Stanovisko ČANY k vládnímu návrhu novely zákona o námořní plavbě

.: Kategorie: Legislativa (vyhlášky, předpisy atd.) :: autor: jachting.info :: zveřejněno: 25.5.2011 :.

Obsah

1. výhrady k návrhu novely

            1.1. předmět novely a připomínkové řízení

            1.2. hodnocení dopadů regulace k návrhu na zrušení kategorie rekreačních jachet

            1.3. nepravdivá argumentace důvodové zprávy o příčině nezájmu

2. statut rekreační plavby

            2.1. definice

            2.2 specifický režim rekreační plavby

                        2.2.1. provozovatelovo rozhodování o bezpečnosti

                        2.2.2 sportovní speciály

            2.3. důsledky vypuštění kategorie rekreačních jachet z námořního zákona

                        2.3.1. z hlediska plavby

                        2.3.2. z hlediska požadavků na způsobilost a registraci

            2.4. souvislost harmonizovaných směrnic se zrušením kategorie rekreačních jachet

            2.5. závěr

3. záměr změn v návrhu novely

4. analýza proveditelnosti změn

            4.1. působnost zákona

            4.2. definice malého rekreačního plavidla pro účely námořní plavby

            4.3. technická způsobilost malých rekreačních plavidel k plavbě na moři

            4.4. právo nést vlajku

            4.5. administrativní evidence

            4.6. podmínky způsobilosti pro vedení rekreačního plavidla na moři

5. navrhované změny

6. příloha 1 – právní vady vyhlášky o rekreačních jachtách

 

1. výhrady k návrhu novely

Dosavadní zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, rozlišuje lodě plující pod českou vlajkou na

            1) námořní plavidla

                        a) námořní lodě

                        b) námořní jachty (do 24 metrů, plující pro cizí potřebu za účelem zisku)

            2) rekreační jachty (do 24 metrů, plující pro vlastní potřebu za účelem rekreace)

Rozdělení na komerčně užívaná námořní plavidla a rekreačně užívané jachty odráží právní režim mezinárodních smluv a směrnic Evropské unie, upravujících plavbu na moři, které rozlišují lodě podle účelu jejich plavby a dle tohoto účelu pro ně stanovují odlišné povinnosti. Jak v právu mezinárodním, tak v českém právu platí pro sportovní a rekreační plavbu jednodušší právní režim[1] s výrazně nižší administrativní a v důsledku i finanční zátěží.

Novela zákona o námořní plavbě nyní navrhuje zrušení kategorie rekreačních jachet. Takováto změna se dotýká zájmu (nejen) členů ČANY, a to citelně negativním způsobem.

1.1. předmět novely a připomínkové řízení

Návrh novely připravilo Ministerstvo dopravy z důvodu potřeby harmonizace českého práva se směrnicemi třetího námořního balíčku EU. Harmonizace žádné z těchto směrnic nevyžaduje zrušení kategorie rekreačních jachet. Původní návrh novely, postoupený do meziresortního připomínkového řízení, také žádný návrh na zrušení kategorie rekreačních jachet neobsahoval.

Připomínkové řízení tedy proběhlo pouze k návrhu na harmonizaci, nikoliv k návrhu na zrušení kategorie rekreačních jachet.

Zrušení kategorie rekreačních jachet navrhla v připomínkovém řízení APL - asociace prodejců a výrobců lodí a lodního příslušenství. Ačkoliv jejich připomínka nesouvisela ani s předmětem novely, ani se žádným z novelizovaných ustanovení zákona, Ministerstvo dopravy připomínku akceptovalo a zrušení kategorie rekreačních jachet včlenilo do návrhu novely.

Akceptací připomínky se návrh novely, odůvodněné potřebou harmonizace českého práva s unijními směrnicemi, začal týkat dvou různých, nezávislých a vzájemně nepodmíněných věcí:

            – harmonizace směrnic,

            –  sportovní a rekreační plavby.

Ministerstvo dopravy pochybilo a porušilo legislativní pravidla, když návrh novely po provedené podstatné změně nezaslalo znovu do připomínkového řízení[2]. Vinou tohoto pochybení nedostala ani připomínková místa, ani dotčená veřejnost předpisem vyžadovanou možnost vyjádřit se k návrhu právní normy a ČANY je proto nucena obrátit se s návrhem na změnu novely na poslance Sněmovny.

1.2. hodnocení dopadů regulace k návrhu na zrušení kategorie rekreačních jachet

Vinou nedodržení legislativních pravidel neproběhlo k návrhu na zrušení kategorie rekreačních jachet hodnocení dopadů regulace ( Regulatory Impact Assessment - RIA ), povinné u všech právních předpisů připravovaných ministerstvy[3]. Legislativní pravidla přitom ukládají povinnost závěrečnou zprávu RIA přiložit k návrhu právního předpisu jako součást důvodové zprávy[4].

