SOLO přes Atlantik-útěk před hurikány…
Žiju..!!
První etapa (Karibik-Azorské ostrovy…)
Hlásím se opět živ a zdráv z první etapy mé sólo plavby…Nacházím se na Azorských ostrovech (Horta)kam jsem zdárně doplul po 34dnech…2700Nmil(5000km).Pouze stručně přiblížím co se odehrávalo…
Přípravy před odjezdem začali být opravdu dramatické…Prováděl jsem velké úpravy hlavně kolem stěžně, všecky lanka jsem povyměňoval za silnější, dále změna ráhna…Čekal mě velký samostatný nákup…očištění spodku lodi, oprava motoru, el.pilota….zašití už hodně špatných plachet..Čas ubíhal, peníze docházeli..a počasí se stále intenzivněji zhoršovalo s možností vzniku hurikánů…Už nebyl čas nic ozkoušet, ani peníze cokoliv navíc kupovat…Získat pocit připravenosti..byl opravdu těžký…Většina lidí a to i jachtařů!! mi můj už pozdní start (solo na malé nefabrické26st lodi) rozmlouvala…Stále jich však pár zůstalo (asi tak dva a půl) při mě…Hlavní bylo být připravený na vše….Dále můj kamarád Maik( ostřílený vlk) vyrazil asi tři dny přede mnou…hlavně ale důvěra rodiny i Máji…. bylo to co mě drželo a podpořilo nejvíc…a v neposlední řadě benzínová pumpa CADISCO..!,která mi zdarma poskytla dobít mé baterie a v klidu se u ní připravovat poslední dny před startem.....!!!!DIKY MOC VŠEM!!!!
Přišel tedy pátek 27.6.2010…den, kdy lodě nevyplouvají a taky SMS od mého bratrance Marka-,,….Počasí na dnešek vypadalo nejhůř-tak snad se to nezhorší…..”..přestal jsem už radši poslouchat i předpovědi ..Nahodil jsem motor, naposledy zamával přátelům a vyrazil z laguny přes sklápěcí most na oceán…
Vítr foukal dost silný Severo-východní……vytáhl jsem plachty, zjistil,že stěžeň a vše okolo drží… vyhodil jsem 50m sekuritní lano za sebe, připoutal jsem se a razil v před…Ostře proti větru a
vlnám…začala hodně mokrá neklidná plavba přímo na sever a opět věci uvnitř..si nacházeli svá místa……Po několika hodinách nechyběla má tradiční blicí chvilka…,která ale vždy časem zmizí..Za mými zády se ukrutně zatáhlo a mohl jsem s radostí pozorovat jak na ostrov St. Martina útočí blesky…Pokračoval jsem dál a postupně hledal způsob, jak spát a při tom řídit, dávat pozor na překážky, umět včas zareagovat na možnou změnu větru i vln a to 24h denně,7dní týdně31 měsíčně.…Další nelehká věc byla se rychle čelem postavit k plotně a každý den si umět uvařit něco, co by se dalo alespoň trošku jíst…přeci jen Mája chyběla dost..
Po asi týdenním stoupání(750Nm)… prorážením vln a vybíráním vody vniklé dovnitř….se vítr stočil a začal vanout z jihu až z jiho západu…Všecko to ukrutný černo , obrovské mračna a blesky se mě rozhodli následovat…začalo opravdové peklo a hodně krutej čas…Slunce jako by neexistovalo…nestabilní vítr…každou chvíli nějaká dešťová přeháňka a poryv…Viditelně silné bouře hromy a blesky však stále drželi odstup a měl jsem kudy plout….klid však netrval dlouho…
