Lagun - cesta na jih 5. část

.: Kategorie: Cestopisy z plaveb :: autor: Libor :: zveřejněno: 1.12.2017 :.

Lagun - cesta na jih

5. část pokračujeme v plavbě (20. týden roku 2017)

Neděle 14. 5. Sandhamn - > Utklippan

Hláška dne: „co je dnes .. ? Neděle? Tak to jsme byli správně v kostele…“

Noc na neděli byla docela teplá, 9°C, loď ani ráno nebyla vlhká, nějak orosená…. A to mám rád.

Poněvadž další následující etapa byla nejkratší ze všech naplánovaných, asi jen 10 mil, což představovalo něco kolem 2 hodin plavby … byl proto dnešní tak trochu odpočinkový den, vždyť je neděle, v plánu máme výlet po okolí. Proč tak málo může se zvídavý čtenář ptát…inu proto, že následujícím cílem byl z taktických důvodů zvolen ostrov Utklippan, je odsud docela blízko. Je to naše poslední zastávka před dánským Borholmem, ten je však vzdálen cca 70 mil a to se nám na jeden den plavby zdálo už trochu moc. Za světla bychom to velmi pravděpodobně nestihli, nehledě na nějakou nutnou časovou rezervu. A ani nebyl žádný důvod trávit u kormidla přes 15 hodin v kuse. Měli jsme to vymyšlené tak, že pak během následujících 2 dnů dosáhneme polské pobřeží -> 2 „přískoky“ se zastávkou na Borholmu, nebo Christiansu. Každý bratru do 60 mil maximálně. Při troše štěstí a trochou rozumného větru, nebo s motorem pod sedlem… a průměrné rychlosti 5 uzlů asi 12 hodin plavby. Tedy příjemně snesitelné a za světla. Jsme přeci jako na dovolené…. Z přístavu v Sandhamnu nám tedy stačilo odplout někdy v odpoledních hodinách. Mám pocit že další den stání se platil od 16 hodin, nebo se měnil kód sociálek…Nebylo kam spěchat.

Po snídani jsme si vybrali u správní budovy 2 funkční jízdní kola z hromady zde odložených. Tuto infomaci jsem našel na internetu v popisu místa. Místo pilota jsem nejčastěji používal Google Maps. A používám i nyní místo průvodců. Také to někdo popisoval ve své reportáži, kterou jsem se trochu inspiroval pro tuto plavbu. Lehce jsme je seřídili, výškově upravili sedla a promazali řetěz.

Než jsme vyrazili na cestu, ještě jsme se pozastavili nad tím, že stejně jako tu leží bez ladu a skladu kola, tak někdo odložil 2 pěkné motorky. Asi už docela dávno, podle jejich stavu a také dnes už jistě řazené mezi vetrány, na štítku je rok 1953. Jedna DKW a druhá BMW. No nic, ty k použití teď nejsou…

Výlet to byl velice pěkný. Jeli jsme na druhou stranu poloostrova do Torhamn. Nebýt cedule ani nepoznáme přechod mezi oběma městečky. Tvoří spolu jedno dvouměstí. Na druhé straně je také malý přístav. Na pohled velice pěkný. Jen se sem dostat z naší ideální trasy by byla docela velká „objížďka“, nehledě na mělčiny v okolí. Také tu mají velice pěkný domeček s místními suvernýry, divadelní (koncertní) scénu pod širým nebem a kavárnu.

Prošli jsme se po molech, Jarda pomohl jednomu místnímu maníkovi s odvázáním člunu a vydali jsme se zpět. Udělal jsem pár záběrů okolí a místních domů. Kde je do očí byjící kontrast mezi novým (a jistě ne levným) a malým původním ještě dnes obydleným domem (či zcela opuštěným a už chátrajícím).

Cestou zpět jsme také udělali návštěvu v kostele na místním náměstíčku u hřbitova. Překvapilo mě docela velké teplo v kostele, na rozdíl od našich kostelů, a také že měli volně přístupnou šatnu a toalety. K tomu kelímky na vodu pro osvěžení. Nikde jsme ale nikoho nepotkali. V neděli docela pusto prázdno. Sem tam projelo okolo auto.

Až poblíž místního obchůdku se scházelo pár lidí, právě otevřeli. Zašli jsme utratit poslední švédské koruny, hlavně mince. Nakoupili jsme nějaké rybičky, zeleninu a ovoce na další cestu.

Po návratu do maríny jsem přelil ze všech 4 kanystrů naftu do nádrže, abychom na přeplavbu měli dostatečnou rezervu. Nějakou chvíli přelití těch 80 litrů zabralo. Nádrž byla téměř plná a i s dostatečnou rezervou by to mělo vystačit až do Polska. Zajeli jsme vrátit kola ke správní budově a po umytí v umyvárce jsme v 16:35 odrazili od dřevěného plovoucího „mola“.

