Malta expedition 2009 - poslední 7. část Sicílie, Messina, Stromboli

.: Kategorie: Dálkove plavby :: autor: Libor :: zveřejněno: 21.10.2010 :.

Závěrečná část reportáže z naší 14 denní plavby ze Salerna, přes Korsiku, Sardínii, Tunis, Maltu, Sicílii, Messinskou úžinou zpět do Salerna.

Po opuštění Grand Harbour na Maltě jsme vyrazili téměř severním směrem Salerno přes Messinu. V noci byl vítr 40 uzlů a plavba byla poměrně rychlá. Druhý den dopoledne ještě foukalo příjemných 16 uzlů. Malá ukázka

Později odpoledne kolem 15:30 foukal vítr pro nás z již nevhodného směru a bylo proto nutné nastartovat motor. A hle…..nic.

Houstone máme problém.... skoro zaznělo.....

Tedy nic …motor šel, ale žádný pohyb lodě pod motorem. Již jsme něco podobného zažili na začátku plavby. Tedy zpočátku jsme předpokládali stejný problém. Něco na lodním šroubu, nebo v převodu motor - převodovka - lodní šroub.

Nejprve proběhla důkladná prohlídky motoru, včetně kontroly řazení, hřídele, vše fungovalo jak mělo…. Další hledaní se tedy soustředilo na problém kolem lodního šroubu. Nezbylo než nějak ověřit co je se šroubem. Hledal se dobrovolník do vody. Naštěstí nebyla velká zima, Slunko svítilo a i trochu hřálo a voda mohla mít kolem nějak 16 - 19 stupňů na povrchu (palubní teploměr ukazoval asi trochu jinak od skutečnosti). Na nějakou koupel to moc rozhodně nevypadalo.

Největší dva otužilci co se již dříve na Sardínii koupali v …. byli Míla a Vašek, ten se nakonec v bezvýchodné situaci uvolil vlézt do vody. Začala příprava na ponor na otevřeném moři. Ploutve, brýle a šnorchl byly ve standardní výbavě na lodi a také funkční. Vašek si vzal jen brýle a šnorchl. Ještě jsme mu z lana udělali bezpečnostní úvazek, aby se nám na moři někam nezatoulal, ....vodítko je důležité, že...

Stáli jsme v driftu. Loď bez motoru a se sbalenými plachtami byla neovladatelná. Foukalo cca 10 až 12 uzlů. K tomu středně velké vlny a o zábavu bylo postaráno. Nejprve se Vašek snažil dostat pod loď z boku, ale bylo to docela nebezpečné a v podstatě nemožné. Kdykoliv se přiblížil k lodi jako naschvál jedna „lepší“ vlnka loď nahodila a pak loď skoro padala Vaškovi na hlavu. Nakonec nezbylo než se přiblíži zezadu jako k nějaké kořisti v podélné ose, kde byl svislý pohyb nejmenší,a vystihnout tu nejmenší možnou vlnu.

Na několikátý pokus se to podařilo. Když se vynořil hlásil:

“ nic tam není“

a někdo z posádky nevěřícně: „ jak nic?“….

“no nic, prostě žádný šroub“….v odvětil Vašek. To bylo docela překvapivé, i když ne nemožné.

„jseš si tím jistý, podívej se ještě jednou“ řekl někdo

Vašek udělal ještě jeden kontrolní ponor a i rukama ohmatal hřídel, kde za normálních okolností je propeler.

..“prostě tam není, nahmatal jsem jen prázdnou hřídel..“.

Vašek byl pak po zbytek dne sprošten služby, dostal horký čaj, který mezitím někdo uvařil a zalezl si do suchého spacáku. Myslím, že za hodinku byl zase v kondici.

Tato událost se odehrála na pozici: 37° 00,482´N 15°28,796´E, bylo to přibližně na úrovni Syrakus.

Tak to byla jobovka.

Kde na širém moři vzít druhý propeler? A pokud možno okamžitě. Před námi Messina a nastávající noc. Proplout na plachty by bylo příliš velké riziko. Ani jsme se o to nepokoušeli a rovnou tuto možnost ve stávající situaci zavrhli. Takže následovalo dále .......