Neděle 4.7.v jednu hodinu ráno…Ležím v pod palubí a probouzí mě zvláštní hukot a rezonance…se strachem z velké lodi vystřeluji ven vše zkontrolovat..…Bylo to však něco mnohem horšího…Byl jsem v cestě neuvěřitelně silné bouři….Každá vteřina byla rozhodující….Okamžitě jsem zaujmul bouřkovej stav…Na všechny refy, malinkatou kosatku jsem se snažil směřovat rychle bokem a vyhnout centru…Začalo silně foukat a dotoho jedovatě pršet…Vlny se zdumali čím dál vice, vítr rozprašoval vodu všude…Hodili by se mi potápěčské brýle a šnorchl….Nebyl však čas…Vítr neskutečně zesílil…tak, že mi tvaroval obličej..!! Ještě nikdy jsem se tak s kormidlem nepral, abych udržel kurz …Stále jsem se v té smršti snažil mířit bokem a přitom se udržet na palubě….Vítr však začal měnit směr….donutil mě se začít stáčet na jih, byl však stále stejným úhlem vůči lodi!!… ..Byla to jasná cyrkulace…o chvilku později jsem měl však silný poryv z předu…Ráhno přeletělo drsnou ryhlostí na druhou stranu…Mít v tu chvili o pár cm víše hlavu…letěla by jako míček odpálenej při bejsbolu.. . Kiking (kladkostroj držicí ráhno dole)se mi rozletěl na kusy a natrhala se hl.plachta…obrovskej rachot a svištění lan..….Nemělo cenu dál bojovat…Zajistil sem rychle stáhnutou plachtu, ráhno a zmizel do kajuty..Loď zažala driftovat…vlny si nás prěhazovali a mohl jsem okénkama pozorovat rybičky…Já však radši šáhl po hasičáku a vzal si ho k sobě…Jedinej stěžeň v okolí…Nevěděl jsem, jestli na mě nezaútočej i blesky…na které jsem se tak dlouho denně díval…Měl jsem i myšlenku…Rychle zahodit všecko hořlavé do oceánu…100l benzínu,18kg plynu…,20l lihu..čtyry velké baterie..Dostat přímý zásah a mít případně požár v dřevěné lodi…asi bych nestíhal hasit..
Do svítání se však bouře přehnala a opět se oceán postupně uklidňoval…Následovalo ještě několik slabších bouřek, ale 
opět sluníčko… Čas na opravu plachty….Zároveň i možnost si přeprat a usušit….Vítr byl později dlouho východní…Ryby po celou dobu plavby moc nebrali…Nastalo opět několik desítek větrných výkyvů…kdy jsem musel několikrát za den i noc měnit velikost plachet…a nastavení pilotů..Také došlo ale na čtyry dny v kuse pomalu totálního bezvětří…voda jako olej 10W4O…Mohl jsem si tedy vklidu zašívat (křížkem..hi) učit se vařit a péct,uklízet a zároveň dobíjet baterie mým novým generátorem…Pomalu denně si zapršelo a to opět nesnášel el. pilot,který parkrát zazlobil…a později zůstal už v pytlíku a s vyvrtanou dírou ze spodu..Slaná vlhkost mi opět poškodila další elektroniku… počítač, tentokrát i hlavní GPS, zároveň nabíječku na baterie velké i malé, ovládání foťáku ,mikrofon kamery……Na lodi přestává být věc bez poruchy…
Potkal jsem opět několik velkých lodí, které se i ozvali do vysílačky…Také při spuštěných plachtách se opět jedna přiblížila natolik, aby zjistila, jestli jsem ok..…Zároveň jsem ale trefil velkou dřevěnou paletu a jsem opravdu moc rád, že mi nepoškodila hl.kormidlo do kterého si šťouchla ona....Můj konečný strategický způsob byl spát, kdy je to jen možný s otevřeným vchodem..( přes den či noc) nedopustit být unaven, ale v každé chvíli být max.připraven…Člověk když odpočině spí….slyší delfíny, když jsou kolem , motor velké loďe co se blíží i jakoukoliv změnu na palubě a venku.. Nepotřebuje žádný budík, kterej stejně slaná voda časem zničí!!!!…I tlak na zuby a hlavu umí být rychlejší než barometr…Poslouchat, koukat,cítit, předpokládat a správně a rychle se rozhodnout a bezpečně udělat…!!!Hlavně o tom byla tady ta plavba a bude i dál...
