Sverige - Finland trailersailer trip 2011 - 3.část

Den čtvrtý 

Ve čtvrtek 4.8.11 mírně poklesl tlak z 1024hPa na 1018hPa, ale bylo jasno, teplo 22°C. Lehce přifouklo, 4Bft. Ideální počasí pro jachting. Vyplouvali jsme krátce po 10 hodině na sever, na krásný zadní vítr směr souostroví Norrpada skärgärd. Během plavby se nic zvláštního nestalo….by mohlo stačit jako zpráva dne.

Po  3 hodinkách velmi příjemného jachtění, jsme zakotvili na ostrově Storskär na pozici E 019°16,27‘ N 59°37,74‘.

Zakotveno na Storskär

Už to bylo jen malinký kousek pod 60° severní šířky. V plánu letošní plavby bylo dostat se alespoň na 60° s. šířky. Téměř celá dnešní plavba byla pouze s kosatkou, hlavní jsme tentokrát nechali odpočívat, zvolnili jsme tempo a kochali se krásami okolí. Nebylo kam spěchat a průměrná rychlost s kosatkou i tak byla 4 – 5 uzlů, dosatečná pro překonání dnešních cca 13 mil.

Po zakotvení, jako obvykle, prohlídka okolí. Na ostrově jsou vyšlapané stezky a u vysokých skalních stupňů dokonce udělané dřevěné schody. Z vrcholků na obou koncích ostrova jsou moc pěkné výhledy do okolí. Stejně tak pěkné je koupání v zátoce. Voda se tu různě míchá, jsou místa s teplou vodou, ale i s docela chladnou. Skály byly opět nahřáté, prostě zdejší klasika.

Výhledy do okolí

Varianty plavby pro další den byly dvě, podle počasí, buď ještě kousek na sever tak, aby vzdálenost volným mořem na Ålandy byla dle možností co nejkratší, nebo v případě příznivého větru přímo směr Finsko-Åland.

Den pátý 

V pátek ráno opět jasno, trošku chladněji proti včerejšku, ale příznivý jihozápadní vítr síly 4 – 5 Bft. Tak jsme na nic nečekali a v 9 hodin vyrazili na moře, na přeplavbu úžiny na začátku Botnického zálivu směrem k Finsku. Díky směru větru, naprosto čistý zaďák, jsme po vyplutí z pomezi ostrůvků postavili plachty na motýla a nebýt sílícího větru a hlavně zvětšujících se vln plujeme tak dodnes…..

Eternity na pravoboku

A takto oni viděli nás ... (jedinná fotka Ami pod plachtami)

Zpočátku to byla velká pohoda, pravda jakési vlny byly, které už stojí za řeč, ale byly relativné táhlé, takže nějaké zhoupnutí nám nedělalo žádný problém. Ale…

Asi tak v polovině plavby se zadařila první nechtěná halza, díky níž se vzpříčil spinakrový peň a měli jsme problém vše srovnat a peň vyprostit. Nakonec se ho po chvíli podařilo sundat a raději jsme jej schovali nadobro. Vítr sílil, vlny se zvětšovaly, ale pořád to bylo dobré. Později se povedla ještě jedna halza, to už jsem byl trošku v obavách zda zrefujeme už, nebo to ještě budeme chvíli držet. Poznámka v lodním deníku praví.... “vlny větší než AMI“, jiné měřítko jsme neměli. Loď má  trup 1,36, takže měli min. 1,5m. Vlny nám vlastně dělali větší problém než vítr. Loď je lehká (cca 1 300 kg suchá hmotnost) a z vlnami se nedá nic moc dělat, žádné refování, maximálně tak upravit kurz vůči vlnám. Ten jsme však měli ideální do Mariehamnu. Ještě jsme to tedy chvíli podrželi a později za prvním ostrovem Åland, kde jsme se stáčeli k severu, jsme změnili postavení plachet na vítr ze zadoboku. Ale to už vlnění před ostrovy bylo velice  nepříjemné, srážely se vlny z různých směrů a stejně bychom museli měnit postavení plachet, nebo i refovat. Naštěstí se při plavbě dále mezi ostrovy vlny začaly zmenšovat i přes sílící vítr a už to byla a už to byla pohoda.