Ačkoliv hodnocení dopadů k návrhu na zrušení kategorie rekreačních jachet neproběhlo, snaží se důvodová zpráva, předložená do jednání vlády, vzbudit dojem, že dopady zrušení předmětné regulace byly posouzeny a vyhodnoceny jako minimální. K chybnému závěru by nemohlo dojít, kdyby Ministerstvo identifikovalo a konzultovalo společenskou skupinu dotčenou dopady regulace.

Absence  hodnocení dopadů regulace je vážnou chybou legislativního procesu a lze si jen přát, aby ji rozprava ve Sněmovně a jednání ve výborech a klubech alespoň z části odstranila.

1.3. nepravdivá argumentace důvodové zprávy o příčině nezájmu

Pouze tomu, že neproběhlo řádné hodnocení a nebyla konzultována odborná a dotčená veřejnost, lze klást za vinu způsob, kterým Ministerstvo dopravy odůvodňuje návrh na zrušení kategorie rekreačních jachet. Argumentaci lze shrnout a charakterizovat citací z důvodové zprávy:

„Za dobu desetileté účinnosti zákona o námořní plavbě byly evidovány celkem pouze 3 rekreační jachty, v současné době je evidována pouze 1 rekreační jachta (oproti cca. 400 registrovaným námořním jachtám).“

Toto tvrzení rozhodně neznamená, že v ČR existuje 400 podnikatelů, provozujících na moři lodě pro cizí potřeby a za účelem zisku, a vedle nich jen jeden jediný rekreační jachtař. Jenom Česká asociace námořního jachtingu registruje tisícovku členů a vedle ní existují ještě další občanská sdružení sportovních a rekreačních jachtařů. Navíc lze důvodně předpokládat, že většina jachtařů necítí potřebu spolkové organizovanosti.

Zákon o námořní plavbě definuje rekreační jachtu jako plavidlo s délkou od 2,5 do 24 metrů, plující za účelem rekreace a sportu[5]. Prováděcí vyhláška ovšem nad rámec svého zmocnění[6] omezuje maximální délku rekreační jachty na pouhých 12 metrů a stanovuje pro ni oblast plavby nejvýše do vzdálenosti 22 kilometrů[7] od pobřežní linie.  Toto omezení je pro sportovní a rekreační jachtaře zásadním způsobem nevhodné a nevyhovující, proto v současnosti jen minimálně využívají možnost registrace lodí podle námořního zákona a volí buď registraci pod zahraniční vlajkou, nebo registraci dle zákona o vnitrozemské plavbě[8]. Ve druhém případě se ovšem při plavbě na moři ocitají v právně nejisté situaci, neboť české předpisy námořní plavbu plavidel provozovaných podle zákona o vnitrozemské plavbě sice předpokládají[9], ale žádným způsobem neupravují.

Sportovní a rekreační jachting potřebuje právní režim, který umožní námořní plavbu v plném rozsahu a nezatíží ji přitom nad rámec povinností, vyplývajících z nadnárodních právních předpisů a obvyklých v jiných zemích.

2. statut rekreační plavby

Mezinárodní smlouvy, nařízení a směrnice Evropského parlamentu a Rady (dále jen „směrnice“) a české právní předpisy definují rekreační plavbu podle účelu a rekreační plavidlo podle technických parametrů a podle určení daného výrobcem nebo prodejcem. Definice slouží ke stanovení specifického právního a administrativního režimu.

2.1. definice

Rekreační plavidlo definují nadnárodní smlouvy a směrnice jako plavidlo

            – s délkou trupu od 2,5  m do 24 metrů,

            – určené pro rekreační účely, tj. pro sport a trávení volného času.

Rekreační plavbu definují mezinárodní smlouvy a směrnice jako plavbu na rekreačním plavidle, používaném k nekomerčním účelům.

České právní předpisy zužují podmínku nekomerčního užívání rekreačního plavidla na užívání  „pro vlastní potřeby“, resp. na užívání „za účelem rekreace jejich provozovatele“. Takto postavené definice umožňují výklad, podle kterého je užívání rekreačních lodí nelegální bez osobně přítomného vlastníka či provozovatele a komplikují v neposlední řadě sportovní užití, protože špičkové sportovní speciály často vlastní právnická osoba, typicky klub nebo sponzor, a sportovcům je pouze zapůjčuje.

2.2. specifický režim rekreační plavby

Definice rekreační plavby odráží důvody specifického režimu, který pro ni existuje. Vyloučením z obchodní činnosti odpadá potřeba pravidel, určujících bezpečnost přepravovaných osob a nákladu. Ani pro vlastní potřebu nejsou rekreační plavidla, vzhledem ke své velikosti, schopna přepravovat nebezpečné látky v množství, které by představovalo vážné nebezpečí pro životní prostředí. Jen zcela výjimečně obsluhuje rekreační plavidlo námezdní posádka, jejíž zaměstnanecká práva by bylo třeba chránit právní úpravou.

