Se SWANEM II. na Mazurských jezerech v září 2011

.: Kategorie: Vnitrozemské plavby a lokality (kanály apod.) :: autor: Finn :: zveřejněno: 20.2.2012 :.

 


 

Se SWANEM II. na Mazurských jezerech v září 2011

píše Zdena Kubanová, souhlasí Franta Forman

 

 

 

Na jaře 2011 jsme prodali náš milovaný motoráček trabisport - SWAN, se kterým jsme absolvovali mnoho krásných okamžiků na českých řekách a přehradách a pořídili si lodičku SEEMASTER – SWAN II., kterou jsme nejdříve vyzkoušeli na baťově kanálu. Brzy na to jsme naplánovali dovolenou na mazurské jezera. Mnoho jsme o Mazurách slyšeli a prozkoumali mnoho informací na netu a byli jsme přesvědčení, že to je něco pro nás a naši loď. Jak se později ukázalo, skutečnost předčila naše očekávání . Pobyt na této vodě přinesl mnoho nezapomenutelných zážitků.

 

Odjezd jsme naplánovali na sobotu 3. září 2011. Dopoledne tohoto dne jsme dokončili balení a nakládání. Vezeme si potraviny na 10 dní, hodně piva a taky Božkova a vše, co jsme předpokládali za nutné, neboť počasí mohlo být proměnlivé a víme, jak může v případě nepřízně počasí být v Polsku zima. Samozřejmostí jsou pro nás nepromokavé obleky výrazné žluté barvy – nepromokly.

Kolem poledne bylo vše připraveno a my jsme odstartovali z našeho domova v Penčicích a po dálnici z Olomouce směřujeme do Ostravy, Bohumína, Rybniku, Katowic, Czenstochové na Warszawu. Cestu sledujeme podle GPS, takže nekufrujeme a celkem hladce projíždíme Warszawou, přestože je už tma a nikdy jsme v těchto končinách předtím nebyli. Z Warszawy zamíříme na sever kolem přehrady na řece Narew a s krátkými přestávkami pokračujeme hluboko do noci až do vesničky Mikolajky, ležící na břehu Mikolajského jezera. Kolem druhé hodiny jsme se uložili v lodi ke spánku na prázdném parkovišti v Mikolajkách.

 

Probudili jsme se do nádherného slunečného rána. Je neděle 4.9.2011. Zkoumáme mapu a rozhodujeme se jet na Stare Sady okolo jezera a hledat místo vhodné na spuštění lodi. Ale nemáme štěstí a tak se vracíme do Mikolajek a chceme najít vesničku zvanou Kamieň podle informace od


 

Haladina, který na tomto místě spouštěl člun. Cesta nás však zavede k přívozu

 


 

a dále už vede jen turistická cesta, proto se musíme vrátit. Zamíříme na Wožnice a potom jedeme podél jezera Jagodné a Niegocin.

Máme k dispozici mapu pořízenou v Česku. Tentokrát nám štěstí přeje, nedaleko Wilkasy v obci Strzelce zahlédneme značku kempu u vody a ukazuje se , že je pro nás ideální. Je vybaven sjížďákem, který nám vyhovuje. Domlouváme se s majiteli na umístění auta a vleku na 10 dní za 100 zlotých včetně použití sjížďáku. V kempu jsou WC a umývárny včetně sprch s teplou vodou, dřezem na mytí nádobí a ohništi pro rožnění, o kontejnerech na tříděný odpad ani nemluvě. Podle majitelů má být v následujících dnech pěkně.

Spouštíme SWANA a nakládáme materiál, z potravin zhruba polovinu a druhou necháváme v autě.

 

 


 

Kolem nás jsou přátelští Poláci z Warszawy, kteří v kempu tráví víkend a mají vodní skútr. Po naložení vyrážíme na jezero Niegocin a míříme na sever do přístavu Gizycko. Je nádherné počasí, svěží vítr a jezero plné lodí.

 

 


 

Na severu jezera Niegocin je vjezd do kanálu, kterým lze proplout městem na druhou stranu do jezera Kisajno a na ně navazující jezero Dargin.

 

 

 

Po proplutí ústím kanálu se dostáváme ke sklápěcímu mostu, který je tak nízký, že se musí otevřít,

aby mohly jachty projet na druhou stranu mostu. Děje se tak ve stanovených intervalech. Také my čekáme v řadě lodí před mostem, dokud se neotevře, i když jsme tak nízcí, že můžeme projet i pod zavřeným mostem. V jedné z následujících plaveb jsme projeli pod sklopeným mostem.

