny. Tentokrát také pouze na plachty, protože vítr foukal příznivě ven ze zátoky.  Potom jsme různě proplouvali mezi ostrůvky SV směrem k ostrovu Böckö, kde je ta báječná „zátoka štik“, jak jsme si ji později přejmenovali. Ale to už trochu předbíhám.

Lépe je ukázat trasu na mapě (pro zvětšení klikněte na mapu):

Rychlost kolísala mezi 2 až 5 uzly. Foukalo v průměru kolem 3 Bft. Večer vítr odešel na ryby (asi za Standou)  už kolem 6 hodiny a museli jsme po sbalení plachet doplout poslední úsek na motor. Dnešní etapa měřila 28 mil, „motorový vítr“ foukal cca 7 mil.

Když jsme se přiblížili ostrovům Böckö a Storö, začali jsme vyhlížet posádku Eternity. Ale stále nebyli vidět, hluboký záliv zde má několik téměř podobných zátok, zářezů do skalnaté žuly a v každé kotvilo několik plachetnic.

Hledáme si místo

Našli jsme zakotvenou Eternity

Tady na severu (alespoň ve Švédsku jsme to tak pozorovali) jsou plachetnice v drtivé převaze. Motorové lodě slouží jen jako vodní taxi, popeláři, pro rybáře a sem tam mezi nimi nějaký oldtimer. Za celou plavbu jsem viděl rekreační motorový člun jen párkrát v blízkosti Stockholmu, jinak vůbec.

Až v té třetí zátoce jsme měli štěstí, zapluli jsme hlouběji a až na samotném konci Standa kotvil. Nikdo na lodi nebyl, tak jsme se uvázali poblíž, ne zcela vedle jako včera. Než jsme sbalili loď, nasadili bimini, už vychází z blízkého lesíku zástup (Eternity měla 3 členou posádku) a první z nich něco nese na zádech (zde se hodí příměr s pohádkou o Bivojovi, nebo mě napadají různé písničky …),  byla to ryba, velika ryba i na tu vzdálenost. Všichni úsměv od ucha k uchu. Pochválili jsme jim dobrý úlovek. Standa odvětil, že přece říkal: "chytnu štiku a budeme grilovat“. Povídá, že jak jsme tu dlouho a že snad jsme ještě nevečeřeli. Pozval nás na grilovačku na sousedním balvanu žuly. Hned se pak ujali příprav, máme vzít jen pečivo (na ostrovech trochu nedostatkové zboží) a nějaké talířky, či skleničky (to zase na lodi je zpravidla v počtu podle členů posádky…).

Všechno šlo ráz na ráz, na lodi měl Standa všechno potřebné, včetně patřičného koření na ryby od „samolitera“. Rozdělal gril, zapálil dřevěné uhlí. Rybu už donesli vykuchanou, zbývalo jen naporcovat, okořenit a zabalit do alobalu. Během pečení se vedli řeči, že to tentokrát nebylo až tak snadné, trvalo to trochu déle než obvykle. Štika ne a ne na ten háček skočit. Jenom kroužila kolem a kolem a pak kousek dál, kam už nebylo možné dohodit háček. I nezbylo Standovi než se za ní brodit…..Nakonec se  dobré dílo zdařilo.

Také jsme se něco dozvěděli o způsobu přípravy ryb zde ve Švédsku. Na rozdíl od nás se pečou/grilují méně, tak aby maso zůstalo více šťavnaté. My to máme tak také raději,  nejen u ryb, a od té doby tomu říkáme „na švédský způsob“.

Dnes večer to byl těžký kýč, ryba, pivo víno, západ slunce….

Štika se podávala 2x, ve dvou chodech (odhadem to mohlo dobře 12 klasických porcí) s opečeným toastem na grilu a čerstvou  zeleninou.

Ještě jedna poznámka k tomuto místu. Tato část ostrůvků patří mezi početné zdejší přírodní rezervace a tak má vybudováno trochu zázemí pro návštěvníky. To si tak jdete lesíkem a uvidíte takovouto lávku

Zavede vás na palouček, na kterém však nestojí perníková chaloupka, ale něco takového.

Mimo suchých záchodů, také nádoby na separovaný odpad (sklo, papír, plech, bioodpad a také kovová nádoba na zbytky uhlí po grilování). Také tu je samoobslužný box s informačními materiály o tom co zde roste a žije, co je tady zajimavého. A malá mapka okolí se symboly co je kde dostupné, na kterém ostrůvku je další záchod, kde je možno nabrat pitnou vodu, kde je chatka pro nouzové přenocování, kde benzínová pumpa, někde také mají i saunu.