Plachty nahoru, loď stočená bokem k větru a pluli jsme do nejbližšího možného přístavu (Syrakusy) se schovat a hledat pomoc. Kapitán začal žhavit mobil do ruda. Telefonátů bylo za to odpoledne, večer i následující den opravdu hodně. V první oznámil majiteli, čátrové společnosti Breeze Yachting, co se stalo, jaká je naše pozice a kam plujeme. Zároveň požádal o zajištění co nejrychlejší opravy. Náš cca jednodenní náskok proti plánu, byl tímto ten tam, protože dnes a celou noc už nikam dál nepoplujeme a plán vrátit se v sobotu do Salerna začínal mít vážné trhliny.

Plavba do Syrakus to byla docela zábavná, jako za starých časů, bez motoru. Zkušenost kapitána ale nedávala žádnou pochybnost, že bychom to nezvládli. Někteří přemýšleli nahlas jak se dostaneme do přístavu bez motoru, pod plachtami to nebylo až tak reálné. Ale zde není co vymýšlet, připlujeme co nejblíže a pak požádáme někoho v přístavu o odtažení na laně. Nakonec to však bylo trochu jinak.

V 18 hodin jsme spustili kotvu před přístavem. Několik členů posádky udělalo výsadek pomocí gumáku a dopluli do města pro čerstvé pečivo. Ostatní čekali na lodi.

Mezitím proběhlo několik telefonátu s postupně upřesňujícími informacemi. Na celé Sicílii není potřebn propeler k dispozici. Z pevniny ho kurýr dopraví během 2 dnů. Proto bylo rozhodnuto po těchto konzultacích ráno (předpověď slibovala příznivý vítr) pokračovat směrem k pevnině, někam k jižní části Itálie, tak bychom ušetřili alespoň den v přepravě propeleru a vypluli mu tím trochu naproti. V tomto případě pak už nemělo cenu zaplouvat do maríny, stejně složitě s něčí pomocí bychom se dostávali zase ven, zůstali jsme tedy na kotvě před přístavním bazénem. Kapitán rozdělil noční hlídky po jednom muži, každý 1,5 hodiny. Vyšla na mě docela příjemná část noci cca od 2:10 – 3:30.

Tady v této části mám poznámku o mořské nemoci, napíši ji pak na závěr. Jen už nevím zda zrovna před doplutím před přístav někdo trpěl mořskou nemocí. Asi ano, nebo se ten problém ten den nějak rozebíral teoreticky.

Ráno jsem si zapsal tlak 1010hPa a teplota byla před 9 hodinou 13°C. Včera večer 16°C. V tuto dobu velice příjemné teploty pro tuto oblast plavby. V 9:00 jsme vyrazili dále směrem k Messině. Mezitím přišla zpráva že propeler bude brzy k dispozici v Catánii. Tak jsme na úrovni Catánie stočili loď směrem ke břehu. V odpoledních hodinách se rozfoukalo 40-45 uzlů ze západu, nebylo možné udržet kurz na Catánii. Plavba v docela silném větru sice byla vzrušující , ale zažili jsme ještě něco co se hned tak nevidí. Zvláštní přírodní úkaz. Asi 2x vítr lehnul úplně, absolutně na nulu, aby vzápětí udeřil mohutnou silou….úplně z opačné strany. Docela nepříjemné. Všichni měli plné ruce práce s lany a plachtami. Od západu foukalo 1,5 hodiny v kuse, pak to lehlo. Každý si pomyslel „a jsme nahraný, tam nedoplujeme a takový kus nás nikdo nepotáhne“. Pak se vítr všelijak točil, foukalo tak nějak zvláštně 0-7,5 uzle. Nakonec jsme do v 18:30 zakotvili před marínou, kousek před molem pro trajekty, kde už měla být domluvená pomoc majitelem lodě na odtažení do maríny atd. A nastalo nekonečné čekání, jak je zde asi zvykem.

Tak čekáme na potápěče co má připlout nasadit a upevnit nový propeler. Asi po hodině bylo jasné, že dnes to tedy rozhodně nebude. Chvilkami se mi zdálo že je kapitán….ani ne nervózní, jako spíše naštvaný, že se nic neděje, ale nedal na sobě jako správný kapitán nic znát. Někteří už informovali o situaci své rodinné příslušníky (naštěstí se vše odehrávalo v dosahu mobilních operátorů) a předběžně hlásili opožděný návrat. Kdo se dovolal někam do práce, rovnou hlásil pondělek jako další neplánovaný den dovolené.

V 19:20 k nám připlul docela velký gumák, který nás odtáhl do maríny. Tím nám skončily hlídky a začala volná zábava, tedy téměř. Kapitán dal rozchod posádce až druhý den. Také jsme se dozvěděli, že dnes už nikdo nepracuje atd. tedy vše odloženo na další den. Celá anabáze pokračovala následovně.