Bylo docela hezky, Sluníčko a 15° C, co víc si přát. Vítr slabý severní, mezi 2 a 4 uzly, takže na motor kolem 4,5 uzle. Chvílemi zdálnlivý vítr 0 knt. S postupujícím večerem se trochu ochladilo na 8° C, ale to nám nevadilo. Za sklem v kormidelně i díky Slunci bylo dostatečné teplo.

Pluli jsme nejkratším směrem a to nás přivedlo na západní stranu ostrova Utklippan. Kotví se však uvnitř v malém bazénu, pravděpodobně vybudovaném již dávno pro vojáky. Později využíván rybáři. Dnes je to přístav jen pro jachatře. Označený vjezd byl z této i z druhé strany. Pojal jsem však podezření na malou hloubku ve vjezdu do průlivu mezi hlavním a vedlejším ostrovem. Dnes už vím, že bychom propluli (dle map 3m) , ale na vodě nikdo nebyl a v bazénu jsme viděli 3 stěžně. Kterou stranu zvolili jachtaři před námi nám nebylo jasné. Tak jsem se kousek vrátil a vzal to ze severní strany do východní „brány“.

Pak podle značení až do vnitřního bazénu. Pro první zaplutí docela těsné místo, ale hodně zajímavé. Podle průvodce se sem vejde 15 – 20 lodí.

Ta nejlepší místa u elektrických sloupků už byla obsazená. Zvolili jsme západní stranu nejdelšího nábřeží. Dobíjet jsme nepotřebovali a v případně chladné noci máme také nezávislé topení v lodi. To jsme nakonec také rádi využili. V noci bylo docela chladno.

Samotný ostrůvek (ostrůvky) jsou přírodní rezervací. Některé vnější části jsou zapovězeny návštěvníkům kvůli ochraně zde hojně se vyskytujícího ptactva.

Po vyvázání jsem jako obvykle vyrazil na krátkou průzkumnou procházku a také pořídit několik fotek než Slunce zapadne. Je tu několik informačních tabulí. Na nich jsem si přečetl že poplatek v zezóně je 230,-SEK a sezóna je od začátku června do konce srpna.

Také jsem udělal jednu fotku kormidla, protože ještě nikde na Baltu jsem neviděl tak křišťálově čistou vodu. Bylo vidět jasně až na dno v hloubce okolo 3m.

Na protější straně bázenu stojí něco jako informační kiosek (možná je to sauna a v provozu pouze v sezóně). Prosklená stěna směrem k západu (asi na pozorování). Uvnitř spousta informačních brožur a tabulí. Obrazovka s infomacemi a nějaký automat, který byl zakrytý plachtou. Na kávu, na vodu, či platební? Nevíme, mimo provoz. Uvnitř byla tak vysoká vlhkost (a také velmi vysoká teplota) že se objektiv foťáku okamžitě orosil, tak z fotek nic nebylo. Původně jsem se vydal hledat jak je to s možností občerstevení co jsem našel v průvodci po přístavech. Ale to bylo na druhém ostrůvku s majákem a tam se lze dostat jen na člunu. Ten se nám nechtěl nafukovat. Maják k pochází z roku 1870. A zkraje až do roku 1884 plnil také funkci malé vojenské pevnosti. Pozdější vojenské využití je z 50 let, kdy na majáku byl instalován radar. Do roku 1972 zde žili 2 rodiny obsluhující maják (světla). Pak byl maják převeden na automatický provoz a ostrov nemá stálé obyvatele. Maják je dnes památkově chráněná budova a plní také funkci automatické meteorologické stanice.

Na této straně bázenu jsem našel jen latríny, stejná byla i na malinkátem ostrůvku vedle, který vznikl prokopáním dvou vjezdů do bazénu a je tak samostatnou částí. Ještě že jsme tam nepřístáli, hned jsme si toho nevšimli a nikam bychom se odsud nedostali bez gumáku.

Je zde možnost také grilování, nutné vlastní brikety, uhlí.

Po návratu na loď jsme si udělali večeři a pak jsem zkoumal počasí na další den. Používám rád nejen kvůli přehledné grafice norský yr.no. Aplikaci, widget i na webu. A tam na webu dole na stránce dávají záběry z webových kamer v nejbližším okolí. Dříve jsem tomu nevěnoval takovou pozornost, ale teď jsem zjistil že přímo na májaku je taková kamera a vidíme se, tedy loď. Poslal jsem odkaz na kameru domů a kamarádům.

Co je pěkné, tak kromě online pohledu, s minimálním zpožděním, je tam smyčka 24 hodin a také delší časový úsek.

