Marek Polan na cestě Karibikem

.: Kategorie: Dálkove plavby :: autor: Libor :: zveřejněno: 2.1.2016 :.

08.11.2005 12:30


Dobrý den příjemný poslech Českého rozhlasu - 1 Radiožurnálu přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Dobrý den. Hostem pořadu Dva na jednoho je dnes mořeplavec Marek Polan, který je dalo by se říci permanentně na plavbě kolem světa a domů si asi jen tak doskakuje. Nebo ne, mám pravdu? Dobrý den. 



Host (Marek Polan): Dobrý den. Je to skoro tak, jak říkáte. 



Moderátor (Vladimír Kroc): Inženýr Marek Polan se narodil 2. února 1972 v Brně, vystudoval střední průmyslovou školu textilní a posléze ekonomii na univerzitě v Liberci. Ještě na škole založil finančně poradenskou firmu, před 9 lety server www.finance.cz. Zjednodušeně řečeno svůj podíl před 3 lety ve firmě prodal a začal se intenzivně věnovat svému celoživotnímu koníčku, jachtinku. V Holandsku koupil loď Blue thunder a v zápětí ve své kategorii zvítězil v transatlantické rallye z Kanárských ostrovů do Karibiku. Tam s potom potuloval s manželkou a dcerou Viktorií, které před půl měsícem přibyla sestřička Amélie. Před týdnem tady v budově Českého rozhlasu pokřtil knihu Ve stínu plachet a rozjel projekt Plavba pro děti, o kterém si něco povíme.



Moderátor (Naděžda Hávová): Marek Polan, evokuje to jméno slavného cestovatele Marka Pola, myslíte, že rodiče takhle předznamenali váš osud výběrem jména?



Host(Marek Polan): Tak, to nemohu přesně říct, ale vím jenom zajímavou věc, že můj bratr David se původně měl jmenovat Marek a já jsem se měl jmenovat David, takže kdo ví, jak by všechno dopadlo, kdyby to bylo naopak.



Moderátor (Vladimír Kroc): David jenom pro informaci je starší nebo mladší?



Host (Marek Polan): Je starší.



Moderátor (Vladimír Kroc): Jakou logiku má cesta z textilní průmyslovky, přes libereckou univerzitu a podnikání ve finančnictví až na ten kapitánský můstek, respektive ke kormidlu vlastní jachty?



Host (Marek Polan): Já myslím, že to všechno začalo na základní škole, kde já jsem měl obrovský problémy, protože jsem si s těma učitelem moc nerozuměl a textilní průmyslovka byla jediná škola v tý době za hluboké totality, která byla ochotna.



Moderátor (Vladimír Kroc): Byl jste takzvané živé dítě na základce?



Host (Marek Polan): Asi, asi ano, nemůžu se nějak zpětně posoudit, ale zřejmě to se mnou nebylo jednoduchý a tak ta textilní průmyslovka byla jediná škola, která mě byla ochotna vzdělávat a má na ní krásný vzpomínky a já jsem vlastně maturoval v 89. roce, kdy byla revoluce a v tý době jsme si tak nějak s klukama řekli, že zkusíme teda ještě tu vysokou a ono to vyšlo, ale v tom prvním roce už jsem tak nějak pochopil, že ten textil možná není úplně to, co bych chtěl v životě dělat, takže jsem přešel na ekonomii, která byla daleko širší a vlastně o tý jsem si vždycky už odskakoval, nejdřív teda na surf, u nás teda se tomu v Čechách říká surf, ale je to vlastně windsurfing a odtud už byl krůček na moře a na lodě.



Moderátor (Naděžda Hávová): Byl jste, Marku, někdy jako puberťák na vodě s klukama třeba sjíždět Berounku nebo něco takového?



Host (Marek Polan): No, byl jsem skoro každý rok, vždycky jsem to organizoval a musím říct, že to bylo, vlastně ty posádky nebo jak by se to dalo nazvat byly vždycky ty, které se potom přesouvali na ty plachetnice a bylo to fajn.



Moderátor (Naděžda Hávová): Takže je to takový předstupeň tomu, jak se stát mořeplavcem, sjet si Berounku, Vltavu, Sázavu a.



Host (Marek Polan): Určitě, já bych řekl, že kolikrát pro nás to bylo mnohem těžší než některý plavby na moři.



Moderátor (Vladimír Kroc): No ale asi ne každý si může splnit ten svůj klukovský sen a koupit si vlastní jachtu. Vám k tomu dopomohlo to, že před 3 lety jste dovedl skupinu Finance EU k fůzi s největší finančně poradenskou evropskou společností AVD Holding, ta je kótovaná na frankfurtské burze, proč jste odtud po roce od prodeje odešel?