Po 6 hodinách plavby jsme dosáhli cíle, Åss marína v Mariehamnu. Upluto něco málo přes 36 mil. Průměr 6 uzlů byl velice hezký. Také se nám dařilo s pěknou vlnou sklouznout rychlostí 8,5 uzle. To je maximum co jsme kdy s touto lodí pluli. Škoda, že se nepodařilo plavbu zadokumentovat, já se držel kormidla, holky rélingu. Taková plavba, surfing na vlnách,  se hned tak nepovede.

Jak jsme se blížili k přístavu, vyznačenou plavební dráhou tak vzrůstala náročnost navigace, raději jsme ještě více zvolnili a sbalili hlavni plachtu. Naštěstí jsme tady už nepotkali žádný plovoucí panelák, to jen dříve na volném moři několik, ale vždy v dostatečné vzdálenosti. Pluli tak rychle, že ani nebylo potřeba zjišťovat  zda jsme na kolizním kurzu.

Připlutí až do Mariehmanu je zejména na první plavbě velice zajímavé, nejprve vidíte nějaké budovy, pak rybářský přístav a pak…..se objeví veliká nádhera, bark Pommern. Plujete kolem a kocháte se tou nádherou. Nebýt únavy z plavby, zamířil bych rovnou k němu. Pokračovali jsme tedy  rovnou do maríny s větrem v zádech. Marína má několik mol a u nich kotvící bóje. Zde na severu dost obvyklý způsob stání v maríně. Zpravidla přídí u mola 2 lana do V a záď na boji a když je plno, na jedné boji mají uchycenou záď vždy dvě sousední lodě.

Připlouváme do Mariehamnu

bark Pommern

Åss marína v Mariehamnu (západní marina, na východní straně je druhá)

Udělali jsme si prohlídku míst k stání až na konec maríny a hledali jsme si volné místečko pro nás. Všichni stáli přídí proti větru, tedy na závětrné straně mola. To jsme chtěli taky, nejen že nefouká do kokpitu, když jste kryti stříškou a kajutou, ale zejména přistání je velice pohodlné a snadné, proti větru. Ale jako naschvál ani jedno místo  volné, snad tedy jedno malé, kam bysme se asi vešli, ale vedle stojí plachetnice jednak vypadala velmi luxusně, neradi bychom v tom větru něco na ní škrábli, ale hlavně byla střašně dlouhá…Záď měla kousek od bóje. Naše záďové lano by tuto loď muselo obtáčet a to se mi nelíbilo. Nezbylo než zvolit návětrnou stranu. Chvíli jsme uvažovali zda stát přídí k molu a větru vystavit záď, to by ale nebylo asi nejlepší i když jedna loď na naší straně takto stála. Takže připravit lana, mánévr ztečí na bójku, chytit se k ní a větrem se nechat sfouknout k molu se téměř podařil dokonale. Ale vítr nefoukal zcela kolmo k molu a snesli jsme se trochu bokem. Na této straně široko daleko nikdo nestál, tak to nijak nevadilo, prostě jsme záď potom přetáhli přímo proti bójce, abychom nezabírali víc místa než je nutné. Nakonec se stejně na této straně po celou dobu našeho pobytu nikdo neuvázal. Jenom jsme dotáhli všechna lana, vyzkoušeli i protažení lana na přídi, abychom v případě sílícího větru neťukli motorem o molo (kormidlo jsem raději zvedl), tak se v řadě na druhé straně uvolnilo docela pěkné místečko. Nakonec ho využil Standa s Eternity. Připluli nedlouho po nás.

Jsme uvázaní

Zašel jsem do recepce zaplatit pobyt. Měli jsme v plánu zůstat minimálně 2 dny. Otázkou bylo zda zaplatit předem 2 dny, nebo každý den zvlášť. Je to jedno, protože stejně je potřeba zajít do recepce každý den, jednak pro nálepku na loď, kterou se dokládá zaplacení, ale hlavně každý den se mění přístupový kód do sprch, sauny a WC. Bez kódu není ani možné vyhodit odpadky, kontejnery jsou rovněž po kódovaným zámkem.