Večerní brífink stanovil příští cíl v soustroví „Studená zahrada“, na mapě jako St.Nassa skärgärd. Některé ostrůvky jsou v mapě označené po určité období roku jako zakázaná oblast, jsou to ptačí rezervace. Ale převážná část je volně přístupná celý rok a mezi nimi jsou také označené vhodná kotviště.

Den třetí

Ráno jako obvykle. Jasno, sluníčko, 22°C. Lehčí větřík, odhadem 3Bft. Prostě ideál. Dnes byla v plánu plavba na severovýchod, tentokrát jen malý kousek, cca 10 mil. Vyplouvali jsme v klidu po 11 hodině. Krásný zadobočák nás posouval rychlostí 4-5 uzlů, v nárazech až téměř 6 uzlů. Pěkně to ubíhalo. Celé na plachty. Vplujeme do souostroví St.Nassa skärgärd, pokračujeme mezi ostrůvky a už za prvním záhybem na nás Standa mává, menší změna, původně jsme měli kotvit kousek dál.

Jak nám řekl po zakotvení, plul stejně ajko my a někdo na něj volá ze zakotvené švédské lodě česky, což ve zdejších vodách není až tak obyvklé. Jednou se nám sice stalo, že místo zamávání na nás jedna paní z lodi ze švédskou vlajkou volala „doobrrýýý deen“ se silným přízvukem. Ale to bylo jen jednou.

Důvod ke změně místa byl dost dobrý. Se svou lodí tady kotvil Pavel Š. se svou paní. Setkání s nimi bylo velice milé a příjemné, dostali jsme pozvání na večer na jejich loď „Juliana“. Vykládali jsme pak, jak jinak, kdo kam pluje, kde je to pěkné, co stojí za shlédnutí, odkud jsme, co děláme atd. Pavel je dobrý vyprávěč a hlavně znalec zdejších vod. Žije zde již 40 let. Po shlédnutí naší navigační literatury nám půjčil dvoudílný zdejší pilot s názvem Skärgärdhamnar - kotviště v souostroví , něco jako dobře známé  jadranské"888" s minimem textu ve švédštině, o to však názornější symboly, značky. Posuďte sami.

  

Mapky souostroví St.Nassa skärgärd a místa našeho zakotvení na Stenrunken

Poseděli jsme do setmění. Prohlédli si nádhernou plachetnice Julianu, vlastní stavba. Přes svůj věk, 38 let, vypadala jako by právě vyjela z výroby. Každičký detail, každý kousek laminátu, vše ošetřeno, vše bez jedinné známky opotřebení. Lesk jaký naše loď neměla snad ani jako nová. To je prý zásluhou autolaku, který lze nejlépe rozleštit, na rozdíl od všeho ostatního. Ta loď za svou existenci prošla jen 2x údržbou s ošetřením laminátu a laku.

Uvnitř vše z masívního mahagonu, to byste to museli viděl. A navigační výbava, nová moderní a původní 40 let stará, ale plně funkční. Hotová pastva pro oči.

Prostě taková práce se dnes už nevidí. Tovární výrobky takové nejsou, ani nikdy snad nebyly a vlastní stavba dnes už v podstatě také ne. Cena všech materiálů už je dnes jinde, ale to není jedinný důvod.

Samotné kotviště má své kouzlo. Je to už dosti daleko od pevniny, na téměř samotném okraji vnějších ostrovů. Voda ještě čistější. Teplá na koupání byla taky, 21°C, což je trochu méně díky blízkosti k otevřeným vodám v Baltu. Přesto po koupání není chladno po těle díky žulovým skaliskům, která fungují jako nějaká kachlová kamna. Slunce je přes den nahřeje tak, že ještě po jeho západu je cítit teplo které z nich vyzařuje. Stačí si najít jen vhodný plácek…

Ami, dále Eternity a v pozadí Juliana

 

Z vrcholků je nádherný výhled do okolí. Zapadající Slunce se třpytí v moři, opět jeden kýč….

Je znát, že je to trochu otevřenější prostor, foukat nepřestalo téměř vůbec. Kryti jsme v zátoce byli dobře, ale stačilo trochu vystoupat výš na skaliska a nebylo slyšet téměř ani slovo ve videonahrávce (bude později).

Další den nás čekalo opět pěkné počasí a opět podobná vzdálenost na ostrůvky „severní zahrady, souostroví Norrpada skärgärd.

Ale to necháme zase na další pokračování...

 

Zapsal a nafotil roku 2011 Libor S.