 

 


 

 

 

Pokračujeme kanálem přes hezké městečko spolu s plachetnicemi se sklopenými stěžni.

 


 

 

 

 


 

Na konci kanálu je mnoho kotvišť po obou stranách. Dostáváme se na jezero Kisajno. Je větrné slunečné počasí a protože je neděle, voda je plná plachetnic. Kocháme se překrásným počasím a pohledem na nespočet lodí křižujících ve větru, potom se vracíme stejnou cestou do kempu Strzelce, vyvazujeme se u písčitého břehu a vaříme večeři. Končí náš první krásný den na Mazurách

Druhý den v pondělí 5. září 2011 se probouzíme do nádherného slunečného rána a zatímco někteří ještě spí, druzí pořizují snímky východu slunce nad Mazurskými jezery.

 



 

 

Rozhodujeme se zahájit naše putování vyplutím na jih, směrem na Mikolajki. Po prozkoumání jižní části plánujeme návrat do kempu, naložení dalších zásob a zahájení druhé části plavby směrem na sever.

Do Mikolajek se dostáváme přes několik jezer a kanálů. Ze Strzelců ležících na jezeře Niegocin plynule proplouváme do jezera Baczne a dále do Jezera Jagodne. Před polednem vaříme oběd na kotvě a taky vyzkoušíme náš lodní záchod. (stříbrné vědro)

 

 

 

Vše funguje bez problémů, po obědě pokračujeme dále do jezera Szymoneckie, z něhož se dostáváme do kanálu Szymoňského.

 

 

 

 

 

 

 


 

Kanál je zhruba v polovině zalomený. Za kanálem následuje další jezero Szymon. Stále potkáváme lodě velké i menší.

 

 


 

 

 

 


 

 

 

 

 

 


 

Počasí nám stále přeje, svěží vítr dělá na hladině vlny s bílými hřebínky a je slunečno. Zanedlouho vplouváme do kanálu Mioduňski a dále navazuje kanál Grunwaldzki.

 

 


 

Přes jezero Taltovisko míříme ke kanálu Taltenski,

 


 

 

který ústí do jezera Talty. Vítr sílí a jakmile se kolem majáku v ústí kanálu dostáváme na otevřenou vodní plochu velkého jezera, stává se plavba obtížnější. Kapitán naší lodičky se potýká s větrem a vlnami asi hodinu a potom se jdeme schovat k pobřeží na překrásné prosluněné místo částečně chráněné před větrem. Drobnými úkony na lodi a jejím vybavení tu trávíme hezký kousek odpoledne. Na chvíli nás přijdou navštívit obyvatelky nedaleké farmy.

 

 

 


 

 

Plachetnice řádí na jezeře nerušeně dál.

 


 

 

Vítr slábne a my se vydáváme opět na vodu. Jedeme se podívat do malého přístavu Talty

 


 

 

s plánem navštívit tam případně hospůdku na nábřeží, ale nic příhodného nenacházíme, proto ani nepřistáváme a pokračujeme na své cestě na Mikolajky.

 

 


 

 

Mikolajky jsme pasovali na nejpěknější přístav Mazurských jezer. Proplouváme pod několika mosty a dále kolem desítek, možná i stovek kotvících lodí a míříme do jezera Mikolajského, kde plujeme podél mola a sledujeme přístavní život.

 

 


 


 


 


 

 


 


 

V tomto místě potkáváme více motorových člunů. Jinak jednoznačně na mazurských jezech převládají plachetnice.

Blíží se večer a je čas najít nějaké příhodné místo na spaní. Na mazurských jezerech je možné přespat v lodi nebo na břehu v podstatě volně kdekoli, kde to přírodní podmínky dovolují. Okolo břehů jezer roste zhusta rákosí a pro přespání je třeba najít místo, kde je mezi rákosím průjezd a lze se dostat s lodí ke břehu. Takových místeček je tam mnoho. Jakmile někde loď zakotví, další loď už na takové místo nejede a hledá místo k přespání jinde. Tak je ve volné přírodě zaručeno soukromí. Takové celkem pěkné místo jsme si našli k přespání na levém břehu nedaleko průlivu do největšího jezera Mazur – Sniardwy. Vyvázali jsme loď a pustili se do vaření večeře.