Host (Marek Polan): Já jsem vlastně tu firmu založen někdy v 2.-3. ročníku vysoké školy spolu s mým společníkem a vlastně v době, kdy ostatní kamarádi chodili do hospody a bavili se, tak já jsem defakto 10 let neměl čas vůbec na nic a už jsem se cítil natolik unaven tím životem v tom businessu v uvozovkách, že mě připadalo, že jestli to budu ještě tak chvíli dělat, tak skončím jako nějakej vystresovanej a rozstřepanej manažer, kterej vlastně, kterýmu unikne celej život a proto jsem defakto využil té situace, že bylo možný tu firmu předat zodpovědně lidem, který dneska dál úspěšně tu firmu vedou, aniž bych poškodil její pozici na trhu a zaměstnance.



Moderátor (Naděžda Hávová): Takže jediné, o co se teď vlastně staráte, je vaše jachta, rozumím tomu správně?



Host (Marek Polan): Není to tak docela, protože samozřejmě, abych se nenudil, tak jsem ještě založil další 3 společnosti, které fungují zase v oblasti, taky teda finančnictví, ale v takové oblasti investiční, kterou jsem schopen aspoň částečně na dálku řídit a vždycky pak ty katastrofy, když se vrátím, ještě.



Moderátor (Naděžda Hávová): Dá se to z paluby.



Host (Marek Polan): Ještě jsem schopen nějak to dát dohromady ještě vždycky.



Moderátor (Vladimír Kroc): Dceři Viktorce bylo půldruhého roku, když jste s ní a s manželkou, vypluli ze Santa Lucie do Venezuely, tam jste potkali i piráty. Nebylo to přece jenom s děckem a přílišné dobrodružství?



Host (Marek Polan): Tak určitě, já si myslím, že z určitého pohledu by se dalo říct, že s děckem je to dobrodružství i tady v té civilizaci v uvozovkách a pokud člověk se dobře připraví na tu plavbu a ta tu cestu, tak si myslím, že to zase tak velký dobrodružství není, je to něco jiného, kdy člověk.



Moderátor (Naděžda Hávová): Co na to říkali babičky, neříkali: Nezbláznili jste se?



Host (Marek Polan): no, určitě, to víte, že jo.



Moderátor (Vladimír Kroc): A když jste se vrátili, tak vzali potom, že to bylo v pořádku?



Host (Marek Polan): Ale, vzali to, některý babičky jsme dokonce vzali taky na nějakou část té plavby, aby pochopili, že třeba to není až tak úplně nebezpečný pro ty jejich ratolesti.



Moderátor (Vladimír Kroc): Nebyla to pomsta?



Host (Marek Polan): Ne, nebyla, aspoň doufám, že to tak nevyšlo.



Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo trpěl nejvíc mořskou nemocí. Trpíte jí?



Host (Marek Polan): Já jí netrpím, protože v podstatě na to nemám čas, není to možný, aby člověk ovládal tu loď třeba v těžkých podmínkách a ještě trpěl tou mořskou nemocí, ale pokud je někdo na palubě, kdo mě zastoupí v té práci, tak jsem schopen v klidu tou mořskou nemocí trpět, protože vím, že nemusím nic dělat.



Moderátor (Naděžda Hávová): Marku, s kolika lidmi tak obvykle vyjíždíte?



Host (Marek Polan): Tak, my plujeme z 99% sami s rodinou, takže plujeme s manželkou a vlastně pluli jsme doposud s jednou dcerou a teď poplujeme už s další.



Moderátor (Vladimír Kroc): Té je zatím teprve půl druhého měsíce. Kdy se zrodil nápad na projekt Plavba pro děti.cz? Říkám to už záměrně i s tou koncovkou, protože vlastně na této adrese je to na internetu. 



Host (Marek Polan): My, protože se plavíme v oblastech nebo snažíme se plavit v oblastech, kde ta příroda ještě je taková trošku víc naturalistická, nevyhledáváme příliš civilizaci, tak se tam člověk setkává s obrovskou chudobou v těch zemích a vždycky, když se vrátíme zpátky po nějaké době, když už řeknu jenom do Evropy, tak si člověk připadá jako doma a vnímá některém ten komfort, kterej se nám zdá samozřejmě úplně jinak a proto jsme se rozhodli, že nějakým způsobem pomůžeme určitě skupině lidí nebo dětí, které tedy ne vlastní vinou se dostali do situace, že nemají vlastního tátu a vlastní mámu.