I dnes si občas jako připomínku rozkliknu odkaz

https://www.lookr.com/cs/lookout/1226744933-Stenshamn#action-play-day

Pondělí 15.5. Utklippan (S) -> Årsdale (DK)

Hláška dne: „už jsme v tropech…., musíme začít chladit pivo…“

Ráno jsme si maličko přivstali vzhledem k očekáváné délce plavby 55 – 60 mil. Bylo krásně slunečno, 10° C. Uvnitř v lodi jsme měli pěkných 14° C a to už docela šlo, trošku jsme si ještě přitopili Trumaticem na 18° C. Po snídani jsem před odplutím udělal několik fotek místního ptactva a okolí.

V 8 hodin jsme se odvázali od břehu a vyrazili na jih stejnou vstupní „bránou“ jako při připlutí. Hned po vzdálení od ostrůvku jsme vytáhli plachty. Jenomže foukalo ze západu nějakých 8 až 10 uzlů a na tento „bočáček“ jsme pluli rychlostí něco přes 3 uzle. Občas 3,5 knt, max na malou chvíli i 4 uzle, víc ne. Bylo tedy jasné že pokud chceme na Bornholm připlout za světla budeme dříve nebo později přiložit pod kotel. Plavba to byla celkem monotonní. Kolem dokola samá voda, nepotkali jsme jedinou loď, nebylo ani co fotit. Tak jsme si hledali různou zábavu na lodi.

V poledne přišla oblačnost a teplota vzduchu „venku“ klesla na 9° C. Pokračovali jsme „závratnou“ rychlostí 3,9 uzle k dánskému ostrovu Bornholm. Návštěvu ostrova Christianso jsme z časových důvodů vzdali, míjeli jsme ho večer když už se sešeřilo takže ani nebyl vidět… Snad někdy příště a za pár měsíců tudy stejně zase poplujeme okolo jako kolem otočné bójky během regaty ČANY LANEX Offshore Cup 2017.

Jardovi se podařilo loď vyvážit na plachtách a kormidle tak, že dokázala udržovat sama kurz bez autopilotqa několik hodin bez jakéhokoliv našeho zásahu. Pravda, nebylo to zcela přímo, kurz kolísal v rozmezí až +- 10°. Vždy loď lehce pomalu ostřila proti větru a po přeostření zase odpadla, nabrala trochu větší rychlost a zase ostřila, a tak stále dokola. Docela pěkné. To se mi moc líbilo.

Spočítal jsem že při rychlosti 4 uzle nemáme šanci rozumně zvládnout připlutí za světla a nerad někam připlouvám po tmě, kde jsem ještě nebyl a nevím jak to tam vypadá. Mapa není všechno…

Vyšlo mi že musíme přidat na rychlosti …alespoň něco málo přes 5 uzlů. V 17 hodin jsme nastartovali motor a stáhli kosatku, hlavní jsme ještě ponechali na svém místě, jednak kvůli stabilizaci a také nám odhadem přidávala na rychlosti asi 0,5 uzle. Pluli jsme tedy rychlostí kolem 5,6 uzle. Z rozdílu logu a GPS jsme vypozorovali že vlny nám zase toho půl uzle získaného od větru ubírali. Alespoň byly tak nějak spolu vítr a vlny v rovnováze … Měl jsem původně v plánu doplout asi kolem 8 večer, ale to nám ještě kousek na Bornholm chybělo, byli jsme stále ještě kousek před ostrovem. Dobře se to pamatuje v 8 bylo 8. Tedy ve 20 hodin měl vzduch 8°C. Měl jsem vybráno několik přístavů jako možné varianty. Naštěstí zde na „severu“ je o něco déle světlo, tak jsme se snažili plout ještě nějakou chvíli co nejdéle na jih, aby nám na druhý den nevyšla do polského Kolobrzegu ještě delší přeplavba jako dnes.

První tzv. „na ráně“ byl sezónní přístav Listed na severovýchodě ostrova. Podle mapy poměrně maličký přístav. Ten byl zatím v záloze, kdybychom už dál nemohli nemohli nebo nechtěli plout. Další větší se nabízel celoročně otevřený přístav Iderhavn, v mapě označená marína jako „ Svaneke“. (pozn. v mapě Navionics: ceny 2016 10-13m za 235 dánských korun a 13-16m za 300,-DK).

V 21 hodin jsme to měli do Årsdale jen 4 míle. Padlo rozhodnutí doplout až tam. Ještě dále po směru plavby byli další 2 přístavy, ale to už by bylo hodně pozdě a dost tma.

I tak jsme do Årsdale dopluli chvíli po 22 hodině, v podstatě za úplné tmy. Na nábřeží však svítili pouliční lampy tak bylo jakž takž vidět. Je to maličký obecní přístav, část pro rybáře, blíže u vjezdu, v zadním bázenu lodě místních rezidentů a někde mezi nimi pár míst pro návštěvníky.