Jeden den stání včetně všech služeb stojí  25 EUR. Platí se kartou nebo hotově. Ålandy spadají administrativně pod Finsko, i když mají rozsáhlou autonomii. Finsko už před lety přešlo na Eura. Ceny jsou v Eurech, ale myslím by vzali i švédské koruny. Zajímavostí také je že se tady mluví švédsky.

Co ještě stojí za zmínku je že v ceně stání v maríně máte volný lístek na parník, výletní loď (myslím to platí do konce hlavní sezóny 5. nebo 15. 8.), který vyplouvá z přístavu 2x denně (odpoledne a večer). Pluje jenom do mezinárodních vod a zpět. Smyslem toho veškerého počínání je jen konzumace a případný nákup alkoholu bez cla. Docela oblíbená zdejší kratochvíle, taky se mu myslím přezdívá „alkoholový parník“….

Marína je moc pěkná, nejen na pohled. Veškeré zařízení, včetně prádelny s několika pračkami a sušičkami, pěkná sauna, restaurace a pizzerie, malý obchůdek, benzinka….

Ålandy zaslouží ještě pár vět. Je to nejteplejší oblast Finska a ročně jsem přijíždí až 2 mil. turistů. Zejména z Finska a Švédska.

Původními majiteli ostrovů byli Švédové a od roku 1809 do roku 1917 patřily Rusku. Součástí Finska se staly v roce 1917, ale spory se Švédskem o toto území probíhaly dál. Ukončilo je až rozhodnutí Společnosti národů, která Alandy prohlásila finskou autonomní demilitarizovanou oblastí, kterou zůstaly dodnes.  Místní tedy ani neslouží ve finské armádě. V dobách povinné vojenské služby docela dobrý způsob a jak se jí sprostit přestěhováním na Ålandy (ale až po získání místního občanství). 

Ojedinělé je místní domovské právo, které lze získat narozením na ostrovech, pokud tímto právem disponuje alespoň jeden z rodičů. Ostatní mohou o domovské právo žádat po 5 letech pobytu na Alandách s podmínkou dostatečné znalosti švédštiny. Ale při delším než pětiletém pobytu mimo území ostrovů přijde o domovské právo i rodilý Alanďan. Pouze držitel domovského práva může na Alandách vlastnit nemovitost, podnikat, volit a být volen. Zajímavé může být jak to asi řeší jejich katastr po pozbytí domovského práva…

Mariehamn je hlavní město Åland  a žije v něm přes polovina obyvatel Åland (něco přes 10 000). Město založil roku 1861 ruský car Alexandr II. a pojmenoval ho po své ženě Marii. Je zde několik muzeí, konzulárních úřadů Švédska, Ruska, Norska a dalších. Malé letiště, trajektový přístav a také mnoho hotelů, restaurací atd.

Znak

Přímá vzdálenost Mariehamn - Praha je 1184km , 640 mil. Další vzdálenosti:

Jak to vypadá v Åss maríně zrovna teď v se můžete podívat zde pomocí webkamery (ve dne za světla kdy je něco vidět)

Po nutném občerstvení nastal volný večer. Posádka Eternity vyrazila do některého z místních typických pubů s živou muzikou. Já jsem se opozdil v maríně a tak jsem je minul, přestože jsem kolem nich šel. Na záhradce podniku  jsem je neviděl tak jsem pokračoval dál. Kromě centra jsem si prohlédl i přístav na východní straně Mariehamnu. Tam zase nemají bójky, ale kotví se mezi kůly. V centru v nejstarší části města jsou v drtivé většině všechno dřevěné domy, moc pěkné na pohled. Zděná je pouze budova školy a kostel. Bohužel nedaleko se už staví nějaký další velký hotel a je to samý beton. Místní ráz se tak pomalu vytrácí…Škoda.