Pekl jsem, smažil jsem, vařil jsem…přežil jsem…Už po 31 dnech jsem spatřil zemi…Ostrov Flores…stále předoboční vítr, mě hnal a snášel na jeho 
břehy…Porucha navigace mi dávala v tu chvíli opravdu zabrat…Použil jsem náhradní GPS a ostrovu se tak tak vyhl…Využil jsem však blízskosti , a diky zachycenému signálu na mobilním telefonu se ozval domu že žiju… ještě 250km!!..Nastal den úplňku….opět dvoudenní bezvětří…Po jednom dni čekání mě donutil zapnout motor a pokračovat potupně dál…Byl jsem totiž moc severně… a kdyby začalo opět foukat.. asi bych musel ostrovy objiždět…Okolo řádili delfíni a má rychlost byla stále pomalejší díky protiproudům kolem ostrovů…Byl to hodně náročnej motorovej dojezd rychlostí chůze a tím i velkou spotřebou ..Ukázali se ale žraloci. hejna ptáků i medůz a v dálce dokonce i velryby… Palivo vyšlo tak tak a do bezpečného populárního přístavu HORTA (ostrov Faial) , kde začal silný protivítr…jsem se s úžasnou plachetnicí ALYÍ II zdárně doplavil ve středu 27.7.2010 v 12:00…
Zde se pár dní zdržím…pro odpočinek a na doplnění zásob(hlavně koupím pořádný česnek, vajička na bábovky..)..a plavba bude moc pokračovat dál na Madeiru a Kanárské ostrovy(1080Nm,2000km)O všem bude rozhodovat hlavně počasí a to je PŘÍRODA…
Druhá etapa (Azorské ostrovy-kanáry)
Po týdení zastávce na krasných Azorových ostrovech, přišel opět čas odjezdu…Moc jsem toho neprovýletil, ale hlavně jsem si pořádně odpočal, vysušil loď, dokoupil zásoby, zapošil plachty.. potkal plno lidí…a mohl jsem si užívat opět kulturní Evropy, pohledů na krásné dívky.a opravdu fainových domorodců. Konal se navíc velký festival, který trval celý měsíc…a však tak dlouho jsem zůstat nemohl…peníze jasně došli a zároveň hrozilo nebezpečí nového porostu na 
spodku Alye..Je jistou tradicí to, že kdo se doplaví na toto místo nechá po sobě určitou stopu…Tou je nejen obrázek podél zdí přístavu, ale taky nutná návštěva a zanechání určité věci v populárním Petr cafe sport baru.., kde se už po staletí scházejí námořníci z celého světa....Kdo docílí tohoto místa a má napluto více jak 10 000Nm.. řadí se už mezi opravdové námořníky… Bylo mi tedy velkou ctí tuto tradici respektovat a darovat i naši českou vlajku a pověsit ji mezi mé zahraniční přátele…Na oplátku jsem dostal i já vlajku tohoto baru..Ročně se zde objeví stovky lodí z celého světa…A však 26stopá plavidla, amatérsky postavená v bytovém domě, v solo režimu s 26 letým kapitánem a vlajkou třeba i jiného než vnitrozemského státu bez sponzorů.. toto místo moc často nenavštíví…Můžeme být tedy opravdu rozumně hrdí na to, co jsme dokázali v dnešním obrovském, nelehkém mezinárodním světě jachtingu…
Potkávám zde také Mišela(USA) …je mu necelých sedmdesát let a marně hledal posádku na jih Francie, aby mohl navštívit svého bratra…bylo mi ho tak líto, že už jsem přemýšlel tady loď nechat a plout s ním..Plavil se z Ameriky sám, ale teď ho čekala Evropa, kde je velký provoz lodí..a člověk se moc klidně nevyspí…Poradil jsem mu, ať si zakoupí alespoň systém AIS, který vám hlásí min.každou velkou loď zadané vzdálenosti..Je to dost drahý systém, ale poslechl mě a zároveň i ten samý den sehnal nějakého mladého itala co s ním prý popluje..…Mohl jsem tedy v klidu vyplout dál…Na rozloučenou jsem od něj dostal dárek a tím byl SEXTANT..(přístroj na určování zeměpisné polohy pomocí slunce nebo hvězd).Vždy jsem o něm jen snil.. a jediný na co mi kdy jednou vyšli peníze byla příručka.. I on dostal na oplátku dárek (keramický hrnek na čaj vyrobený českým umělcem Markem Zamazalem )..Vesele jsme se rozloučili a další osamělé dobrodružství mohlo začít….ještě 1080Nm ( 2000km) do cíle…
Z přístavu Horta jsem se odvázal v úterý 3.8.10 dosti pozdě asi v 18:00…Byl však celkem silný vítr v průsmyku a opět silný proud v můj prospěch… Bylo to fain.. na ostrov se totiž hnalo škaredé počasí a zasáhla ho bouřka…
O pár mil jsem se dostal do závětří sopky Pico a musel jsem použít motor 
se točil z různých stran… a sem tam dešťové přeháňky..Vše začalo větrem severním, potom východním a nakonec z toho všeho byl převážně jiho východ…Hnalo mě to přímo na jih…a druhá návštěva Madeiry se stávala jasně nereálnou… Už jsem začínal mít strach jestli mě to nefoukne zpět do Karibiku.nebo někam na Kapverdy...Problém v tu dobu jsem měl však úplně jiný… Delší zastávka mi opět narušila už přeučenou frekvenci těla a bylo mi nejméně tři dny špatně…Nedokázel jsem se pořádně najíst, aniž bych následně nekrmil rybičky…Došlo alespoň na sunary a ovesnou kaši….