●  2.2.1. provozovatelovo rozhodování o bezpečnosti

Vynětí rekreační plavby z působnosti předpisů, určujících povinné bezpečnostní a záchranné vybavení lodi[10], se opírá o skutečnost, že rekreační plavbu podstupují jachtaři zcela dobrovolně. Nejsou k plavbě nuceni ani ekonomickými potřebami jako zaměstnanci v lodních posádkách, ani praktickou potřebou jako cestující na osobních lodích, a předpokládá se, že ochraně svého zdraví a života věnují přiměřenou péči. Ze stejného důvodu jsou z působnosti obecných technických požadavků na rekreační plavidla[11] vyňata plavidla, postavená pro vlastní potřebu.

●  2.2.2. sportovní speciály

Samostatnou skupinu z hlediska technických předpisů tvoří plavidla, určená k závodění. Ta často splňují obecné technické požadavky stejně málo, jako vůz „formule 1“ splňuje  předpisy o způsobilosti k silničnímu provozu. Ve směrnici 94/25/ESa v harmonizačním předpisu11 je proto z technických předpisů stanovena výjimka pro rekreační plavidla určená výhradně k závodění.

2.3. důsledky vypuštění kategorie rekreačních jachet z námořního zákona

●  2.3.1. z hlediska plavby

V současnosti stanoví specifický režim následující předpisy:

Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí (International Convention for the Prevention of Pollution from Ships – MARPOL)

Určuje pravidla pro nakládání s nebezpečnými a škodlivými věcmi na lodích, většina ustanovení se týká tankerů nad 150 GT a nákladních lodí nad 400 GT, na rekreační plavidla se vztahuje pouze Příloha III o škodlivých látkách, přepravovaných v přenosných nádržích, a částečně příloha IV o odpadních látkách vypouštěných z lodí, která se ovšem vztahuje pouze na lodě s kapacitou více než 10 osob.

Z administrativních povinností, spojených s kontrolou úmluvy, vyjímají směrnice EU ve vodách členských států rekreační plavidla.

Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři (International Convention for the Safety of Life at Sea – SOLAS)

Určuje povinné vybavení bezpečnostními, záchrannými a lokalizačními prostředky.

Pravidla úmluvy se nevztahují na rekreační jachty (pleasure yachts), užívané k neobchodním účelům (not engaged in trade).

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES o státní přístavní inspekci

Směrnice ukládá přímořským členským státům provádět technickou inspekci plavidel plujících nebo kotvících v jejích přístavech a teritoriálních vodách. Určuje procentuální počty plavidel, která mají být kontrolována, zavádí tzv. inspekční databázi veškerých lodí, které vplouvají do přístavu či kotviště v členském státě, a určuje interval a rozsah jejich inspekcí.

Z působnosti směrnice jsou vyňata rekreační plavidla používaná k nekomerčním účelům.

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel

ve znění pozměňujících směrnic z třetího námořního balíčku (2009/17/ES a 2009/18/ES)

Většina ustanovení směrnice se vztahuje na na lodě nad 300 GT, nicméně pro každé námořní plavidlo nebo člun, bez ohledu na technické parametry, určuje povinnost hlásit při vplutí a odplutí nebezpečné a škodlivé látky dle úmluvy MARPOL. Loď nesplnivší tuto povinnost je považována za nebezpečnou a podléhá zvláštnímu režimu sledování a kontroly.

Směrnice se nevztahuje na rekreační plavidla o délce méně než 45 metrů.

směrnice Rady 96/98/ES o námořním zařízení

Směrnice stanoví povinný bezpečnostní certifikát pro zařízení umístěná na lodích na základě povinnosti z mezinárodních smluv COLREG, MARPOL a SOLAS.

Působnost směrnice pro rekreační plavidla je odvozena z působnosti mezinárodních smluv, z nichž se na rekreační plavidla se vztahuje pouze smlouva COLREG (Úmluva o zabránění srážkám na moři).

směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES o sbližování předpisů o rekreačních plavidlech

harmonizovaná s českým právem prostřednictvím

nařízení vlády174/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla, na částečně zhotovená rekreační plavidla a na jejich vybrané části, na vodní skútry a pohonné motory rekreačních plavidel a vodních skútrů

Technické požadavky se nevztahují na rekreační plavidla, určená výhradně k závodění anebo postavená pro vlastní potřebu (s podmínkou, že po dobu pěti let nebudou uvedena na trh).