škola

kostel z cihel

Po ulicích jezdí různá auta, od luxusního Lamborghini v posledním modelu (přitom tady není ani metr dálnice, nebo kousek rovného úseku pro rychlejší jízdu), tak po auta 40 a více let stará v perfektním stavu. Je to doslova pojízdné muzeum.

staré Fordky

Den šestý 

Další den jsme naplánovali prohlídku barku Pommern dopoledne a odpoledne ještě nějaké další muzeum, památky, prohlídku městečka a nákup před další plavbou.

Vstup na Pommern se otvíral v 10 hodin místního času (Časové pásmo zde na Alandech: GMT+2, tedy o 1 hodinu více proti našemu času, nebo oproti Švédsku).  Poplatek 5,- EUR. Vyšli jsme na palubu a nevěděl jsem kam se prvně podívat. Horní paluba, kajuty, podpalubí, nákladová paluba. Je to velké plovoucí muzeum a za dopoledne to ani nelze celé projít, prohlédnou. U každé maličkosti je popisek min. švédsky a u většiny také anglicky. Prohlédnout si lze úplně vše. Něco málo na webu o této lodi je napsáno, tak jen stručně.

Pommern v dobách sv největší slávy

Je to nejdochovalejší 4 stěžnový bark dochovaný v původním stavu, posádka 26 mužů, uveze náklad 4000 tun průměrnou rychlostí 15 uzlů, nikdy neměla žádný pomocný motor, vše pouze na plachty.

Trošku jsem se nalodi zapomněl a přišel do maríny až pár hodin po děvčatech. Ti smáli, že když nějakou dobu venku před lodí na mě čekali, tak to tam vypadalo na lavečkách jako odkladiště manželek, přítelkyň, dcer….

Bylo to také díky dokumentárnímu filmu, který se v podpalubí promítá. Lituji že jsem natočil z něj jenom úryvky a ne celý. Opravdu stojí za shlednutí, Vystavené fotografie nedokáží tak věrně zprostředkovat jaké to tehdy bylo na takové lodi za plavby kolem světa.

Tradiční trasa do Austrálie pro obchodní lodě v té době

Loď plula 3 měsíce kolem Mysu dobré naděje do Austrálie pro obilí, nějaký měsíc nakládky,  zpět opět východním směrem v převládajících západních větrech, řvoucích čtyřicítkách (větry na jižní polokouli se stálou rychlostí 40 uzlů)  …kolem Hornova mysu zpět do anglického Corku cca 6 měsíců. S vykládkou pytlů s obilím cesta kolem světa na rok. Námořníci dostávali kontrakt na rok. Byla to těžká dřina. Nepředstavitelné, není to ani tak dávno. To byli poslední opravdoví námořníci. My si tak jen trošku na ty námořníky hrajeme. Ani s prací na obchodních lodích (velká plavba) to už nemá moc společného. Plachty zmizely a o ostatní dřinu se postarají tlačítka, joysticky.

Noční můrou kapitána na takové lodi byl balast. Taková loď nedokáže plout bez zátěže, ať už užitečné nebo jalové. Před plavbou do Austrálie museli naložit cca 1000 tun balastu (kamení, písek, hlína, co bylo k dispozici) a za ten také v přístavu zaplatit, byl to pro lidi v místě vyplutí dobrý job. A pak tuto investici před připlutím do cílového přístavu musel nechat hodit přes palubu do moře. Kvůli možnému zavlečení nákazy se nesměl tento balast vyložit v přístavu, kde by se mohl prodat třeba na jinou loď. To byly nutné vedlejší náklady. Kapitán také musel být mimo jiné zdatný obchodník.

Přeprava, její cena, se určovala v místě nákládky a na tuto cenu měl také vliv konkurenční boj mezi rejdaři. Tak se občas stalo, že některá plavba ani nepokryla náklady, nebo to vyšlo kolem nulového výsledku, alespoň bez ztrát. Zrovna tak někdy cesta, dovezený náklad, vynesla pěkných pár tisíc.