Při neklidné jízdě, patří do mé strategie plavby vaření špaget…Jsou rychle připravené a zaručeně se jimi vždy nasytím…Dal jsem vařit balíček…a zjistil, že se v nich nachází kmín, který jsem tam ale určitě nedal a nikdo jiný na lodi není…V tu chvíli mi však došlo, že tu opravdu nejsem sám a že ze solo plavby se stává velice společenská akce..Nějací brouci mi napadli všecky krabičky špaget a pustili se i do krabic kus kusu…Už jen ten pocit, že mě čeká žrát brouky… mému žaludku vůbec nepomohlo…Rozhodl jsem se vše napadené alespoň uzavřít do pytlů…a nechat si to ještě na nejhorší časy…,kdyby mě to opravdu někde nechalo dlouho či fouklo zpět do karibu..…Došlo alespoň opět na pečení chleba a na zbytek pytlíčků rýže…
O pár dní jsem byl ale opět schopný všeho potřebného , potkal jsem hodně velkých lodí co mířili do Gibu.. a stále jsem dával pozor, abych netrefil nějakou tu velrybu, kterých je tu prý dost…Nejvíc jsem se bál v noci, když vítr zeslábl a loď se pohybuje jak myška.. Nejsem stejně schopen nic vidět..Pouštěl jsem jim alespoň nahlas jediný CD co tu mám s Michalem Jacksonem a taky lekce angličtiny…To jsem ale nemohl spát ani já.. Vymýšlel jsem něco jako cinkátko na příď.. ale s takovou melodii, aby je to nerozhněvalo na dálku ještě víc, než když do nich narazím..Mohli by totiž opravdu zaútočit a lehce mě potopit…Těžko jim ale budu vysvětlovat…., že jsem fakt nechtěl…Po uplutí asi 500Nmil na jih se vítr stočil na klasický severo východ..vlny se zvedli a já mohl konečně i když opět ostře proti větru nastavit kurs směr Kanárské ostrovy…Celá loď se stala opět hrkátkem a tak můj strach opadl..Opět se objevili další díry v hlavní plachtě, které bylo potřeba rychle zašít…a zároveň i na přední kosatce, které jsem už ale nechal být a radši jsem doufal, že už to nějak dojedu… Nechtěl 
jsem strávit poslední míle jako švadlena a raději jsem se rozhodl rozluštit reálné použití sextantu…
Už první překvapení bylo úžasné…Při otevření krabice jsem zjistil, že je to přesně ten samý model, na který si vezu příručku v češtině…Je neuvěřitelné.. jak to ty Američani umí drze okopčit …Byl jsem zato ale moc rád, že jsem se nemusel zabývat odborným překladem…a i tak jsem si stránky musel přečítat nejméně desetkrát, abych pochopil jak to básník myslel.. První den se mi podařilo rozluštit správné nastavení a seřízení a hned druhý den jsem se mohl pustit do opravdového měření a výpočtu mé polohy… Základní měření se provádí v poledne, kdy už musíte začít několik desítek minut před vaším předpokládaným polednem, každý tři minuty.. a vy mohli pak zjistit co nejpřesnější čas a víšku slunce, kdy je opravdu přesně v bodě nad vámi , kdy tzv.visí… Pouhý čas vám stačí na zjištění zeměpisné délky…Musíte však znát přesný anglický čas a použít vzorec a údaj z tabulek z příručky…Pro zjištění zeměpisné šířky použijete naměřenou nejvyšší hodnotu a opět pomocí pár vzorců a tabulek zadáním vaší víšky nad hladinou…jí docílíte… Realita a pomyšlení na to, že bych měl tento přístroj začít používat mi opět zvedalo žaludek…První výsledky mého měření byli asi takové..,že jsem mohl říct,že jsem někde v prostoru jako je velikost ČR….Zároveň musí být vidět slunce a při pěti metrových vlnách, kdy člověk lítá ze strany na stranu a někdy i ta vlna přeletí přes palubu…se stává měření velice dobrodružným a doslova bojovkou.a vyžaduje praxi...Jen při menší odchylce se vaše poloha o dost změní a to já osobně vidím jako přistroj, kterému bych dal spíše název KAMIKAZE a nebo co si vyžaduje vlastnit zbrojní pas… Lidem co to používají patří opravdu obdiv a já si raději seženu třeba i pět GPS navíc a budu věřit, že ty satelity nad námi budou funkční….Ať žijou GPS!!!