Tak malý přístav, tak úzký vjezd a ještě několikrát zalomený jsem ještě neviděl. Při šířce lodě 3,1m to vyžadovalo velmi jemnou až hodinářskou práci s kormidlem. Ono to v plánku tak nevypadá, ale když musíte stáčet špičku pokud možno ideálně na střed trasy, tak tam vykroužíte docela pěkné osmičky….

Více info o místě např.: https://en.wikipedia.org/wiki/Aarsdale

Propluli jsme až do vnitřního bázenu úplně vzadu, abychom vzápětí zjistili že zde není místo. A tam kde bylo volno byla rezervace, asi rybáři byli na moři. A v rohu u pumpy stát asi také nebylo to pravé. Ale bylo možné se tu pomalu na prostředku otočit, tak zase opatrně ven. A z vnější strany bazénu u jednoho nábřeží se zdálo být volno, resp. lana tam ležela, někdo odplul. Už jsme tam zůstali uvázaní bokem s tím že je dost pozdě něco vymýšlet a pokud se někdo vrátí, tak mu holt uvolníme místo. Nikde nebylo vidět ani živáčka, abychom se případně poptali kde můžeme zůstat. Jen v několika málo oknech v domech u přístavu se svítilo.

Rychle jsme něco snědli a hajdy na kutě. Zítra bude zrovna tak dlouhý den.

Dnes to bylo podle logu 58,2 mil (dle GPS 56,5Nm) a celé přesně 14 hodin.

Úterý 16.5. Årsdale (DK) -> Kołobrzeg

Hláška dne: „když se daří tak se daří …(celý den)“

Ráno jsme se snažili opět vstát dříve než jindy. Ale nějak nám to zase trochu trvalo, od hygieny, přes snídani a malinkaté prohlídce nejbližšího okolí přístavu. K větrnému mlýnu jsme nešli. Tak jsme objevili i plánek přístaviště s vyhrazenými místy rezidentů. Také že poplatek je 100,- dáských korun a platí se obálkovou metodou do schránky. Že v rohu přístavu u malinkého imbisu jsou toalety a sprcha za 10,-DKK (automat).

I když Slunce bylo pod mrakem a ráno ještě docela chladno kolem 8°- 9° C , zdálo se že bude pěkný den. To však nemělo dlouhého trvání. V 7:30 jsme již odplouvali značenou dráhou od přístavu Årsdale, po 4 mílích jsme vytáhli všechny 2 plachty a vypnuli motor. Foukal severozápadní vítr o síle 9-10 uzlů, vypadalo na repete ze včerejška, alespoň po převážnou část dne. Ale....z ničeho nic, mě to přišlo jako celkem pozvolný jev, se objevila mlha jako mlíko. Nožem by se dala krájet. Můj odhad dohlednosti asi tak 100m, max. 150m. Přišla v 10 hodin a vítr „spadl“na necelých 5 uzlů. Později odpoledne ještě méně až přestal foukat úplně. A už nás neopustila až do večera. V tomto nemělo smysl držet plachty vytažené, vše jsme sbalili a na motor pokračovali po zbytek dne.

Byl to extra výživný zážitek, jeden z těch co nemusím 2x. Celý den se dívat do bílé stěny až z toho bolí oči, nikomu to nepřeji. Občas jsme pouštěli autopilota, aby se taky zabavil….

Mlhovým rohem houkáme co 2 minuty (nebo trošku déle). Stejně si málem nevšimneme že nám za zádí asi ve vzdálenosti 50m proplula neslyšně středně velká nákladní loď. Neviděli jsme ji, ani neslyšeli, krve by se ve mně nedořezal….Dle jejího kurzu, točila vpravo směrem od nás, si myslím že nás viděli na radaru a podle tohu upravili kurz. Ten den jsme ještě záhledli jednu menší rybářskou loď a pak už nikoho. V poledne jsme přestali používat mlhový roh, bylo trošku více vidět, asi na 200M. Trošku se oteplilo na 11°C a hladina moře byla jak rozlitý olej. Největší vlnu vytvořila příď naší lodě.

Toto jsme viděli po celý den.

V podvečer v 18 hodin jsme vyvěsili polskou zdvořilostní vlajku, už jsme byli v polských pobřežních vodách. To jsme měli za sebou skoro 50 mil a do Kolobrzegu zbývalo ještě asi 10 mil.

Po sedmé večer na dohled pobřeží se začala mlha jako zázrakem zvedat, bylo už pěkně vidět.

