Osamělí mořeplavci
Jsou to odvážní lidé s pevnou vůlí, kteří milují moře, touží po samotě, po úniku z civilizace, dobře znají svoji loď, moře, navigaci, meteorologii, zeměpis a mnoho dalších dovedností, bez kterých by sami dlouhé a náročné plavby nepřežili. V každém z nich se objevuje snad touha každého muže něco dokázat, prožít dobrodružství a zvítězit sám nad sebou a přírodními živly.
Kdo jako první přeplul Atlantik? Všichni dobře známe plavbu Kryštofa Kolumba, který se v roce 1492 původně vyplavil za objevem nové cesty do Indie a objevil Ameriku. Archivní doklady se ale zmiňují o prvních transoceánských plavbách, na které se od roku 545 vydával irský mořeplavec Brendan se svou posádkou a který doplul až na Floridu. Brendana následovali o 440 později let Vikingové. Vroce 1784 se vydala na svou plavbu první jachta. Byla to anglická jachta Lively se svou 25ti člennou posádkou. Tato plavba z Anglie na Floridu a zpět trvala 14 měsíců. V zimě roku 1866 se uskutečnil první jachtařský závod přes Atlantik. Tentokrát to byly americké jachty Henrietta, Fleetwing a Vesta. Byly vedeny profesionálními posádkami a délka lodí se pohybovala kolem 30 m. Zvítězila Henrietta s časem 13 dnů a 22 hodin. První sólovou plavbu přes Atlantik uskutečnil v roce 1876 Dán Alfred Johnson. Měl dlouholeté rybářské zkušenosti a pustil se sám do stavby malé plachetnice. Postavil šestimetrovou loď , širokou jen 1,7m s 20m2 plachtoví. Vyplul 16. června z amerického přístavu Gloucester s tříměsíčními zásobami potravin a jednoduchými navigačními přístroji. Zpočátku rozbouřené moře způsobilo, že se musel Johnson obejít bez spánku. Pak se na chvíli počasí uklidnilo a posléze zaútočily silné větrné poryvy. Koncem července měl za sebou polovinu cesty, musel část znehodnocených zásob mořskou solí vyhodit. Stále odmítal jakoukoliv pomoc od velkých lodí. Při další bouři se loď převrátila a Johnson byl vymrštěn do moře. Loď se postavila dnem vzhůru. Po ohromném úsilí se mu podařilo loď postavit, ale on sám byl zcela vyčerpán. 7. srpna přijal nabízený chléb a vodu od proplouvajícího dvoustěžníku. To se nacházel již 100 mil od mysu Clear. 9. srpna dorazil do cíle své cesty.Tento výkon našel odezvu u všech námořníků na celém světě. Jako první se tento výkon pokusil napodobit Američan Bernard Gilboy. Po dlouhých přípravách vyplul 18. srpna 1882 a vydal se na plavbu přes tichý oceán. Po 164 dnech plavby Gilboy kapituloval téměř u cíle své plavby, 40 mil od mysu Sandy. Atlantský i Tichý oceán byly zdolány. V roce 1891 napadlo dva Američany, že samotný boj s oceánem nestačí, ale že chtějí bojovat ještě s člověkem. 21. Června vypluly z Bostonu dvě jachty. Na lodi Sea Serpent dlouhé 4,6m vyplul Josiah Lawlor a na lodi Mermaid o délce 5,8m Wiliam Andrews. Ten se vydal delší trasou přes Azory směrem ke Španělsku, Lawlor zvoli těžší přímou cestu do Anglie. Měl velké štěstí, že se na rozbouřeném moři neutopil. 5. srpna po 46 dnech plavby dorazil Lawlor do přístavu Coverak a tím se stal vítězem prvního závodu osamělých mořeplavců přes Atlantik. Andrews měl v tomto závodě smůlu. Nefoukal mu vítr a po 36 dnech plavby byl teprve 350 mil od Azor. Vsrpnu se jeho loď převrátila. Jeho boj o holý život skončil 22. srpna, kdy ho vzal na palubu parník Elbruz.Na další závody osamělých mořeplavců se čekalo 69 let. V roce 1960 jachetní klub Royal Western Yacht Club zorganizoval na popud námořního důstojníka ve výslužbě, Blondie Haslera, závod z Anglie do USA, proti Golfskému proudu a proti převládajícím západním větrům. Závodu se mohl zúčastnit v podstatě kdokoliv, kdo byl starší 21let. Lodě musely být plně nezávislé a vybavené pro případ provedení oprav bez cizí pomoci. Posádka neměla právo očekávat jakokoliv cizí pomoc a nesměla vyžadovat akci na svou záchranu.
V zásadě lze volit při přeplavbě Atlantiku z šesti různých tras.
Severní trasa. Vede po stopách Vikingů přes Island, Grónsko a Labrador. Pokud loď pluje dostatečně severně, měl by se projevit příznivý směr větru. Vdruhé polovině plavby pomůže Labradorský proud, ale hrozí srážka s plujícími ledovci. Tato trasa měří kolem 3 400 mil. Severní trasu je vhodné zvolit na podzim, kdy nehrozí nebezpečí srážky s ledovci.
Dráha po vekém kruhu - ortodomě (nejkratší spojnici dvou bodů na zemském povrchu). Mezi Plymouthem a Newportem vede tato trasa po pevnině, proto je nutné ji rozdělit na dvě části. Trasa je dlouhá 2810 mil, ale je třeba počítat s nepříznivými západními větry.