●  2.3.2. z hlediska požadavků na způsobilost a registraci

Přes tři čtvrtiny zemí Evropské unie jsou námořní státy. S výjimkou balkánských zemí a částečně také Itálie a Francie jsou v nich správní úkony při registraci rekreačních plavidel minimální a lze je splnit prostřednictvím vzdáleného datového přístupu. Pravděpodobným důvodem pro tento občanský komfort je skutečnost, že majitelé rekreačních plavidel tvoří nepřehlédnutelnou, v některých zemích většinovou skupinu voličů. V ČR se uplatňuje spíše úsloví „čím méně lodí, tím více předpisů“, a zrušení kategorie rekreačních jachet tento stav ještě zhorší. Návrh novely v předloženém znění by do budoucna ponechal už jen jedinou možnost, a to registrovat loď jako „námořní jachtu“, se všemi nároky a povinnostmi, vztahujícími se na komerčně užívané plavidlo.

Majitelé rekreačních jachet budou muset absolvovat dvě samostatná správní řízení, jedno o způsobilosti plavidla k provozu, druhé o zápisu plavidla do námořního rejstříku. Zároveň podle námořního zákona budou povinni platit za tzv. právo vlajky, které ovšem, podle Úmluvy OSN o mořském právu, lze vůči třetím státům uplatňovat pouze v případě, že plavidlo je užíváno k obchodním účelům[12].

2.4. souvislost harmonizovaných směrnic se zrušením kategorie rekreačních jachet

Harmonizace žádné ze směrnic nevyžaduje přímo ani nepřímo, aby kategorie rekreačních jachet byla zrušena. Nic takového nekonstatuje ani navrhovatel v důvodové zprávě k novele.

2.5. závěr

Zrušením kategorie rekreačních jachet se námořní zákon vrátí do stavu, který Parlament odmítl a změnil již v roce 2000. Argumenty pro to, aby Česká republika umožnila svým občanům přístup k využití mezinárodně platných pravidel pro rekreační plavbu, jsou dnes stejné jako před jedenácti lety. Navrhujeme proto novelu námořního zákona doplnit tak, aby institut námořní rekreační plavby pod českou vlajkou nezanikl.

3. záměr změn v návrhu novely

Současná právní úprava rekreačního jachtingu vyhovuje dnešním potřebám pouze omezeně. Příslušné předpisy jsou součástí zákonů, koncipovaných primárně pro komerční plavbu s jasným odlišením mezi plavbou vnitrozemskou a mořskou. Rekreační plavba takto přísné rozlišení mezi vnitrozemskou a námořní plavbou nezná ani u technických požadavků na plavidla, ani u požadavků na znalosti a schopnosti vůdců plavidel. Dlouhodobě diskutovaným úmyslem tudíž je navrhnout systémové řešení, které rekreační plavbu přesune z působnosti předpisů o komerční plavbě do samostatného zákona. Tento úmysl však jde nad rámec novely námořního zákona.

Pro občana vnitrozemského státu je obtížné provozovat, udržovat a financovat dvě lodě, jednu ve své zemi a druhou na moři. Značná část majitelů proto vlastní pouze jedno plavidlo, které umožňuje plavbu jak ve vnitrozemí, tak na moři, provozuje ho ve vnitrozemí a k moři převáží. Znalost současného stavu dovoluje konstatovat, že u lodí, schopných přepravy po silnici (do 2,5 metru šířky a cca 9 metrů délky) anebo u lodí, schopných plavby po Labi (do cca 1,6 metru ponoru) je to spíše obvyklá praxe než výjimka. Tyto lodě jsou registrovány v českém plavebním rejstříku podle zákona o vnitrozemské plavbě jako malá plavidla, pro plavbu v zahraničí jako rekreační plavidla[13].

Záměrem tohoto návrhu je doplnit prostřednictvím novely do námořního zákona úpravu námořní plavby malých rekreačních plavidel, evidovaných v lodním rejstříku ČR dle zákona o vnitrozemské plavbě.

Námořní zákon se dle § 1, odst. 2 nevztahuje na námořní plavbu malých plavidel, pokud jsou provozována podle právních předpisů o vnitrozemské plavbě[14]. Jejich námořní plavbu tedy předpokládá, ale neupravuje. V působnosti zákona o vnitrozemské plavbě je ovšem pouze úprava právních vztahů souvisejících výhradně s plavbou na vnitrozemských vodních cestách a nikoliv na moři. Námořní plavba malých plavidel, provozovaných podle zákona o vnitrozemské plavbě, tak postrádá zákonné oprávnění k náležitostem, vyžadovaným mezinárodními námořními úmluvami nebo zákony zemí, v jejichž pobřežních vodách lodě plují:

právo nést vlajku a s tím související doklad o registraci lodě ve státu vlajky[15];

oprávnění vést malé rekreační plavidlo na moři (z praktických důvodů, protože některé přímořské státy ho ve svých vodách vyžadují).

Navrhujeme, aby do námořního zákona byla projednávanou novelou doplněna úprava, která nahradí rušenou kategorii rekreačních jachet tím, že

odstraní výše zmíněné nedostatky a vytvoří zákonný podklad pro námořní plavbu malých rekreačních plavidel v souladu s jejich technickými kategoriemi;

pro účely námořní plavby doplní definici malých rekreačních plavidel tak, aby odpovídala dalším právním předpisům;

stanoví podmínky způsobilosti pro vedení malého rekreačního plavidla na moři.