Ráno krásný slunečný den. Pohled na zasněženou Etnu v dálce nad městem byl úchvatný.

V dálce na opačném konci přístavu bylo vidět že zde zrovna probíhá nějaká lodní výstava, spousta krásných lodí na vodě, na břehu plno stánků…a nastalo nekonečné čekání, sem tam mezitím nějaký telefonát. Jak se ukázalo později, ta výstava byla naše velké štěstí, byl tu i regionální zástupce firmy Volvo Penta….

Ten měl sebou na stánku, nebo byl schopen rychle zajistit požadovaný lodní šroub. Ale zajištění servisního odborníka-potápěče trvalo neskutečně dlouho. Mezitím procházka po blízkém okolí, nebo opalovačka-opravdu se někteří trochu na slunku připekli, pozor na to. Neskutečné, až kýčovité výhledy do okolí...

Poslední informace byla, že někdy kolem poledne nejpozději to bude hotové. Rozchod byl do 12 hodin. Někteří se vydali i do města, výstava bohužel otvírala až ve 14 hodin. Pro nás tedy zavřená. Prošel jsem kousek okraje města a vůbec mě nějak nenadchlo. Shluk lidí, aut, motorek, prostě typický dopravní chaos, kravál, špína. Nic zajímavého, po hodině jsem se začal vracet zpět do přístavu. Možná jsem jen zabloudil do nesprávných míst.

Oprava probíhala následovně, nejprve přijelo jedno auto s dvěma chlapíky, začali telefonovat a poté svačit, přijelo druhé auto, něco prodiskutovali a následně odjeli někam taky svačit, chyběl pořád ten nejdůležitější, potápěč. Pak nakonec ve 12 hodin se vrátilo druhé auto a i třetí s potápěčem. Už to byl docela hlouček. Domluva anglicky nebyla s nimi úplně snadná, spíše nemožná. Nicméně počali přípravy. Odněkud ještě připlul gumák jako jištění, nebo co. Z jednoho auta přinesli námi toužebně očekávanou součástku.

Rozbalili, namazali spoje co měli, nachystali jistící speciální matku (která byla asi pravděpodobnou příčinou ztráty propeleru po jejím uvolnění). Potápěč se několikrát ponořil, nejprve si vše pod vodoou prohlédl, pak si něco chystal. Jeho pomocník mu začal podávat postupně, nářadí, propeler, matku a celá oprava trval přesně 22 minut. Škoda, že to nešlo udělat den před tím, ztratili jsme stáním před Syrakusami a zde v Catanii 2 noci. Za 24 hodin není problém uplout 100 - 150 mil a to nám teď citelně chybělo. Ještě že někdo neměl na cestu objednanou letenku a přijeli jsme autem.

Po zdárně provedené opravě pak následovala ještě zkouška -> záběru. Loď pod plynem opět měla tah, vše fungovalo jak mělo.

Poděkovali jsme jim, rozdali nějaká česká piva za dobře odvedenou práci, kapitán podepsal nějaký papír, kterým stvrdil provedenou opravu (pro následné vyúčtování) a nakonec jsme se rozloučili.

Okamžitě poté kapitán velel přípravy k odplutí, Sbalit všechno co se sušilo venku, připravit loď…atd. Opět stará již známá rutina, příprava a vyplutí. Tentokrát se každý snažil co nejrychleji vše udělat a nezdržovat tak ostatní, plavba před námi ještě byla dlouhá.

Vyplouvali jsme chvíli před 13 hodinou. Na volné vodě jsme vytáhli plachty a namířili konečně k Messině. Plavba na plachty však trvala velmi krátce a museli jsme použít motor. Ale co to? Zase nějaký problém, silné vibrace se nesly lodí. Zřejmě něco na šroubu. Okamžité zastavení motoru a čekání. Po nastartování řadíme pro jistotu nejprve zpětný chod. Pak vpřed, zdá se že už je vše pořádku. Před půlnocí jsme již byli na okraji Messinské úžiny. Již zdálky je vidět velmi hustý provoz, jak Messinou skrz, tak hlavně napříč. Bezpečné proplutí bylo na motor a bylo také podstatně rychlejší. Messinská úžina nejužším místě je široká jen asi 1,5 míle. Proplouvá tady hodně lodí a trajektů, které zajišťují dopravu zejména na Sicílii. Taky je tu je plavební dráha. Další komplikací je i silný proud, který mění směr s přílivem a odlivem a je dobré znát čas, kdy jdou proudy směrem severním a kdy směrem jižním.
Plavba Mesínou je docela zážitek, ale také navigační cvičení vyššího stupně. Zde opravdu bezpodmínečně musí kormidelníkovi pomáhat ještě jeden pozorovatel a dělat téměř nepřetržitě náměry, takový cvrkot lodí tu je a ještě hodně matou světla na pobřeží. Kolizní kurz se objeví každou chvíli. Jeden by měl problém to uhlídat.