Majitelem lodě byl ve své době největší rejdař na světě Gustav Erikson z Mariehamnu, námořníky přezdíván "Krvavý Gustav". Měl ve flotile 12 čtyřstěžňových  a pětistěžňových barků a velké množství dřevěných barkatin a škunerů. Na moře odešel jako 9 letý, v 19 letech už velel své první lodi. Jako jeden z mála si vším prošel od píky,  v té době to byl jeden z mála skutečných námořníků mezi rejdaři, který to od plavčíka dotáhl nejen na kapitána ale  majitele mnoha lodí a velkého rejdaře. . V této souvislosti musím vzpomenout (pro zájemce o tyto lodě, toto období) naprosto skvělou knížku „Plavčíkem na Moshulu“ od Erica Newbyho. Plavil se na jedné plavbě (poslední plavbě kolem světa) v období 18.10.1938 - 10.6.1939  na téměř stejné lodi (malinko byla větší) jménem Moshulu a příběh je tak téměř totožný s tím jaké se odehrávaly na Pommernu. Několikrát také Pommern ve svém vyprávění vzpomíná.

To byl malý exkurz trošku mimo dnešní téma, tedy zpět k naší plavbě.

Za oknem recepce v maríně byl trvalé puštěný LCD monitor s aktuálními povětrnostními daty a předpověď na nejbližší 3 dny. Kdykoliv jsem šel kolem, sledoval jsem vývoj, zejména tlaku a směru větru. Potřebovali jsme načasovat přeplavbu do optimálního větru, ani moc ani málo a ještě ideálně SV.

Raději jsem ještě kontroloval počasí na webu yr.no. přes čtečku Kindle (moc fajn věcička pro tahání předpovědi počasí na lodi). Tuto norskou stránku nám poradil Pavel, když jsme ho potkali na ostrově  …

Předtím jsem používal www.foreca.com a weatheronline  , ale norové mají lepší grafické členění a předpokládaný vývoj po hodinách. To mi více vyhovovalo. Krátkodobá předpověď byla 100%.

Dle předpovědi nám měl foukat nejprve zadobok z JV a postupně se stáčet (ale také i sílit) napřed  J až později na JZ.

Což nebylo vůbec, alespoň pro první polovinu plavby, tak špatné. Po vyplutí na moře už toho moc změnit nešlo, maximálně se do určité vzdálenosti od pevniny ještě vrátit, později pak držek kurz a sebe. Měli jsme 2 strategie plavby, plout co nejvíce na jih souostroví Åland kryti ostrovy proti větru na motor, mořem potom na zadoboční vítr, později boční a předoboční ostřit co to půjde a když to nepůjde nachat se „vyvézt“ více severněji na pobřeží Švédska a pak kolem pobřeží dle možností pokračovat na jih, případně si pomoci motorem. Večer bylo bezvětří, ale zatahovala se obloha. Tlak spadl až na 995hPa. Nad ránem trochu více přifouklo, tak jsem byl zvědavý jak to bude vypadat na otevřeném moři. Záložní plán pro hodně nepříznivé počasí byl ještě, buď zůstat další  den (dny) v maríně, ale to nebylo moc dobré, protože pokud by předpověď vyšla, jakože ta krátkodobá opravdu vycházela, uvěznil by nás vítr na Ålandech na minimálně další 3 dny, nebo počkat u majáku na ostrově Nyhamnin majakka. V krytém bazénu (prý je to možné) až to poleví, třeba do odpoledne, pak přes noc vyrazit trochu později. Nebo i další den dle situace. Mariehamn je krytý v hlubokém zálivu a situace na moři tak není na první pohled vidět.

Před vyplutím jsem raději doplnil prázdný kanystr benzínu a vyplouvali jsme tak celkem s 32 litry. Měl jsem spočítáno že v případě nouze to vydrží pro plavbu na motor minimálně na první švédské ostrovy (samozřejmě v rámci podmínek pro plavbu). Toho nakonec nebylo potřeba a všechno zbylo. 10 litrů jsem ještě dovezl až domů.

Den sedmý 

Jaká byla plavba zpět?

Krásná.