 

 


 

Netrvalo dlouho a objevila se návštěva

 


 

 

Později jsme zjistili, že labutě jsou na Mazurách zvyklé navštěvovat posádky kotvících lodí na mnoha místech. Zřejmě jim lidé dávají část svých snídaní nebo večeří a pokud nic nedostanou, zlobí se.

 

 

 

 

Druhý den je úterý 6. září a ráno drobně prší. Přejíždíme na pravou stranu jezera a tam schovaní pod stromy snídáme a čekáme na lepší počasí. Okolo projedou jen dvě motorové loďky rybářů. Nakonec oblékáme nepromoky a vyrážíme na cestu po pravé straně jezera Beldany kolem Iznocké zátoky. Přijíždíme ke kempu Gastor, přistáváme a v kempové hospůdce hned na břehu se občerstvujeme, zřejmě jako první zákazníci tento den. Postupně se objevují obyvatelé kempu a to i opeření.

 

 


 

 

 


 

 

Potom plujeme opět podél pravého břehu míříme do přístavu v Ruciane – Nida.

 

 


 

 

Vyčasilo se a vane mírný větřík. Předtím ještě musíme absolvovat jedinou komoru našeho putování v místě Guzianka.

 

 


 


 

 


 

Za komorování platíme 5 zlotých . Za komorou je pěkná klidná vodní cesta , na které potkáváme jen málo lodí. Zanedlouho už vjíždíme do přístavu, ze kterého ještě pokračujeme kanálem dál do města a hledáme místo k přistání.

 

 


 

 

Vyvazujeme loď a jdeme se podívat do města, kde také okusíme rybu v restauraci a polské pivo.

 


 

 

Potom jdeme podél hlavní třídy a chceme se podívat do krámku s jachtařskými potřebami, ale nakonec nalézáme u pouliční prodavačky fendry, které se nám líbí a chceme je koupit. Ale bohužel, fendry o velikosti, kterou jsme si vybrali, nejsou k dispozici , chceme zklamaně odejít, ale prodavačka připouští slevu, takže po chvíli smlouvání odcházíme spokojeni se dvěma fendry většími a lepšími, než jsme původně chtěli a se slevou 40 zlotých. Dva kousky velkých máme za 110 zlotých

Vracíme se do přístavu a vyplouváme zpět na sever stejnou cestou, jakou jsme přijeli. Opět musíme absolvovat už známou komoru. Při čekání na zelenou se občerstvujeme a bavíme krmením krotké kachničky.

 

 

 

 


 

 

A opět v komoře:


 

 

 

Po průjezdu komorou pokračujeme až skoro k místu, kde jsme na dnešek spali a tentokrát si hledáme místo na druhé straně, kde by mělo ráno svítit sluníčko. Vaříme večeři a těšíme se z hezky prožitého dne.

 

Ráno nás taky skutečně slunce krásně budí.

 

 

 

 

 


 

 

Moc hezké místečko, nemyslíte? Přejeme si večer opět zakotvit na tomto místě.

Je středa, sedmého září 2011. Den začíná celkem pěkně, proto hned po ranní kávě vyrážíme na cestu. Tentokrát se chystáme podívat na největší mazurské jezero, na Sniardwy.

Do průlivu z Mikolajského jezera to máme coby kamenem dohodil. Projíždíme průlivem do obrovského jezera, podle jehož velikosti jsme výlet nazvali výletem na „moře“.

Plujeme podél pravého břehu a po cestě se vydáváme prozkoumat kanál, který jsme potkali.

 

 

 


 

Po něm se dostáváme na jezero Warnolty, kde kotví různorodé lodě.

 

 


 

 

 

Počasí se začíná kazit, a navíc se pod hladinou objevují hrozivé kameny. Hledáme místo k přípravě jídla, ale nakonec se nám nic nelíbí, tak plujeme dál, až ke kanálu Jeglinski.

 

 

 


 

 

Tudy nepokračujeme, ale jedeme podél pobřeží do městečka Okartovo. Po cestě potkáváme několik jachtařů a je ještě docela pěkně.

 

 

 


 

 

Na obzoru ale vidíme mraky . Po poledni už slušně prší a fouká. Vyvazujeme loď v kempu u mola, kde se už schovalo několik plachetnic, a jdeme se najíst pod stříšku v kempu. Kempař nám nabízí ubytování a radí, kudy se dostaneme do obchůdku. Ceny služeb v tomto kempu jsou vyvěšeny u příjezdu ze silnice.

 

 

 


 

 

Za deště obhlížíme vesničku a kupujeme polévky v malém vesnickém krámku.