4. analýza proveditelnosti změn

4.1. působnost zákona

Dosavadní znění námořního zákona vylučuje z jeho působnosti námořní plavbu malých plavidel, provozovaných podle zákona o vnitrozemské plavbě.

Působnost námořního zákona bude třeba rozšířit, aby mohl emancipovat malá rekreační plavidla pro plavbu na moři.

4.2. definice malého rekreačního plavidla pro účely námořní plavby

Malým plavidlem se podle zákona o vnitrozemské plavbě rozumí loď, jejíž délka je méně než 20 m a jejíž objem, vyjádřený jako součin délky, šířky a ponoru, je méně než 100 m3.

Malé plavidlo, určené k plavbě v zahraničí za účelem rekreace jeho provozovatele, je podle vyhlášky o způsobilosti plavidel[16] považováno za rekreační a v tomto smyslu mu plavební úřad vystavuje doklady.

Česká definice malého rekreačního plavidla dle zákona o vnitrozemské plavbě je užší než obvyklá praxe Evropské unie, podle jejíchž směrnic[17] se „rekreačním plavidlem“ rozumí plavidlo jakéhokoli typu určené pro sportovní účely a volný čas, o délce trupu od 2,5 m do 24 m, bez podmínky, že je užíváno k rekreaci právě a pouze jeho provozovatele. Unijní definici rekreačního plavidla převzal také český harmonizační předpis[18].

Považujeme za vhodné převzít technické parametry, limitující velikost rekreačního plavidla, z praxe EU a stanovit, že pro účely námořní plavby se za rekreační plavidlo považují, kromě malých rekreačních plavidel, provozovaných podle předpisů o vnitrozemské plavbě, také plavidla o délce trupu až do 24 metrů, určená pro sportovní účely a volný čas.

4.3. technická způsobilost malých rekreačních plavidel k plavbě na moři

Jelikož již za současného právního stavu malá plavidla, provozovaná podle předpisů o vnitrozemské plavbě,  mohou plout po moři a předpisy o jejich způsobilosti s touto možností počítají, není třeba žádných změn ohledně technických předpisů.

Pro rekreační plavidla, nově uváděná na trh nebo do provozu v zemích EU, jsou technické požadavky stanoveny bez rozlišení, zda plavidla budou provozována ve vnitrozemí či na moři.

Technické předpisy také umožňují nahradit technickou prohlídku dobrozdáním certifikované společnosti. Ani v tomto bodu, důležitém pro ty, kteří svou loď trvale kotví v zahraničí, nebude třeba žádných změn.

Pro rekreační plavidla o délce trupu až do 24 metrů, určená k námořní plavbě pro sportovní účely a volný čas, lze technické předpisy použít obdobně, protože technické požadavky jsou pro ně stejné jako pro plavidla s délkou trupu do 20 metrů.

Drobnou změnu si vyžádá doklad „mezinárodní osvědčení pro rekreační plavidlo“, který v dosavadní podobě obsahuje pouze údaj o povolené plavební zóně ve vnitrozemských vodách.

Nově by se do něj podle našeho návrhu měl zapisovat také údaj o konstrukční kategorii plavidla, z něhož vyplývá, pro jaké fyzikální podmínky (síla větru, výška vlny) je plavidlo konstruováno.

Z praktických důvodů považujeme za vhodné, aby se na maximum prodloužila lhůta platnosti osvědčení pro rekreační plavidlo. Současná doba platnosti víceméně vyhovuje při plavbě v evropském vnitrozemí, může ale způsobit problémy při dlouhých mořských plavbách.

Plavby kolem světa, zvláště etapové, při kterých se posádka střídá nebo vrací domů a navazuje další etapou z posledního bodu, se běžně plánují na několik let. Certifikované společnosti, schopná provést technickou kontrolu, sídlí, až na výjimky, pouze v Evropě.

4.4. právo nést vlajku

Námořní praxe vyžaduje, aby plavidla nesla vlajku země, pod jejíž jurisdikci spadají. Plavidla plující bez vlajky, pod dvěma vlajkami nebo pod nepravou vlajkou jsou považována za podezřelá a jako s takovými je s nimi nakládáno. Podrobnosti upravuje Úmluva OSN o mořském právu[19].

Malá rekreační plavidla mají podle zákona o vnitrozemské plavbě právo nést českou státní vlajku při plavbě na vodní cestě, tj. pouze při plavbě ve vnitrozemí (českém i zahraničním).

Pro plavbu malých rekreačních plavidel na moři je nutné, aby právo malých rekreačních plavidel nést českou státní vlajku rozšířila novela námořního zákona také na jejich plavbu na moři.