Moderátor (Naděžda Hávová): Projekt doprovází i výstava fotografií z knížky, která je aktuálně k vidění ve foyer nové budovy Českého rozhlasu v Římské ulici číslo 13, kam všude tahle expozice poputuje?



Host (Marek Polan): Tak, já samozřejmě mám velkou snahu, aby ten projekt se zdařil, takže snažím se, aby ta kniha Ve stínu plachet se prodávala, takže jsem oslovil všechny hejtmany všech krajů a požádal jsem je o pomoc s organizací vernisáží a musím říct, že většina hejtmanů se k tomu postavila kladně, takže budou probíhat postupně vernisáže ve všech krajských nebo v téměř všech krajských městech v České republice v listopadu a v prosince.



Moderátor (Naděžda Hávová): Ta publikace je opravdu velice pěkná, je poměrně tlustá, kolik obsahuje fotografií a z kolika jste snímků vybíral?



Host (Marek Polan): Tak, publikace má 200 stránek a na jedné stránce je buď jedna nebo dvě fotografie, takže je tam zhruba 300 fotografií a vybíral jsem ty fotografie z nějakých 2,5 - 3000 fotografií.



Moderátor (Naděžda Hávová): A jaké jste měl kritérium pro výběr? Ty nejhezčí vzpomínky?



Host (Marek Polan): Ne, ne, ani tak si myslím, že by třeba moje vzpomínky nemuseli být zajímavé zase pro širokou veřejnost, ale snažil jsem se najít spíš zajímavý pohledy, který jsou třeba těžko přístupný jinak, než na plachetnici nebo na odlehlých místech a rozdělil jsem tu knížku do takových několika kapitol, není to vůbec knížka o jachtingu, ale je to knížka o světě tak, jak jsme ho viděli při té naší plavbě z Holandska do jižní Ameriky.



Moderátor (Vladimír Kroc): Na křtu se ten minulý týden v rozhlase sešli osobnosti ze světa jachtingu. Dá se mluvit o tom, že jste přátelé?



Host (Marek Polan): Ano, většina těch lidí nebo většina z nich se zná velmi dlouho, protože fakt je ten, že my to moře nemáme a těch lidí, kteří se kolem toho jachtingu motají, kteří mají třeba svoje lodě a plují delší plavby nebo závody, tak se většinou znají a víc se setkáváme na různých srazech, takže jsme v kontaktu.



Moderátor (Vladimír Kroc): Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho, naším dnešním hostem je jachtař Marek Polan a také autor nové výpravné publikace z cest po moři, která se jmenuje Ve stínu plachet a vlastně její koupí můžete přispět v rámci projektu Plavba pro děti na děti z dětských domovů. My si budeme s Markem Polanem povídat i po písničce.



Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte pořad Dva na jednoho, naším dnešním hostem je mořeplavec Marek Polan, jak se vám to poslouchá slovo mořeplavec?



Host (Marek Polan): Tak, mě to přijde až skoro jako neskutečný, protože já když potkávám tu obrovskou spoustu lidí a různých rodin na těch lodích, tak já si ani nepřipadám jako nějakej mořeplavec, mi si spíš říkáme jako bezdomovci na té lodi, že se vždycky někde posunujeme, když nás to někde přestane bavit, tak zvedneme kotvu a plujeme dál, takže já myslím, že to je skoro až nadnesené.



Moderátor (Naděžda Hávová): Kdy se vydáte na další etapu obeplutí zeměkoule? Modrý hrom, což je vaše loď, teď odpočívá v loděnici někde v Karibiku.



Host (Marek Polan): Ano, my jsme zakotvili před hurikánovou sezonou na venezuelském ostrově Margerita a chceme se tam vrátit zhruba v polovině ledna, vzhledem k tomu, že tam vlastně poletíme s 3měsíční druhou dcerku, tak budeme muset trošku zvolnit a nebudeme dělat nějakou výrazně delší plavbu a budeme se asi plavit na holandské ostrovy Bonajre, Okraso a Ruba, uvidíme, jak to budeme zvládat všechno všichni.



Moderátor (Vladimír Kroc): Je obdivuhodné, jaké pochopení pro vás má manželka, že už tedy s malou Amélií a Viktorkou, které jsou teď 2 roky, je ochotna se s vámi vydat na plavbu. Je to pravda, že jste se s manželkou seznámili přes internet?