Houpavější, za to však delší. A chvílemi také mokrá, ani ne od vln, spíše spadlo pár kapek deště cestou a na závěr nás ten nahoře řádně osprchoval.

Ráno bylo zataženo, později se objevila i nějaká ta přeháňka. Tlak lehce stoupl, teplota byla mírně pod 20°C.

Vypluli jsme na motor v 9 hodin  hned za Eternity a drželi jsme kurz jih k majáku na ostrově Nyhamnin majakka. Docela dobrým orientačním bodem jsou tady větrné elektrárny jižním směrem dále. Jak jsme se blížili k majáku začínaly vlny. Kousek za ním jsme vytáhli plachty. Standa se chytře nachystal předem, vytáhl kostaku ještě v zákrytu ostrova. Pluli pak převážnou část přeplavby jen s kosatkou.

Výměna vlajek raději předem ještě v zákrytu ostrovů

My jsme postavili „plné prádlo“ při postavení lodě proti větru, však ještě tak moc nefoukalo, odhadem 3Bft. Už to byl JZ a bylo jasné že to bude trochu jiné než cestou sem. V poznámkách mám: ..na předoboční vítr kurzem 240° přímo na ostrov Lido, tam jsme měli dohodnuto zakotvení, pokud nebudou žádné problémy. Z plavby si pamatuji jen 2 za zmínku stojící věci…. Že mě hrozně boleli ruce, připadal jsem si jak na cveslařském mistroství světa. Držet kurz vyžadovalo opřít se do píny plnou silou. K tomu vlny, které postupně rostly, měly regulerní 2m, to by až takový problém nebyl, ale vždy čas od času přišla jedna větší, která s lodí pohodila notný kousek dál. Mohl jsem kormidlovat jak jsem chtěl, stejně nás to vyhodilo vždy z kurzu. Plochá záď, trup, a k tomu relativně malá váha lodě udělali své. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na Karin Pavloskovou, jak plula s Oldou Karáskem na OK. Střídali se po 6-ti hodinách, když bylo hůř tak po třech a když bylo nejhůř tak co 2 hodny. Autopilot (v těch podmínkách by stejně nestíhal...) nemaje jsem na tom byl podobně, až na to že nebyl nikdo na střídání....To jsem si pak uvědomil jak jim asi bylo. Já jsem na rozdíl od nich alespoň věděl že už večer zakotvím a odpočinu si.

Mohl jsem sice zrefovat, ale to bychom zpomalily, byť asi jen trochu. Případně trochu upravit kurz směrem k severu, to bychom ale skončili severněji než bylo v plánu a prodloužila by se tak ne zrovna málo trasa plavby. Chtěli jsme to přeplout co nejrychleji, schovat se za ostrovy. Vítr přesně podle předpovědi sílil, regulerní 4Bft a v nárazech 5Bft. Nikdo mě nechtěl vystřídat, měli strach že to neudrží a také se obě drželi na návětrném bortu jako klíšťata, byla by to fotka jako z regaty ...….ale nikdo poblíž zrovna nebyl. Eternity se nám ztratila z dohledu celkem brzo. Průměr 4,5 uzle za těchto podmínek nebyl vůbec špatný, amotná plavba trochu rychlejší, min 5 uzlů. Cca 9 mil plavby po maják na motor bylo však zase pomalejší, cca 3-4 uzle.

Malá ukázka z přeplavby Ålandy - Švédsko. Záběry mohly vzniknout bohužel až později v zákrytu prvních ostrovů Švédska. Ten adrenalin předtím zůstal uchován jen v našich pamětích....