Dráha po loxodromě (čára spojující dvě místa na globu a protíná poledníky pod stejným úhlem). Tato trasa je o 110 mil delší než předchozí, trochu více se projevuje nepříznivý Golfský proud. Vzásadě jsou tyto dvě trasy nejpřímější, ale lodě stejně musí s ohledem na nepříznivý protivítr křižovat.
Trasa transatlantické lodní linky. Je jižněji, dlouhá 3400mil. Komplikuje ji Golfský proud, v jehož vodách musíte urazit 1000 mil.
Trasa přes Azory. Trasa je o 700 mil delší a je v podstatě kompromisem. Je zde slabší vítr a teplejší počasí.
Pasátová jižní cesta. Vede k jihu trasou mezi Azorami a Madeirou až na 25. rovnoběžku, míjíBermudy a pak se stáčí na sever. Je to cesta příjemná, vhodná pro plachetnice, kromě pozdního léta, kdy se zde rodí hurikány.
Vždy je těžké vybrat správnou trasu. Záleží na lodi a na počasí.Vraťme se ale k prvnímu závodu samotářů v roce 1960. Na startovní listině se objevilo padesát jmen, ale na plavbu do New Yorku se vydalo jen pět závodníků. Největší jachtou, která vyplula z Plymouthu 11. června, byla Gipsy Moth III Francise Chichestera o délce 11,89m. Tehdy se zdálo, že to může být největší loď, kterou zvládne při plavbě jeden člověk a stala se favoritem závodu. Zbývající lodě nepřesáhly délku 7,7 m. Startoval samozřejmě také hlavní organizátor závodu, Blondie Hasler. Ten měl zmodernizovaný folkboat s džunkovým oplachtěním. Dalšími startujícími byli David Levis, Val Howells a Francouz Jean Lacombe. Howels uvažoval o tom, proč pro závod nebylo použito handicapového hodnocení. Byl přesvědčen, že Francis musí se svou velkou lodí vyhrát. Francis zvolil severní trasu a po mnoha bouřích dorazil zcela vyčerpaný do cíle 21. 7., tedy po čtyřiceti dnech plavby. Přesto byl v cíli první. Druhý byl Blondie Hasler na Jesteru s časem 48 dní, třetí David Lewis za 56 dní, čtvrtý Val Howels za 63 dní, poslední připlul Jean Lacombe za 74 dní. Tak vlastně začala historie závodů osamělých mořeplavců, které se od tohoto roku konají v každém olympijském roce. Vybavení lodí se od tohoto prvního závodu samozřejmě zdokonalovalo, časy se snižovali, počítali se handicapové časy a počet závodníků se zvyšoval.V roce 1972 se poprvé závodu zúčastnila i první česká loď Niké s kapitánem Richardem Konkolskim. O start mělo zájem na 300 účastníků ze třiceti různých zemí. Již kvalifikační plavba pole přihlášených silně pročesala. Nakonec na startu stanulo 59 závodníků z dvanácti zemí. Nejpočetněji byla zastoupena Anglie s dvaceti třemi závodníky, následovala Francie se čtrnácti účastníky. Nejmenší jachta, která se zúčastnila závodu měřila 4,88 m nejdelší lodí byla francouzská Verendi, dlouhá 39,04 m.Loď Niké Richarda Konkolského měřila 7,42 m. Závod byl odstartován 17. června. Při větru o síle 90 B Niké opustilo štěstí a 21. června její stěžeň nevydržel. Niké se musela vrátit do Plymouthu. Po opravě stěžně Niké znovu vystartovala 29. června. Do Newportu připlula 17. srpna, bohužel těsně po uzavření závodu. Celkově připlula na 41. místě. Z pětapadesáti lodí jich dvanáct do cíle nedoplulo. V tomto závodě se na prvních třech místech umístili Francouzi. První byl Alain Colas za 20 dní a 13 hodin. V roce 1976 absolvovala Niké další závod. Nutno ale podotknout, že mezitím podnikla tříletou plavbu kolem světa. Tentokrát Richard Konkolski nemusel ani podstoupit kvalifikační plavbu a pořadatelé mu již rezervovali startovní číslo z předešlého závodu. Na start připlulo 128 lodí a poprvé byly lodě rozděleny do tří tříd. Největší startující lodí byla 70 m dlouhá jachta Club Méditerrané, řízená pomocí televizních kamer na stožárech. 5. června bylo odstartováno. I přes silný vítr a špatné počasí plula Niké rychle vpřed. I přes bezvětří u cíle závodu zdolala trasu dlouhou 3 581 nm za třicet devět dní a ve své třídě Jester se umístila na 33. místě z osmddesáti dvou závodníků. V tomto závodě téměř 42% závodníků závod nedekončilo. Pět lodí se potopilo, jedna shořela, dvěvě jachty se srazily s velkými dopravními loděmi, jedna loď byla nezvěstná, jedna bala objevena bez posádky na palubě. Byla zde poškozená autokormidla, zlomené stěžně.Sólové plavby jsou obtížné, náročné na psychiku, fyzickou kondici a mnoho znalostí. Muží za kormidlem těchto lodí jsou skuteční mořští vlci a opravdoví muži. Richard Konkolski se se svou Niké vypravil ječtě na další sólové plavby, ale otěch až někdy příště. Richard Konkolski proslavil náš námořní jachtig na světě. Připomeňme si ale ještě jednoho slavného českého jachtaře - Rudolfa Krautschneidera.
podle knihy Richarda Konkolského - Sólo přes Atlantik
V nové reedici pak "Zápas o Atlantik"
http://shop.jachting.info/index.php?main_page=product_info&cPath=13_35&products_id=1907