 

 


 

 

Vracíme se do přístavu. Stále prší a hodně fouká. Jachtaři u mola stále čekají. My se ale vydáváme po vyznačené hlavní plavební dráze zpět. Silný vítr dělá velké vlny a loďka na nich poskakuje, dělá to v kajutě velké rány. Jsem v kajutě a při jednom takové skoku po dopadu na podlážku v kajutě přelomím sedací částí těla prkénko zakrývající středový tunel. Je to dobrodružná plavba, ale aspoň nám nehrozí kameny pod hladinou. Po hodině a půl se dostáváme plavební dráhou k průlivu do Mikolajského jezera.

 

 

Proplouváme a oslavujeme šťastný návrat z moře. Jdeme si obhlédnout, zda je naše místečko na spaní volné, ale musíme si hledat jiné, původní je už obsazené. Nalézáme další místo, které se nám taky líbí a konečně vaříme večeři a povídáme si o adrenalinovém zážitku na „moři“, Poznali jsme jezero Sniardwy. Stačilo – už tam příště nepojedeme. Je tam hodně neoznačených balvanů schovaných těsně pod hladinou. Naštěstí jsme žádný netrefili.

 

Další den je čtvrtek osmého září 2011. Vstáváme do slunečného ale chladného rána. Přesto provádíme ranní hygienu jako každý den. Příjemnou skutečností na Mazurech je písčité dno a čistá voda. V podstatě nepotřebujeme vůbec kotvit v maríně kvůli sprchám. Hygiena v jezerech je dostačující, a navíc se otužujeme, neboť voda je chladná.

 

Po kafi jedem do Mikolajek na Mikolajském jezeře a vyvážeme se bez poplatku u městského mola.

 

 


 

 

 

Jdeme na obhlídku městečka. Je nádherné svěží ráno, všude kotví plachetnice a lidé snídají. My pokračujeme podél mola až do městečka. Na náměstí kupujeme pár drobností včetně další mapy mazurských jezer. Mikolajky jsou skutečně malebné i zblízka.

 

 

 

 

 


 

 

Po nákupech se vracíme do lodi a než opustíme Mikolajky, jedeme dotankovat benzín k přístavní pumpě na molu.


 

 

Z Mikolajek se plavíme stejnou trasou jako jsme přijeli, ale u majáku kanálu Taltenski nejedeme do kanálu, ale rozhodujeme se podívat dále do Rynského jezera a do Rynu. Po cestě nás překvapí vydatná dešťová přeháňka, kterou přečkáme v kajutě lodi .

 

 


 

 

 

Po dešti se vydáváme dále do Rynu, vyvazujeme se na nábřeží u mola a jdeme se podívat do města.

 

 

 


 

 

V Rynu se nám nelíbí, v restauraci nemají požadované jídlo z jídelníčku a ani obsluha není příliš ochotná, proto opouštíme město a vracíme se k majáku Taltenského kanálu a dále do našeho cíle v

kempu ve Strzelcích po stejné trase, jakou jsme přijeli. Projíždíme postupně kanály, které už známe. Počasí se kazí, přichází oblačnost, ale neprší.

Cesta rychle utíká a když se začíná stmívat, začínáme hledat místo na spaní. Tentokrát ale máme co dělat, abychom do tmy našli vhodné místo. Nalézáme ho u mola, které je sice označeno jako soukromý pozemek, ale už se stmívá, takže nám nezbývá nic jiného, než tam vyvázat loď a jako myšky povečeřet a zalézt do lodě. Přesto se za chvíli objeví auto a majitel pozemku nám přichází oznámit, že v privátní zóně není možno kotvit. Nakonec to však dobře dopadne, po krátké domluvě nás nechává na pokoji. Příště si dáme pozor na čas, aby se nám to už nestalo. Brzy ráno odjíždíme a kousek od místa našeho noclehu kotvíme a děláme kafe. Je čtvrtek 8. září 2011. Je proměnlivé počasí, chvíli svítí slunce a hned zas drobně prší. Na obloze se dělá duha.

 

 


 

 

 

Brzy připlouváme do našeho kempu, vyvazujeme se u mola a jdeme nabrat zásoby na další etapu cestování po Mazurech. V recepci si nabíjíme telefony a foťáky a stahujeme pořízené fotky do pc. Počasí je stále proměnlivé, přesto vyrážíme na sever. Míříme opět ke Gyzičku a kanálem tentokrát proplouváme bez přerušení. Pod zavřený most se s přehledem vejdeme. Za kanálem přes Gyzičko se dostáváme na jezero Kisajno, kde jsme už byli v neděli po příjezdu na Mazury. Je opět plné lodí.