Druhá událost byla také zajímavá. Zničeho nic se před námi doslova na kolizním kurzu objevil gumový člun. Já jsem ho od kormidla neviděl, pouze mi hlásili..“ něco tam je, asi nějaký člun, snad v něm někdo není, nic není vidět, c os tím, podíváme se  …“ . Povídám zkusíme chytit bez změny kurzu…vypustil jsem obě plachty, maximálně zpomalil. Holky si připravily lodní háček, přiblížili jsme se bokem a už jme nepřátelskou loď hákovali. Nikdo tam naštěstí nebyl. V lodi bylo trochu asi napršené vody, nebyl až tak lehký. Nemět rukavice prý by ho na háčku neudržely. Naštěstí měl na přídi docela dlouhé lano uvázané do smyčky. Pustil jsem kormidlo, skočil po laně a zahákl ho za vazák. Bylo vyhráno. Pak jen popustit na optimální  délku vůči vlně. Zpomalil nás asi o půl uzle. Na palubě pro něj místo nebylo a taky jeho váha s vodou.... Byl to model Grand 320, vyrobený na Ukrajině. Vypadá to že ho někdo ve vlnách a větru ztratil. Nikde nikdo široko daleko, na člunu žádná značka, žádný nápis, vůbec nic, Nebylo jak identifikovat majitele, tak nám zůstal.

Jak vítr sílil bylo stále obtížnější udržet kurz, z této velmi zajímavé fáze plavby opět, jako cestou tam, není žádný záznam. Na moji prosbu o foťák, nebo kameru nikdo nebyl ochoten reagovat. Byli jsme rádi, že jsme měli navařený čaj v termosce a mohli jsme zakousnout k tomu Bebe sušenku. Čím jsme se více blížili k ostrovům, tím se vlny zmešovali, rychlost se zvyšovala, protože jsme nemuseli bojovat s vlnami a vítr dále sílil. To už jsem věděl že to dáme bez problémů, zatím jsme nemuseli refovat. Poslední část jsme už opět museli zvýšit pozornost kvůli mělčinám raději jsme stáhli hlavní plachtu kvůli zmenšení rychlosti a dopluli zbývající asi 4 míle jen s kosatkou.

V 18 hodin jsme zakotvili ve „východní“ zátoce na ostrově Lido. Už když jsme se blížili začalo pršet, než jsme zakotvili byl už liják tak silný, že jsme byli téměř durch mokří. Stačili jsme sice vytáhnou stříšku bimini, ale stejně už jsme byli mokří a ze stříšky čas od času také nateklo pár litrů vody na palubu. Seděli jsme pod stříškou asi necelou hodinku a čekali, nechtěli jsme zalézt do kajuty tak mokří. Chyběla nám asi čtvrt hodinka při připlutí. Sprcha to byla pořádná, naštěstí nebyla zima a behěem hodinky čkání déšť ustal. V té době také příplula Eternity s posádkou. ež sem dopluli také zmokli. Po dešti jsme ze sebe shodili to nejmokřejší a zalezli jsme do lodě, převlékli se do suchého a odpočívali. Stejně se toho moc nedalo dělat.

My jsme kotvili co nejhlouběji v zátoce, Eternity u mola kde stála ještě jedna loď a později na noc připluli další. Ostrov je také přírodní rezervace. Ale co mě hlava nebere, je jaký tady mají přístup k návštěvníkům, sem vlastně připlouvají z větší části jen jachtaři a vodní turisté na mořských kajacích

Kousek od mola je vyhrazené jedno ze dvou tábořišť. Může se tu stanovat a je tu také místo pro táborák. Vedle přístřešek s již nařezaným dřívím, špalek a v něm značková sekera Fiskars, jednoduchý gril, vedle kbelík na vodu, na zalití ohniště. A kousek dál nezbytné budky a nádoby na odpady.

Připravené tábořiště

Prý to nikdo neukradne a bude to tam tak dlouho dokud to neshnije. Už jsem něco o švédech slyšel a zatím to ještě platí i když se staré dobré časy i tady pomalu mění......když se něco má, tak to dělají, když se něco nemá , tak to nedělají…a vůbec o tom nepřemýšlí…

Den osmý 

Ráno, zrovna když jsem se kolem zátoky vydal na Eternity, připlula „uklidová“ loď. Nejen že tříčlená osádka (kapitán a 2 mladí „popeláři“) odvezla všechen odpad, ale doplnili i zásobníky s toaletním papírem…

Takovéto lodě, i vodní taxi a i nakonec výletní lodě ve Stockholmu „kotví“ tím způsobem, že kapitáni opřou loď o molo a zvýšeným tahem motoru/ů ji drží v této poloze bez dalšího uvazovaní. Rychlé a efektivní.