Do Kolobrzegu jsme připlouvali za soumraku po půl deváté. Bohužel v žádné mapě na lodi ani v Navionicsu nebyla ještě zohledněna změna v umístění maríny. Pěkně jsme připluli a uvázali se k prvnímu volnému stání v ježku. Když šel okolo jeden místní pán povídá nám že tady nemůžeme stát, že se majitel tohoto místa asi večer vrátí a zde jsou zde všechna místa rezidentů. Ale hned za rohem je místa pro návštěvníky dost. No jo, ale kde za rohem, když v mapě je už jen jedno rameno a s malou hloubkou vody. Po vyplutí tam nasměrujeme příď a on na nás znovu volá, že tam ne, ještě jeden kousek za roh, tam co je vidět ten stěžeň….

Původní přístav je nyní asi už rok vyhrazen jen pro místní rezidenty a s podporou EU kousek dál vybudovali obrovský přístav. Vpodstatě na zelené louce…vybagrovali kus nábřeží a vytvořili zde nový bazén se vším zázemím, sprchy, WC, benzinka. Madla a zábradli v kvalitním nerezu, oplocení a branky v titanzinku, obrovská plovoucí betonová mola….docela jistě dosti nákladný projekt.

Ve 20:55 jsme byli bezpečně vyvázaní. Dnes to byla díky plavbě celý den s pomocí motoru o třičtvrtě hodiny kratší plavba, ale delší o 3 míle.

Tak fajn. Jsme v přístavu Kolobrzeg. Dnes se vařit večeře nebude, půjdeme někam na rybu…

Nejdříve však musíme zjistit co a jak. Zaplatit a získat vstupní kód k brance.

Celý přístav je dobře oplocený, branka je z vnější strany na kód, vypínač zevnitř je ukrytý v nerezové dlouhé trubce tak, že zvenku tam nikdo ruku nedá ani kdyby ji měl 2m dlouhou…

Tedy nejprve průzkum, Jarda zůstane, aby mi otevřel a já půjdu zjistit do kanceláře jak to tu chodí.

V kanceláři nikdo nebyl, respektive provoz do 20 hodin. Byl tam chvíli asi noční hlídač.

Každopádně jsem nijak nepochodil. Co teď?

Když odejdeme oba, nedostaneme se dovnitř. Možná nějak přes plot, nic jednoduchého. A ještě jsou všude kamery….to by nedopadlo dobře.

Ve velkém přístavu jsou celkem asi 4 lodě, prázdné. Jinak nikde nikdo. Pak jsem si všiml že na plachetnici se švýcarskou vlajkou kousek vedle nás se svítí. Napadlo mě se jich zeptat na kód.

Ochotně nám ho řekli, trochu jsme povykládali co kdo odkud kam….nechtěl jsem je dlouho rušit tak jsem se omluvil, že bychom rádi stihli nějakou rybku.

No jo, první restaurace přes cestu vedle přístavu, právě zavírala. Poslali nás přes most dále do centra, prý se máme ptát na podnik Saxofon, že tam bude určitě otevřeno a jídlo dostaneme…

Kousek za náměstím jsme ho také našli, ale nebudil v nás velkou důvěru. Nabídka neslaná nemastná, pár obrázků, nápisů bez cen, o rybě ani řeč. Vrátili jsme se na náměstí, kde jsme u „polského Turka“ viděli kebab a pizzu. Měl vyvěšený i ceník, prostředí docela milé, ceny přívětivé. Kebab já rád. Sedli jsme, objednali polévku tomatovou, jednu pizzzu, jeden kebab a piva. A bylo dobře. Ryba musí počkat na zítřek. Prošli jsem si trošku okolí náměstí, prohlédli radnici a pomalou procházkou se vrátili na loď. Bylo krátce před půlnocí když jsme ulehli. Ráno však idylka skončila…

Středa 17.5. Kołobrzeg -> Dziwnów

Hláška dne: „když si myslíš že je všechno ok, tak tě něco vyvede rychle z omylu…“

Spinkáme jak dudci, bodějť by ne, po dobré večeři a celodenní únavě, když tu se ozvou strašné rány, bouchání do trupu lodě. To jsem takto ještě nazažil. Takové probuzení ze spánku nepřeji ani největšímu nepříteli…Proberu se a hlava šrotuje ještě ne na plné obrátky, nemůžu nějak přijít na to co se to s námi děje. Co to bouchá a proč. Jarda je na tom podobně, možná ještě hůře, protože něco podobného zažívá po nocích od sousedky.

Po dalším bouchání, klepání, v bdělém stavu se to už nezdálo tak strašné, i když pořád dostatečně důrazné, vylezu a tam stojí pikolík u lodě a skoro řve: „ Bitte zahlen….zahlen“. Měl štěstí, že jsem neměl zrovna nic v ruce, a ani pantofle. Jinak by to letělo po něm. Pravda, bylo už 8 hodin. Ale i pokud měl obavu, že bychom snad odpluli bez placení, tohle se prostě takto nedělá. A pokud nám něco chtěl, mohl volit jiné způsoby.