4.5. administrativní evidence

Úmluva OSN o mořském právu vyžaduje[20], aby stát vydával doklady lodím, plujícím pod jeho vlajkou. Tyto doklady jsou obvykle vázány na zápis lodě do lodního rejstříku.  Evidenci malých rekreačních plavidel v lodním rejstříku ČR vede Státní plavební správa coby Plavební úřad. Lodní rejstřík České republiky sestává ze čtyř částí, vedených u dvou úřadů.

V působnosti Státní plavební správy[21]

            811 evidovaných „velkých“ plavidel

            12 561 evidovaných malých plavidel (z toho cca 80% malých rekreačních plavidel)

V působnosti Námořního úřadu[22]

            439 námořní jachet a žádná obchodní loď zapsaná v námořním rejstříku

            1 evidovaná rekreační jachta

Navrhovaná úprava novely nevyžaduje žádnou změnu v evidenci malých rekreačních plavidel. Pro evidenci rekreačních plavidel o délce trupu až 24 metrů, určených pro sport a volný čas, lze předpisy o administrativní evidenci užít obdobně.

Nad rámec tohoto stanoviska lze vznést otázku, zda je pro 3% plavidel účelné  a hospodárné vést oddělenou evidenci v samostatném úřadu.

4.6. podmínky způsobilosti pro vedení rekreačního plavidla na moři

Mezinárodní námořní právo nevyžaduje, aby vůdce (velitel, kapitán) rekreačního plavidla byl vybaven průkazem dokládajícím jeho způsobilost k vedení plavidla, vyžadují to však  národní předpisy některých přímořských států. Neexistuje ani obecně platná úmluva o vzájemném uznávání dokladů, s jedinou výjimkou, kterou je rezoluce č. 40 Evropské hospodářské komise OSN[23]. Rezoluce stanoví požadavky na vůdce rekreačních plavidel pro bezpečnou plavbu ve vnitrozemských anebo pobřežních vodách. Česká republika patří mezi signatáře rezoluce.

Vzhledem k tomu, že oblast „pobřežních vod“ se obvykle kryje s pásmem teritoriálních vod, v nichž příbřežní stát vykonává svou pravomoc a může vyžadovat, aby vůdci plavidel dokladovali svou kvalifikaci (typicky Chorvatsko), považujeme za vhodné využít skutečnost, že pro rekreační plavbu existuje dokument, na jehož základě lze získat doklad s mezinárodně uznávanou platností.

Vinou právní situace, která neumožňovala získat plnohodnotné osvědčení k vedení rekreační jachty (jak již bylo řečeno, rozsah plavby byl omezen na 12 mil od břehu), složila významná část rekreačních jachtařů zkoušky velitele námořní jachty a plula s těmito doklady, primárně určenými pro vedení komerčních plavidel. Dokladů velitele námořní jachty vydalo Ministerstvo dopravy zhruba desetkrát víc, než eviduje námořních jachet.

Vzhledem k této zavedené praxi a také s ohledem na ty velitele námořních jachet, kteří případně poplují na malých rekreačních plavidlech za účelem sportu nebo rekreace, považujeme za vhodné konstatovat jejich způsobilost k vedení malého rekreačního plavidla na moři.

Kromě státu existuje řada dalších organizací, které poskytují jachtařský výcvik a vydávají doklady o jeho absolvování. V některých zemích jsou takové organizace[24] pověřeny státem také k vydávání dokladů dle rezoluce č. 40, což významným způsobem vypovídá o kvalitě jejich výcviku.

Navrhujeme otevřít možnost, aby osvědčení o způsobilosti k vedení malého rekreačního plavidla mohly vydávat organizace, které Ministerstvo dopravy uzná za způsobilé vést výcvik, konat zkoušky a vydávat doklady o absolvovaném výcviku. Je samozřejmé, že o konkrétním naplnění  takové možnosti bude nutna diskuse, proto považujeme za vhodné odkázat v podrobnostech na prováděcí předpis.

5. navrhované změny

vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 291/0)

 

 

1.         Za bod 1 vládního návrhu se vkládá bod 1a, který zní:

 

     V § 1 odst. 2 se za slovy „námořní plavbu malých plavidel, pokud jsou provozována podle právních předpisů o vnitrozemské plavbě1a) “ tečka nahrazuje čárkou a za ni se vkládají slova „s výjimkou ustanovení v části 4.

 

 

2.         Text bodu 39 vládního návrhu se mění a nově zní:

 

     Část čtvrtá včetně nadpisu se mění. Nové úplné znění čtvrté části včetně nadpisu a odkazu na poznámku po čarou bude:

část 4

námořní plavba malých rekreačních plavidel

 

§ 56

1) Pro účely námořní plavby se malým rekreačním plavidlem rozumí

a) malé plavidlo, provozované podle právních předpisů o vnitrozemské plavbě a určené k nekomerční plavbě za účelem sportu a rekreace,

b) plavidlo přesahující technické parametry malého plavidla, pokud není delší než 24 metrů a je určeno k nekomerční námořní plavbě za účelem sportu a rekreace.