Host (Marek Polan): Ano, je to pravda a bylo to v době, kdy ještě to nebylo až tak obvyklé, jak asi dneska. Já jsem tehdy si pamatuju seděl v kanceláři a dělal jsem nějakou reklamní kampaň pro jednu banku a bylo to nějaké konto pro studenty a tak jsem hledal na tom internetu, kde bych to všude teda na tom internetu rozmístil a nalezl jsem tam server seznamka, kde jsem teda se zastavil na delší dobu a odcházel jsem až v nočních hodinách a tak nějak to vzniklo.



Moderátor (Vladimír Kroc): Musím říct, že manželka je velmi pohledná dáma, navíc houslistka, trénuje třeba i na palubě?



Host (Marek Polan): Nechce brát housle na palubu, přestože si myslím, že by to bylo krásný zahrát si na palubě, ale říká, že ta vlhkost by tomu moc neprospěla.



Moderátor (Naděžda Hávová): Marku, vy jste před malou chvíli řekl, že se cítíte být, pokud jste na moři, tak trochu bezdomovcem, ale pokud jste v České republice, tak žijete střídavě u Brna, na krkonošské samotě, pak ještě na té palubě lodi. Kde jste nejvíc doma?



Host (Marek Polan): Já se cítím doma všude, kde mě je dobře a kde zrovna jsem, potažmo teda na tuhletěch třech místech a fakt je ten, že přemýšlíme s manželkou o tom, až to uděláme, až děti začnou chodit do školy a kdy budem muset se rozhodnout, kde budeme teda skutečně trvaleji.



Moderátor (Naděžda Hávová): Kde zakotvit.



Host (Marek Polan): Kde zakotvit, ale i na moři se potkáváme v přístavech třeba s posádkami, který učí děti přes vysílačku a posílají nějaký, nějaké vypracované úkoly, takže nic není vyloučeno ani na té lodi.



Moderátor (Vladimír Kroc): Co je vaším hlavním cílem, obeplutí mysu Horn nebo účast na slavném Vánočním zvody ze Sydney do Obartu?



Host (Marek Polan): Tak, já bych řekl, že v první řadě je to asi neotrávit ten život na lodi rodině, tak, aby se mnou dál chtěla plout a abychom byli schopni třeba absolvovat i některý náročnější etapy, samozřejmě mys Horn není, není meta, kterou bych chtěl plout s rodinou, ale určitě s některými přáteli, kteří se už dlouho jachtingu věnují a taky mám jednu takovou myšlenku plout na Antarktidu, kde znám zase x lidí, kteří tam byli a je to skutečně nádherný, no a potom, pokud člověk dopluje přes Pacifik do Austrálie, tak bych určitě chtěl, pokud to bude možné, se toho závodu Sydney-Obart zúčastnit.



Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě k tomu mysu Horn, proč se o něm říkává, že je to takový mořeplavecký Mont Everest?



Host (Marek Polan): Tak, mys Horn je defakto skutečně nejtěžší nebo jedno z nejtěžších míst pro plavbu plachetnic a je to hned z několika důvodů. Je to vlastně úplně ten nejspodnější cíp jižní Ameriky, kde se setkává vlastně Atlantik s Pacifikem a tam už je zajímavý jenom to, že rozdíl těch hladin Pacifiku a Atlantiku je několik metrů a navíc se tam vytváří defakto permanentně bouře a má to tam ještě jeden velkej problém, že díky tomu, že ty hladiny jsou rozdílné, tak ty vlny tam nejsou pravidelné, jsou tam obrovský vlny, který jdou z různých stran a to je taky jeden z velkých problémů pro ty plachetnice.



Moderátor (Naděžda Hávová): Vzpomenete si na nějaký hrůzyplný zážitek, který jste měl z těch předchozích plaveb?



Host (Marek Polan): Tak, já bych řekl, že hrůzyplný snad ani ne, ale vždycky mě hrozně nadzvedne, když někde daleko na moři mě začne pípat sonda, která mě říká, jakou máme hloubku a když mě začne postupně odpočítávat 50, 49 až se dostane třeba na půl metru, když se nám to stalo poprvé na Biskajském zálivu, kde jsem si několikrát kontroloval hloubku, kde mělo být nějaký 3000 metrů a po plnýma plachtami jsem otáčel loď, tak to nebylo moc příjemné, tak to jsou vždycky věci, který ta přetechnizovaná loď vyrobí a člověka to potom znervózní.



Moderátor (Vladimír Kroc): A tak je to, jestli tomu dobře rozumím, tak je to prostě problém technický v té chvíli, že.