 

 


 

 

 

Držíme se po levé straně pobřeží a proplouváme do jezera Dargina . Počasí se vylepšilo, kolem oběda je už hezky slunečno. Kotvíme, abychom uvařili a potom pokračujeme opět po levé straně jezera na západ na jezero Labap. Jezero je zde poněkud jednotvárné. K večeru se za větrného počasí snažíme najít místo v závětří, což se nám po nějaké době daří a máme supr večeři opět s hosty.

 

 

 


 

 

 


 

 

 

Ráno druhý den je jako vymalované. Je pátek 9. září 2011. Na ranní hygienu mám přepychovou

písčitou „vanu“.

 

 

 

 

Plujeme do jezera Mamry, cestou nahlédneme do maríny Sztnort.

 

 


 

 

 

Počasí je přepychové, vysloveně letní teploty. Vyvazujeme se na jídlo v úplném závětří u břehu a strávíme tam moc pěknou siestu na sluníčku.

 

 


 

 

Pokračujeme dál a objíždíme Mamry, k večeru opět nalézáme místo k přespání a tentokrát si děláme oheň. Tak jako na většině míst vhodných k nočnímu kotvení tak i zde je k dispozici ohniště. Po večeři prohlížíme fota. Máme už pěkný úlovek fotografií.

Ráno je sobota 10. září 2011. Opět vane svěží vítr, oblékáme teplé bundy a na vodě bádáme nad tím, jak je možné, že Poláci na okolních lodích jsou v plavkách, zatím co my v bundách. Směřujeme do dalšího hezkého městečka na Mazurách, které se jmenuje Wegorzewo. Před ústím kanálu vedoucího do Wegorzewa je milión lodí. Je víkend a Poláci vyrazili na lodích na jezera. Je to nádherná podívaná, dokonce několikrát potkáváme štíhlé plachetnice Zefyr a vždy si vzpomeneme na kamaráda Toma Svobodu, který takovou vlastní.

 


 

 

 

 


 

 

 

Kanálem se dostáváme do města. Míjíme skanzen na levé straně kanálu a marínu na straně pravé. Na konci kanálu se otáčíme a uvazujeme loď na nábřeží, které je plné kachního trusu. Kachničky jsou všude. Potom jdeme na prohlídku maríny a města se zastávkou na výbornou rybu v místní hospůdce.

 

 

 


 

 

 


 

 

Zbytek dne je ve znamení větru, slunce a plachetnic.

 

 


 

 

Na jídlo se zastavujeme u malého ostrůvku na jeho závětrné straně a vybíráme na památku pár krásných valounů různých barev. (hned jsme těžší o cca 100kg)

 

 


 

 

Pomalu míříme zpět ke Gyzičku. Objíždíme okolní jezera a večer naposledy vyhledáváme místo na spaní. Až do setmění pozorujeme nekonečný počet plachetnic mířících na noc do přístavu. Je nádherná měsíční noc a po ní následuje slunečné ráno.

 

 

 


 

 

Máme před sebou poslední den na Mazurách. Balíme se a jedem do Gyžička, kde se vyvazujeme k nábřeží a jdeme prozkoumat město, respektive jeho přístavní část. Kupujeme pečivo a po obhlídce jedeme do našeho kempu, abychom sbalili, vytáhli loď z vody a vydali se na cestu k domovu.

 

 


 

 


 


 

 

 

Chceme projet Warszawu tentokrát za světla. To se nám podaří a už za tmy, kus za Warszawou zajíždíme na parkoviště u benzínky, kde v kajutě lodi přespíme a ráno pokračujeme domů.

Cesta za světla je daleko příjemnější a bezpečnější po polské „dálnici“ na které jsou na křižovatkách semafory, je to takové zpestření, no aspoň člověk neusne. Domů přejíždíme zrovna na oběd.

Loďka i my jsme bez úhony doma, byla to moc pěkná výprava, na Mazury se určitě někdy vrátíme.

 

Reportáž sepsala a fota vybrala Zdenka, schválil Franta.

 


Statistika
Zobrazeno 3233x Hodnocení
  • Aktuálně 5.80 / 5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Aktuálně 5.80 / 5


Komentáře
Načítám data ...