Tento den jsme celý věnovali odpočinku a sušení mokrých věcí. Bylo převážně jasno až polojasno, za půl dne bylo všechno suché. Vylil jsem vodu z uloveného gumáku, říkali jsme mu válečná kořist, a také jsem ho vyzkoušel přeplavením zátoky.

Docela legrace byla když se dvě švédky přišli ujistit co že to vidí za vlajku a jestli jedna z nich má pravdu, že Czech republic. Pak si ještě při odchodu něco vysvětlovali. Podobně v Mariehamnu se nás lidé ptali odkud jsme a jestli jsme připluli až z Česka po vlastním kýlu..... :-).

Udělali jsme si procházku lesem na druhou stranu ostrova. Stojí tady malý hotýlek s restaurací a v okolí se pronajímají typické švédské chatičky.

Hotýlek s restaurací

Typická chatka k pronájmu

Také tady staví vodní taxi, avšak pouze na znamení. Přivoláte si loď zatažením za táhlo, které postaví do svislé polohy plechový kotouč o průměru cca 40cm.

Jednoduché, praktické a viděli jsme i v praxi, že to funguje.

Ještě kousek vedle stojí již nepoužívaný větrný mlýn, ke kterému byl v průvodci i nějaký text…švédsky.

Molo pro vodní taxi, v pozadí větrný mlýn

Prostředí je to moc pěkné, stačí sejít kousek z pěšinky a ocitnete se v pralese. Boubínský prales jak malovaný. Taky je tu vidět maliní a borůvčí, ale asi bylo už po sezóně. Našel jsem krásného praváka, ale nějak se během odpoledne změnil v satana… :-(

Kolem ostrova vede značená lesní cesta, asi tak něco přes kilometr. Velmi inspirativní a pěkné prostředí. V čisté původní podobě, ani odhozený papírek, vajgl, nic. Čisto. To samé platí i pro uvedená tábořiště s ohništěm.

Taky jsme tu zažili pár zajímavostí. jednak zdejší děcka jsou neskutečné otužilé a potom kotvení katu na skále.

Večer připlul katamarán s manželským párem ve středních letech a 2 malými dětmi, skoro jsem si myslel s vnoučaty...

Zakotvení katamránu byla pro mě novinka. Nejprve jsem si myslel, že jim  do vody spadli sedátky z kokpitu, ale byly to speciální fendry čtvercového tvaru. Podvékli je pod jeden plovák, potom opřeli loď přímo o skálu podobně jako o molo, dotáhli lana téměř na tvrdo a měli zakotveno...Děcka vyběhla ven a našli si mělkou vodu kousek vedle nás.

Doposud měli všichni vesty. Zatímco rodiče si je sundali a poklízeli loď děcka blbla ve vodě. Pak jim asi bylo příliš teplo (nám teda k večeru už ne, odhaduji 20 - 21°C) a začala se vyslíkat. Když byly nazí, vzali vestu a zase ji oblékli. Tady se v těch vestách snad i rodí.....Holt co se v mládí naučíš..

Je ale vidět že to funguje, protože rodiče se o ně vůbec nestarali, snad jen jednou nakoukli co dělají a potom je až když se začalo stmívat, zavolali zpět na loď. Ten menší prcek z vody nevylezl dobře hodinu. To už obě moje děvčata z toho byla nějakou dobu zcela paf...

Marně jim říkám že platí otužovat, otužovat, otužovat.... :-)

Jinak tato zátoka patří k těm nejhezčím co jsme tady navštívili..... Tady je možné vydržet několik dní.

Ale čas pokročil a bylo potřeba zase kousek plout. Vlastně od Mariehmnu to už byl jen pomalý návrat do místa vyplutí.

Plány na další den jsme udělali ještě večer. Měl by to být ostrov Stor-Aken a zátoka Askfladen.

Pokračování příště.

Zapsal a nafotil roku 2011 Libor S.