Drželi jsme se na levé okraji plavební dráhy (viděno naším směrem), kde bylo více prostoru pro manévrování.

Během proplouvání Messinou proběhla docela zajímavá radiorelace s Messina kontrol, kdy kapitán vysvětloval proč nesvítíme předepsaným způsobem, jaké máme potíže s pozičními světly na lodi a že vlastně podle světel se vydáváme za menší loď než ve skutečnosti jsme. Další komplikace již nenastali, kromě několika kolizních kurzů zjištěných náměrem. To už zbytek plavby průplavem měla na starosti další hlídka. Naše část hlídky skončila o půlnoci, měli jsme službu 20-24 hod. To jsme sloužili s Mílou jen ve dvou, protože Pavla zklátila nějaká hodně zákeřná viróza a ležel celý den a celou noc v kajutě, bral nějaký lék….. Občas mu také někdo něco malého přines k snědku, ale on nic nechtěl. Snad jen aby byl co nejdříve zase fit.

Další hlídka nám začínala ráno v 8:00. To už jsme byli na úrovni ostrova Stromboli. Sopka je trvale činná i mezi obdobími zvýšené aktivity. Výtrysky lávy je i v této době možné pozorovat cca dvakrát až třikrát za hodinu. Sopka toho dne byla v jemném mlžném oparu.

Původní plán zastavit se na ostrově a udělat si výšlap ke kráteru jsme museli vzhledem k naší časové ztrátě zrušit. Tak jen pozdrav z dáli a pár fotek.

Po proplutí Messiny nám nastaly krušné časy, odešla veškerá elektronika na lodi včetně GPS……., ale to bychom byli špatnými "námořníky" kdyby nás to nějak…..rozhodilo. S tím se musí vždy počítat....

Taková událost není zcela jistě nemožná, určitě mi dají za pravdu někteří další.

Dělám si trochu legraci, ono se vlastně už do konce plavby nic takového ani nic jiné nestalo. Jen kapitán splnil slovo dané v počátku plavby a vypnul o půl páté ráno GPS jednou pro vždy, nadobro. Samozřejmě někteří z pochybovači měli při sobě kapesní GPS a tentokrát i v chodu……co kdyby ;-), že....

Pluli jsme jen podle nautického spočtení, pobřeží nebylo ještě v dohledu. To byla velmi zajímavá a poučná plavební, tedy vlastně navigační praxe. Něco jiného to je v knížce a něco jiného potom v praxi.

Jak se to dělá? Doporučil bych nejprve počíst trochu literatury. Ale velmi zjednodušeně řečeno vynášíme kurz a rychlost lodě do mapy, nepřetržitě, tedy prakticky co hodinu a pak při každé změně kurzu. Obdobně jako se provádí zápis do lodního deníku. Prostě si tu čáru co maluje GPS na obrazovce malujeme sami do mapy, docela jednoduché a prosté. Snažíme se samozřejmě o co nejvyšší přesnost. A až se dostaneme někam kde můžeme provést náměry (nebo pomocí astronavigace získámte poziční lini, linie) a vynést svou polohu přesně, provedeme korekci již dříve vynášené trasy plavby, srovnání spočteného se skutečností.

Naše odchylka od reálné polohy nebyla velká (vynášení polohy do mapy tedy probíhalo dobře a celkem přesně – je nutné mít log na lodi v pořádku !) a jak jsme si později ověřili, byla téměř stále stejná, z tohoto se dalo vydedukovat jak silný a jaký směr má mořský proud.

Dařilo se nám na plachty i držet průměrnou rychlost 8 - 9 uzlů….někdy i více .....

Posuďte sami

Takto probíhal celý den a pak i celá noc. S Mílou a Pavlem jsme nastoupili do naší poslední nejoblíbenější (zkrácené) hlídky 18:00-20:00. Pak ještě naposledy nastoupili Ruda, Mirek a Vašek. Kapitán s Petrem pak dovedli loď před 3 hodinou, skoro již nad ránem, až do Salerna, částečně s pomocí motoru, protože vítr před bouřkou ustal. Trošku při tom ještě zmokli, ale jinak vše bez problémů, už se neobjevila žádná komplikace.