Host (Marek Polan): Je to, je to problém technický a když jsem to konzultoval s některýma ostatníma loděma, tak někdo tvrdí, že to může být velryba nebo nějaká větší ryba.



Moderátor (Naděžda Hávová): Která podpluje pod lodí.



Host(Marek Polan): Která pluje pod lodí, ono se stává, že plachetnice občas narazí do velryby a není to zas tak zřídka, protože velryby spí na hladině třeba.



Moderátor (Naděžda Hávová): Vám se to už stalo?



Host (Marek Polan): Nám se to naštěstí nestalo, ale když jsme pluli závod přes Atlantik, tak jedné z těch účastníků závodu, v jedné té lodi se to stalo.



Moderátor (Vladimír Kroc): V té knize Ve stínu plachet jste spojil 2 svoje velké záliby, námořní jachting, jak o tom teď mluvíme a také fotografování a zbývá vám čas pro ty další koníčky, jako je windsurfing už zmínění a nebo kitting, to bych asi měli vysvětlit co to je?



Host (Marek Polan): Tak windsurfing, ten mám moc rádného moc rád jezdím, když fouká, to vždycky kolegové v práci říkali, že jsem nemocnej, když začalo foukat, tak jsem byl vždycky nervózní, když jsem nemohl odejít z práce, ale surf mě teďka ukradli ve Venezuele, takže si ho občas tam jenom půjčuju a tak jsem přešel na takovej trošku skladnější kitting, a to je vlastně takový prkno s padákem, paraglade a myslel jsem si, že když umím surfovat, takže se to naučím velice rychle, tak jsem si tam nějaký kurz domluvil a problém je, že zatím umím jezdit jenom na jednu stranu, takže vždycky zpátky mě musí vozit rybáři nebo někdo a vždycky manželce říkám, aby to sledovala, kdyby mě někdo přehlídl, abych neskončil potom někde na druhý straně Mexického zálivu.



Moderátor (Naděžda Hávová): A potom prý také sníte o tom, že byste doma i přes manželčin zákaz uspořádal zabijačku pro přátele. Proč je manželka proti?



Host (Marek Polan): No, tak asi proto, protože mě zná, protože já vždycky všechno zorganizuju, ona říká, že všechno zdiriguju, ona, když je houslistka, tak asi má pro to nějaký pochopení a že potom veškerá práce a všechno zbyde na ní, takže budu se muset nad tím zamyslet a trošku jí s tím asi pomoc, aby se to mohlo uskutečnit.



Moderátor (Vladimír Kroc): Uvažujete o dalším rozšíření posádky?



Host (Marek Polan): No, my má teďka vlastně něco přes měsíc starou dcerku a musím říct, že je to velká změna oproti tomu jednomu dítěti, takže do budoucna bysme ještě určitě chtěli třetí dítě, ale teďka toho máme teda až nad hlavu.



Moderátor (Vladimír Kroc): A bude důležité, jestli to bude kluk a nebo další holka pro vás?



Host (Marek Polan): Já myslím, že určitě ne, my budeme šťastní, když to bude zdravý dítě, ono někdy takový živá holčička, jak máme třeba my Viktorii, když srovnám s některýma klukama, tak je to skoro úplně jedno, jestli je to holka nebo kluk.



Moderátor (Naděžda Hávová): Koneckonců naše nejlepší jachtařka se jmenuje Lenka Šmídová, nejlepšího jachtaře přiznám se neznám, zřejmě Marek Polan.



Host (Marek Polan): Já si myslím, že určitě nejsem nejlepší jachtař, že je tady spousta lepších.



Moderátor (Vladimír Kroc): No, máme slíbeno, že s Lenkou Šmídovou si ještě letos vlastně popovídáme v tomhle pořadu. Marku, my děkujeme nejenom za to, že jste přišel, že jste si s námi povídal, ale i za to, že jste připravil ten projekt, o kterém jsme si povídali, připomenu, že hostem pořadu Dva na jednoho byl v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu mořeplavec Marek Polan, který představil tady charitativní projekt www.plavbaprodeti.cz, jehož je Český rozhlas mediálním partnerem. Ať se dobře prodává knížka Ve stínu plachet a přejeme vítr do plachet, na shledanou.



Host (Marek Polan): Děkuju a na shledanou.



Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou se s vámi příští týden těšíc Vladimír Kroc a Naděžda Hávová, do té doby, ať se vám Český rozhlas 1 - Radiožurnál hezky poslouchá. 
Statistika
Zobrazeno 859x Hodnocení
  • Aktuálně 0.00 / 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Aktuálně 0.00 / -


Komentáře
Načítám data ...