2) Pro plavidla uvedená pod bodem b) se ustanovení předpisů, platných pro malá plavidla, použijí obdobně.

3) Námořní plavbou malého rekreačního plavidla se rozumí provozování malého rekreačního plavidla v oblastech oceánské, námořní a příbřežní plavby anebo v oblastech chráněných vod s plavebním provozem organizovaným dle námořních předpisů.

§ 57

1) Rozsah námořní plavby malého rekreačního plavidla  (dále jen „plavidla“) je omezen v závislosti na jeho konstrukční kategorii na

a) oblast A – oceánskou – pro plavidlo konstruované pro oceánské plavby, při nichž síla větru může překročit stupeň 8 (Beaufortova stupnice) a určující výška vlny může překročit 4 m,

b) oblast B – mořskou – pro plavidlo konstruované pro plavby na moři, kde lze očekávat sílu větru dosahující stupeň 8 včetně a určující výšku vlny do 4 m včetně,

c) oblast C – příbřežní – pro plavidlo konstruované pro plavby v pobřežních vodách, velkých zálivech a ústích řek, kde lze očekávat sílu větru dosahující stupeň 6 včetně a určující výšku vlny do 2 m včetně,

d) oblast D – chráněných vod – pro plavidlo konstruované pro plavby v chráněných pobřežních vodách, v malých zálivech, na řekách a kanálech s plavebním provozem organizovaným dle námořních předpisů, kde lze očekávat sílu větru dosahující stupeň 4 včetně a určující výšku vlny do 0,3 m včetně, s příležitostnými vlnami výšky do 0,5 m, způsobenými například míjejícími plavidly.

2) Údaj o konstrukční kategorii zapíše Plavební úřad na žádost vlastníka nebo provozovatele plavidla do mezinárodního osvědčení pro rekreační plavidlo. Provozovatel malého rekreačního plavidla je povinen zabezpečit, aby při plavbě bylo mezinárodní osvědčení na plavidle.

3) Pokud z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů, vyplývá, že pro plavbu v dané oblasti musí být malé rekreační plavidlo vybaveno technickým zařízením, musí být toto zařízení ve stavu způsobilém pro užívání podle svého určení a v souladu s příslušnými mezinárodními smlouvami.

§ 58a

1) Vůdce malého rekreačního plavidla je povinen zabezpečit, aby plavidlo neslo při plavbě na moři státní vlajku České republiky.

2) Plavidlo nese českou státní vlajku na zádi. Na místě určeném pro českou státní vlajku nesmí být vztyčena jiná vlajka nebo znak. Při použití dalších vlajek na plavidle je nutné dbát toho, aby tyto vlajky nebyly větších rozměrů než česká státní vlajka, která musí být s nimi současně vztyčena.

§ 58b

1) K vedení malého rekreačního plavidla na moři je oprávněn držitel osvědčení, vydaného

a) dle rezoluce o mezinárodních průkazech způsobilosti vůdců rekreačních plavidel37a (dále jen „rezoluce“),

b) dle tohoto zákona k vedení námořní jachty,

c) nebo uznanou organizací,

v rozsahu, pro který osvědčil způsobilost.

2) Osvědčení dle rezoluce pro oblast plavby D a C vydá Plavební úřad na základě písemné žádosti fyzické osobě, která splňuje požadavky rezoluce a úspěšně složila zkoušku.

3) Seznam organizací, uznaných pro vydávání osvědčení o způsobilosti vůdců plavidel, a pravidla pro jejich uznávání stanoví prováděcí předpis.

 

            Poznámka pod čarou zní:

37a   rezoluce č. 40 EHK OSN, Mezinárodní průkaz způsobilosti vůdců rekreačních plavidel, TRANS/SC.3/1998/3

 

 

3.         V bodu 61 vládního návrhu se za slova „§ 55 odst. 5,“ vkládá „§ 58b, odst. 2,

6. příloha 1 – právní vady vyhlášky o rekreačních jachtách

Podmínky technické způsobilosti rekreačních jachet, přidělování evidenčního označování, vedení evidence rekreačních jachet a podmínky pro vydávání průkazu způsobilosti k vedení rekreačních jachet stanoví podle § 57 odst. 2 prováděcí předpis, kterým je vyhláška MD č. 149/2001 Sb. o rekreačních jachtách (dále jen „vyhláška o rekreačních jachtách“ nebo „vyhláška“). Stranou věcných připomínek k obsahu vyhlášky je nutné vznést zásadní námitku ke způsobu stanovení oblasti povolené námořní plavby.