Ráno jsme se všichni probudili do krásného slunné dne… a začala ta méně příjemná část z celé plavby a to je sbalení a nakládání.

Protože to celé zbralo nějaký čas + předání lodě, rozhodli jsme se ještě před cestou trochu posilnit. Byla téměř doba oběda, tak teda jak jinak než italskými těstovinami ...udělal jsem něco jako špagety ala Genovese z toho mála surovin co nám na lodi ještě zbyly. Zdálo se mi, že to i posádce chutnalo, nikdo nic nenamítal.

Pak už následovala jen, nějaká fota na mole na památku, rozloučení s majiteli lodě a odjezd.

Cesta byla celkem rutina, v Římě jsme ještě vysadili kapitána, pokračoval na kurz do Chorvatska letadlem.

V Rakousku jsme projeli sněhovou dálnici a ráno si dali kafe už v Mikulově. Počínaje Brnem jsme se postupně rozloučili, část posádky pokračovala dál.

A to je celé….., oblíbené to rčení našeho kapitána.

Musím ještě napsat, že mi bylo ctí sloužit pod tímto kapitánem ve dne v noci…. A jsem rád, že jsem měl tu čest poznat nové skvělé přátele s kterými bych se kdykoliv mohl vydat na jakoukoliv další plavbu.

Poděkování také patří firmám, které se na této akci podíleli a to YachtNet z Prahy a BREEZE Yachting ze Salerna. Jejich přístup v celém průběhu byl vzorný a až nastálá komplikace se ztraceným propelerem ukázala jak se dokážou postavit k akutnímu problému.

Konec dobrý, vše dobré.

Arrideverci....

Ještě mapka upluté trasy v této poslední etapě:

Poznámka pro jachtaře:

Mezi doporučenými léky na plavbu bylo i několik na mořskou nemoc. Také ONDANSETRON-TEVA 8mg. Někdo ho měl sebou nabalený. Tento přípravek zabírá ihned. Ověřeno. Alespoň na naší plavbě se vyplatil jednomu členu posádky.

A ještě jedna důležitá poznámka:

Je velice snadné lodní kompas vychýlit ze správného směru. Stačí málo, např. v kapse zapomenutý nůž (magnetický), mobil, baterie na svícení apod. Dokonce se nám stalo, že jeden člen posádky měl v jachtařské bundě všitou pod zipem nějakou pevnou výztuhu a ta byla také mírně magnetická. Přesto to stačilo na dostatečné vychýlení kompasu. A při troše nepozoronosti tím pádem i vychýlení lodě z kurzu ! Rozhodně je vhodné a i důležité si toto před vyplutím vyzkoušet, ověřit. Zpravidla 1m je již bezpečná vzdálenost. Někdy s tím ale také nelze nic dělat, snad jedině udělat „deviační“ tabulku a s chybou počítat. Dnes již staré dobré řemeslo lodního stavitelství již asi zaniká a „montéři“ jen montují…. Jak jinak si vysvětlit montáž vnějšího reproduktoru od VHF vysílačky, nebo rádia v těsné blízkosti kompasu (to snad montoval nějaký diletant, kterému kompas nic neříká, jinak to nelze vysvětlit). Nebýt dvou kormidelních stanovišť se dvěma kompasy a také rozdílnými údaji mezi nimi, nemuselo by toto být na první pohled zřejmé. I když tato poznámka je v dnešní době GPS vpodstatě zbytečná, někomu to může pomoci.

Rekapitulace plavby:

Upluto přesně 1275Nm podle logu (proti vodě)

Čistá doba plavby 9 dní, 10 minut přesně. Dle zápisů v lodním deníku.

Motohodin natočeno 194,5 (viz lodní deník)

Předchozí části reportáže:

1. http://jachting.info/modules.php?name=News&file=article&sid=591

2. http://jachting.info/modules.php?name=News&file=article&sid=605

3. http://jachting.info/modules.php?name=News&file=article&sid=613

4. http://jachting.info/modules.php?name=News&file=article&sid=638

5. http://jachting.info/modules.php?name=News&file=article&sid=651

6. http://www.jachting.info/modules.php?name=News&file=article&sid=676

Fotogalerie ME 2009 (v plném rozlišení):