Určitě mi tím ale plavba utekla rychleji…a doporučuju to každému si to alespoň zkusit.. Po cestě jsem potkal obrovský bojler a co dál?Velkou bílou boji s jménem…,,Matilda“…při zaostření dalekohledu jsem zjistil,že se toho drží obrovská ŽELVA… Asi přeplouvá někam do USA a cejtí se bezpečněji…kdo ví jestli v té boji neměla i radarový reflektor….není lehká doba….
Konečně jsem se opravdu blížil k cíli…Začala však další komplikace… a to ta, že jsem mířil hodně ze západu a do cesty se mi začal dostávat ostrov Teneriffe…Jeho vrchol měří 3700m a nic jiného než se mu vyhnout mi opravdu nezbývalo… Vítr kolem něho zesiloval a vlny a proud byli dost velký…Nastal noční poslední boj se silným proti větrem a křižování…Vzdát se znamenalo lehce ztroskotat…Mohl jsem se už ale díky signálu opět ozvat domů a můj bratranec mi opět ochotně poslal stav lokálního větru……Přední plachta tak tak dokázala posledního ostrého stoupaní. Do svítání jsem se ale dostal za poslední maják ostrova a opět do pozice volného směru přímo do CÍLE!!!
I když to znamenalo už pohodově plout opět na boční až zadoboční NE vítr i tak jsem se dostal do přístavu Las Palmas až za tmy….Přistav jsem však už znal…je i pěkně označený, osvětlený městem a naštěstí ty poslední výpary v nádrži mi vyšli na prokličkování mezi velkými loděmi a k molu přímo před ofis přístavu….Jako by i ALYAII cítila určitý domov…měl jsem pocit že by se trefila už sama…a i to místo v marině by si našla..musí toho mít taky dost…po pomalu dvouměsíční plavbě z karibiku…
Musel jsem počkat do rána…úterý 17.8.10…..na otevření kanceláře a přidělení volného místa…Mezi
tím krátkém dopoledním stání na tomto místě jsem stihl potkat mé staré známé,kteří mě hned překvapeně poznali a opravdové párty mohlo začít….!!!! Veronika od Jeana Pola, Jadranka s Nikolasem(kteří teda zrovna na par dní odpluli se učit plachtit)…Claese , který vyplul měsíc přede mnou a srazil se v noci s velkou ruskou lodí zrovna, když koukal na film…a však můj přítel Mike co startoval tři dny přede mnou tu zatím není.., ale i o něm už mám zprávu ,že by měl být poblíž…Je opravdu co slavit…!!
DOKÁZALI JSME TO-,,MY“!!!
AlyaIIopět ukázala, že je neporazitelná a patří mezi hvězdy …a že pan Jiří Maslikiewicz, který tuto loď jako amatér před několika lety navrhl a s jeho rodinou i přes všecky ne jen problémy s místem,sháněním materiálu, ale i později vážnými zdravotními problémy opravdu dostavěl..!! Zaslouží si velký obdiv a gratulace k tomu co společně DOKÁZALI…
Jako to bylo i u plavby na mém vlastnoručně postaveném katamaránu ELIS I…I ALYA II si vytvořila určitý stáj a tým…do kterého patří plno lidí… díky nimž se dokázala plavit i vrátit zpět…
Velké DÍKY!!!!.patří mé rodině, Máje a její rodině!!...zároveň všem posádkám(převážně amaterům), všem co fandili a drželi pěsti nebo jakkoliv pomohli…-Toto téma si zaslouží speciální kapitolu, kterou pošlu už brzy…s názvem ,,Svérázná mořeplavba II“
DIKY MOC VŠEM ZA POMOC PŘI TÉTO NELEHKÉ DLOUHÉ PLAVBĚ - KPT Martin Doleček (ALYAII)
Vice na www.sveraznamoreplavba.cz