Námořní zákon nestanoví, že oblast povolené námořní plavby bude stanovena prováděcím předpisem. Vyhláška o rekreačních jachtách v § 2 odst. 1 však váže podmínky technické způsobilosti rekreačních jachet na oblast povolené námořní plavby jachty stanovené v závislosti na vzdálenosti námořní plavby rekreační jachty od pobřežní linie pevniny nebo pobřeží, určené střední výškou přílivu (dále jen "technická způsobilost"), kterou však konkrétně nestavuje, ale pouze odkazuje, že s ohledem na konstrukci a vybavení rekreační jachty, požadavky bezpečnosti a ochrany životního prostředí, platí ustanovení zvláštního předpisu, kterým je vyhláška č. 315/2000 Sb., o technickém a záchranném vybavení námořní jachty a prokazování způsobilosti k vedení námořní jachty. Samotné omezení není obsaženo v normativní části vyhlášky, ale teprve ve vzoru průkazu způsobilosti rekreační jachty k námořní plavbě, který je přílohou č. 1 vyhlášky a který ve své části údajů o rekreační jachtě uvádí oblast povolené námořní plavby vymezené pásmem pobřežního moře až po hranici nepřesahující 12 námořních mil měřených od základních linií určených v souladu s Úmluvou o mořském právu, stanovené pobřežním státem.

Tento způsob stanovení oblasti povolené námořní plavby lze považovat, s ohledem na podmínky zmocnění k vydání vyhlášky k provedení příslušných ustanovení námořního zákona, přinejmenším za sporný.

Zcela nepochybně nezákonné je omezení držitelů průkazu způsobilosti k vedení rekreační jachty obsažené ve vzoru průkazu (příloha č. 2 vyhlášky), ve kterém se uvádí:

Ministerstvo dopravy a spojů České republiky potvrzuje tímto, že držitel/ka/ tohoto průkazu složil/a/ úspěšně zkoušku, která prokázala jeho/její*) schopnost vést v pobřežním moři rekreační jachtu do maximální délky 12 metrů v souladu se zákonem č. 61/2000 o námořní plavbě, a je právoplatným držitelem národního povolení a může vykonávat funkci.

Toto omezení není obsaženo v normativní části vyhlášky a jednoznačně přesahuje meze příslušných ustanovení části čtvrté námořního zákona a nemůže mít proto na držitele průkazů způsobilosti právní účinek. Tím, že průkaz potvrzuje způsobilost vést rekreační jachtu do maximální délky 12 m, totiž podrobněji nestanoví (nekonkretizuje) podmínky technické způsobilosti, ani podmínky pro vydání průkazu způsobilosti, ale mění (zkracuje) přípustnou délku rekreační jachty stanovenou v § 2 odst. 6 námořního zákona, kterou je vůdce rekreační jachty podle české právní úpravy oprávněn



[1]    viz 2. kapitola tohoto stanoviska

[2]    usnesení vlády ze dne 19. března 1998 č. 188, Legislativní pravidla vlády, čl. 8, odst. 6)

[3]    usnesení vlády ze dne 13. srpna 2007 č. 877 o Obecných zásadách pro  hodnocení dopadů regulace, čl. 3

[4]    usnesení vlády ze dne 19. března 1998 č. 188, Legislativní pravidla vlády, čl. 9, odst. 3)

[5]    zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, § 2, odst. 6)

[6]    viz příloha 1 tohoto stanoviska

[7]    12 námořních mil, přesně 22,224 km. Pro představu, dvanáctimetrová plachetnice v mírném větru (4 Bf) upluje tuto vzdálenost za 2 – 3 hodiny

[8]    zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě

[9]    zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, § 1, odst. 2)

[10]  Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS)

[11]  směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES ze dne 16. června 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel

      nařízení vlády 174/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla

[12]  Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu, čl. 27 a 28

[13]  vyhláška MD 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, § 6, odst. 4)

[14]  zákon 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě

      vyhláška MD 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách

      vyhláška MD 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel

[15]  Úmluva OSN o mořském právu, čl. 91, odst. 2

[16]  vyhláška MD 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, § 6, odst. 4)

[17]  směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES ze dne 16. června 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel

[18]  nařízení vlády 174/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla

[19]  Úmluva OSN o mořském právu, čl. 90 an.

[20]  Úmluva OSN o mořském právu, čl. 91, odst. 2

[21]  informace ze Zprávy o činnosti úřadu v roce 2009, údaje k 31. 12. 2010 (novější data nejsou k dispozici, počet malých plavidel se zvyšuje pravidelně zhruba o 1000 plavidel ročně)

[22]  informace z tiskového odboru MD, stav k 31. 3. 2011

[23]  rezoluce č. 40 EHK OSN,  Mezinárodních průkaz způsobilosti vůdců rekreačních plavidel, TRANS/SC.3/1998/3

[24]  např. Německá plachetní asociace, Královská nizozemská turistická federace, Královská jachetní asociace (Británie)

Statistika
Zobrazeno 3392x Hodnocení
  • Aktuálně 5.75 / 4
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Aktuálně 5.75 / 4


Komentáře
Načítám data ...