Řekl jsem mu že jo, za chvíli půjdu, až se obleču. Pořád nás podezíral…postával stále na mole poblíž a čekal. Až když mě viděl skutečně vylézt, dal si odchod směrem někam ke kanceláři.

Byl to jen hlídač, možná udržbář, každopádně s kanceláří neměl nic společného. Kdoví zda ho vůbec za námi poslali.

Přijdu do kanceláře povídám že jdu zaplatit stání na jednu noc. Oni hned věděli která loď, jaká bandera (vlajka) ,švédská, i plus minus čas připlutí. Někdo to předchozího večera napsal do jejich knihy návštěv. Jenom jménem lodě si nebyli jistí, večer to asi dalekohledem už nepřečetli.

Tak mu hlasím jméno lodě „Lagun“, počet osob 2, připluli jsme z Bornholmu a pokračujeme podél pobřeží do Štětína. „Vypočítali“ mi poplatek (bez elektriky a vody) 50,-PLZ.

Ptám se jich ještě kde tady mají dobrou rybu, že před vyplutím si dáme nějaký oběd. Posílají nás podél řeky až k ústí, kde je prý jedna smażalnia ryb za druhou. No večer nás servírka poslala jinam…

S placením to byl však problém. Karty neberou a hotovost jsem neměl. Kde je bankomat? Ve městě. Stejný popis cesty jako včera, to už známe až do centra. Stejně jsme chtěli nakoupit čerstvé pečivo. Když jsme byli v centru, tak kromě výběru hotovosti a nákupu pečiva jsme si dali výbornou pozdní snídani v jednom pekařství. Celé to tam vypadalo jako v nějaké starodávné lékárně. Prodávali tam samé dobroty. Jarda si dal něco na sladko, já jsem chtěl nějaký piroh, ale také to bylo nasládlé. Čajíček a kávičku k tomu. Nakoupili jsme ještě nějaký chléb, ten byl výborný, a vydali se zpět do přístavu

Po návratu a zaplacení (na stížnost ohledně chování jejich zaměstnance jsem mezitím rezignoval, vychladl), příjemně nasycení, jsme se odvázali od mola a vypluli. Tankovat jsme ještě nepotřebovali, tak pomalu po proudu řeky jsme se vydali směrem k ústí řeky. Bylo 11 hodin dopoledne, zcela jasná obloha, pěkný jižní vítr 10 uzlů, nebylo co víc si přát. Poprvé pořádné teplo 23°C. Plachty nahoře, rychlost relativně malá, do 3,5 uzle, ale nikam jsme dnes už nemuseli spěchat. Měli jsme v celkovém plánu ještě malou rezervu , původně den dva k dobru, navrhnul jsem ještě udělat zastávku před Swinoujscie, a to v Dziwnowe. Četl jsem nějakou recenzi na webu, zdálo se že je to tam velmi pěkné.

Podél pobřeží nebyla plavba až tak snadná, příliš mnoho rybářských sítí označených jen „klacky“, v noci je nemožné tudy tak blízko při pobřeží plout. Jedině se dostatečně vzdálit od břehu. Bohužel po 2 hodinách začal slábnout vítr až nakonec stejně utihl, tak opět prádlo dolů a nahodit „medíka“. A brblat až do večera.

Cestou jsme ještě narazili na jednu pro mě novou záležitost. V mapě byla ohraničená oblast (čarkovaná červená čára) s názvem Sperrgebiet Nr.12 (ZTWS). V papírové mapě byla trochu větší a posunutá, měla jiné číslo. Jinak stejný název. Pravda, tato mapa je notně starší.

Naše ideální trasa vedla středem této oblasti.. Nebyl jsem si jistý proč je to uzavřená oblast tak jsme stočili kurz na její severní stranu s úmyslem tuto oblast obeplout. Mám ještě v živé paměti jak nás jednou odháněla na Jadranu vojenská fregata od uzavřené oblasti….to měli zrovna ostré střelby.

Jenže změna kurzu znamenala pro nás delší trasu minimálně o hodinu. Jarda byl zrovna u kormidla, tak mi to nedalo. Díky dostupnému signálu GSM z pobřeží jsem se mohl zeptat stýčka G vo co go. Navionics mi po rozkliknutí dal jen informaci Restricted area (Entry prohibited). Nic víc. A to bylo trochu málo. Dobré tak jen pro obeplutí…

Stýček G už byl sdílenější. Jednak dal několik odkazů s podrobnosti. Kde jsem dohledal že se jedná o oblast „Strefa zamknięta dla żeglugi i rybołówstwa“ , včetně souřadnic.

Dále že oblast se uzavírá vždy jen dočasně pro vojenská cvičení. Informaci o uzavření vysílá Navtex a také je dostupná na webu polského Hydrgrafického institutu a vysílají také pobřežní stanice na VHF kanále 24,25,26 a dále 12 a 16.

Nikde nikdo nebyl, v rádiu jsme nic neslyšeli, tak jsme se vrátili po chvíli na původní kurz.

Přesto mi to nedalo a hledal jsem přesnou informaci. Nakonec jsem našel soubor pdf kde byly datumy a časy uzavření. Bylo to myslím od 18 do 20 hodin (dnes nebo předešlý den, to si už přesně nepamatuji). Takže jsme byli v klidu. K tomu ještě doplním, že se vyplatí číst nástěnky v marínách v okolí těchto oblastí. V Kolobrzegu však toto vyvěšené neměli, ale po připlutí do Dziwnowa jsem tutéž informaci v polštině a angličtině našel vzorně vyvěšenou vedle kanceláře maríny.

Oznámení, vždy aktuální, vypadá potom např. takto:

http://bhmw.mw.mil.pl/zasoby/wiadzegl/on/4374.pdf

Když jsme o půl sedmé stočili příd proti proudu řeky Dziwna okamžitě jsme poznali jeho sílu. Rychlost klesla o 2 uzle.

Minuli jsme celní molo, potom rybářský přístav, kde se dřív stálo také. A dle popisu na internetu jsem věděl, že hned kousek za ním je úplně nový jachtařský přístav. Vybudovaný, jak jinak, s podporou EU. Je to ale velice malebný přístav, který mi velmi připomíná marínu Solaris kousek pod Šibenikem.

Podívejte se sami:

A mají tady také on-line kameru, nalezená opět přes web yr.no , která ukazuje záběr s minimálním zpožděním. Opakuje se krátká nahraná smyčka, která se v pravidelných intervalech obnovuje, tedy info je aktuální.

https://www.webcamera.mobi/kamera/dziwnow-marina

Prostě nádhera, stojíte u mola, uděláte 2 kroky přes chodník a už jste v příjemné restauraci.

Restaurace nabízí čerstvou rybu (dnes byla v nabídce treska) a pivo výborné. Navíc už jsem dlouho nedostal pivo natočené až přes míru. Zde si hostů opravdu hledí. Pivo stojí 7,- PLZ a ryba 8,- PLZ za 100g.

Poznámka. Zde zatím neberou karty, je potřeba mít připravenou hotovost. Platili jsme za jednu noc 50,- PLZ. Sprchy a WC v ceně (bez kódu). Elektrika se připlácí.

Čtvrtek 18.5. Dziwnów -> Świnoujście

Hláška dne: „bacha na komáry..…“

Ráno jsme si zašli prohlédnout okolí přístavu. Přes most jsme došli k muzeu miniaturních vláčků a modelů polských majáků: „Park Miniatur i Kolejek“. Škoda že jsme neměli více času zajít si i do centra městečka. Jak jsem se později dozvěděl od kolegy, stojí to určitě zato.

Chtěli jsme doplout do Swinoujscie v nějakou rozumnou dobu. Počínaje tímto místem jsem chtěl zahájit hledání letošního zimoviště pro loď. Vypluli jsme z maríny v 11 hodin. Opět bylo krásné počasí, zcela jasná obloha bez jediného mráčku a teplota dosahovala až ke krásným letním 25°C. Větru nebylo mnoho, na pohodlnou plavbu to stačilo. Museli jsme plout kolem pobřeží. Jak v mapách tak i dotazem u správce maríny jsme si ověřili že most ve Wolinu je pro nás příliš nízký, 10m, my potřebujeme minimálně 14m. Takže zkratka na Štětínský záliv přes řeku Dziwna není bohužel pro nás.

Opět stejná písnička s lesem rybářských sítí, ale nezlobil jsem se. Alespoň pak je kam na ty mořské dobroty zajít.

Odpoledne krátce foukalo i 15 uzlů od jihu, krásný boční vítr, tak jsme trochu umyli réling ve vodě, tedy jen sloupky vespod. Rychlost od 4 do 5 uzlů nám umožnila před 16 hodinou být v ústí řeky Świna. Proud opět kolem 2 uzlů, ale to pro náš motor nic není.

Minuli jsme malinkou, českým jachtařům dobře známou, marínu Cztery Wiatry a v 16 hodin jsme se vyvázali v marině - port jachtowy „ Basen Północny“. Pozor, v některých elektronických mapách ještě není uvedená, zakreslená.

Je to nová, moderní marína s 300 místy na vodě u plovoucích mol. Nositelka ocenění „modrá vlajka“. Velmi pěkné a čisté sociálky. A přitom rozumný poplatek, bez elektriky a vody 38,-PLZ (za 10m lodě) . Co 2m délky roste cena o 4 až 6 zlotých.

Více info na webu http://www.osir.swinoujscie.pl/obiekty-sportowe/port-jachtowy/opis

A ceník na straně 5 zde http://www.osir.swinoujscie.pl/wp-content/uploads/2017/04/Korekta-cennika-2017.pdf

Po zaplacení jsme se hodili do gala, tedy hodobóžové gaťata a čisté triko muselo stačit, a vyrazili jsme pěškobusem do města. V recepci jsem se jako obvykle zeptal kde mají dobré ryby. Maník nás poslal do města, prý mu v místní přístavní hospůdce, tawerně, tak nechutnají jako v bistru „Krewetka“ (Krewetka. Smażalnia Ryb) ve městě u kostela.

Procházka to nebyla daleká. Prohlédli jsme si napřed kostelík „kościel Chrystusa Króla“, na kostelním náměstí (vedle je hned sámoška) a „Krewetku“ našli záhy. O kostelu, jeho výzdobě a hlavně proč v hlavní lodi kostela je zavěšena korveta, model válečné lodě, si můžete přečíst zde

http://parafia.swinoujscie.pl/parafia-2/historia/

Objednávka jako obvykle, rybka, surowka a nějaký brambor. K tomu pivko Żywiec a večeře byla skvělá.

Krásný teplý večer. Po návratu jsme museli vše dobře uzavřít. Opět se objevili nějací komáři a chtěli si také užít večerní hodování….

Poznámka: zimní stání na ploše maríny je možné, ale jen na vlastním stojanu, přívěsu apod.

Dostal jsem i ceník, čím je delší pobyt tím cena klesá….Ale vlek jsem nechal ve Švédsku, jiný stojan nemaje jsem to prozatím odložil…

Spočítali mi také kolik by stálo cca měsíční stání do dovolené. Ale cesta do Štěttína je kratší a rychlejší, tak jsme se rozhodli pokračovat až do Goclawi, kde jsem byl již předběžně domluvený na místě pro loď za velmi rozumný peníz.

Pátek 19.5. Świnoujście -> Szczecin (marina Gocław)

Hláška dne: „všechno co má začátek má také konec….“

A nastal poslední den plavby a celého výletu. První celodenní na sladké vodě a pro mě tak trochu říční premiéra…

Opět jsme nijak nespěchali, ráno jsem byl ještě pěšky ve městě nakoupit nějaké čerstvé pečivo, ovoce a naložené rybičky.

Vypluli jsem po 11 hodině proti proudy řeky Tentokrát zůstali plachty sbalené.

Krátce po vyplutí jsme měli krátce malé dilema kudy to vzít. Původním říčním korytem Stara Świna, nebo přímo prokopaným kanálem„Kanał Piastowski“. Nakonec i prostým pohledem do mapy bylo jasné že je přímá trasa o dost kratší. Rezervu jsme pro další den už neměli, tak jsme pluli přímo. Na začátku kanálu nás dohnala policejní loď. Čekali jsme co se bude dít, poslouchali jsme i vysílačku a nic. Asi je jen zaujala zde méně často viděná švédská vlajka. Zůstali stát v proudu a po chvíli otočili a pluli zpět.

V klidu jsme pak pokračovali proti proudu až na Zalew Szczeciński. Zde jsou očíslované „brány“ a jak jsme slyšeli ve vysílčce, obchodní plavba se v každé bráně hlásí místnímu „řízení plavby“. Cestou nás samozřejmě dojížděli nákladní lodě, těm jsme se klidili z cesty co to šlo nejvíc ke kraji plavební dráhy. Jedna pak byla obrovská námořní loď, které do nejužšího místa vypluli vstříc 3 lodě pilotů, lodivodů. Ono to v mapě tak nevypadá, ale od ústí až po severní okraj Štětína je to 35 mil. Trvalo nám to 7 hodin.

V podvečer, přesně 18:40 jsme byli vyvázaní v rohu bazénu maríny Goclaw.

V tuto dobu už nikdo pochopitlně v kanceláři nebyl. Jen místní hlídač.

Měl jsem sebou jen E-mail, kde mi na otázku rezervace odpověděli, že to nedělají a mám prostě připlout s lodí. To jsem mu také řekl. Nechal nás stát do rána na místě kde jsme se uvázali, s tím, že to dořešíme zítra.

Sbalili jsme loď, plachty a věci na cestu, chvíli po té přijel autem můj syn, který nás měl vyzvednout. Uvařili jsme si večeři a po jednom prášku na spaní (pivku) jsme šli na kutě.

Ráno nám správce vyčlenil místo v druhém rohu přístavního bazénu. Přídí k nábřeží, záď na bóji.

S tím, že v pondělí bude otevřená kancelář a mám si vybavit papíry, smlouvu a poplatek za stání atd.

Tak dlouho jsem ale nemohl zůstat, v sobotu byla doma naplánovaná rodinná oslava, dohodl jsem se s ním tedy že to vyřeším později telefonicky, nebo E-mailem.