FREEDOM aneb cesta za svobodou, díl 23. - Černé moře - Rumunsko

                                            FREEDOM

                                                aneb

                                     cesta za svobodou

                                  Černé moře – Rumunsko, Bulharsko

7.8.2009 ve 4 hodiny ráno se po noční přeplavbě z Oděsy blížíme k ústí řeky Dunaj do Černého moře. To je vlastně tvořeno částečně umělým kanálem pojmenovaným po městě Sulina. Přístav leží 5 mil od moře a je prvním rumunským port of entry. Vyvazujeme se na nábřeží a během 10 minut stojí u nás celníci s pohraniční policií. Během 10 minut je provedeno přihlášení a je vidět, že jsme skutečně již skoro „doma“. Žádná zbytečná byrokracie, přátelské pozdravení a přání šťastné plavby.

Sulinský kanál vede 50 mil až do města Tulca, kde se Dunaj dělí na další rameno St. Gerghiu. Podle informace na kapitanátě se nechá toto druhé rameno proplout k moři. Pouze není jisté jaká je hloubka v ústí do moře.  Ráno tedy motorujeme proti proudu sulinským kanálem do Tulcy. Proud je okolo 1,5 uzle a kanál tvoří částečně přírodní rameno a zbytek je uměle prokopaný. Hloubka neklesne pod 8 metrů, takže zde potkáváme i velké námořní lodě dopravující zboží po Dunaji. Okolní příroda je pak okouzlující. Obrovské plochy rákosí střídají stromy vyrůstající přímo z vody. Doslova na každém hnízdí mnoho ptáků a na březích  stojí rybáři jako na tribunách. Delta Dunaje je prostě unikátní přírodní biosférickou rezervací. Večer zakotvíme v Tulce, kde se zrovna koná folklórní festival. V průvodu jsme viděly krásné kroje z mnoha zemí Evropy.

     Ráno pokračujeme zpět k moři druhým ramenem Dunaje. To je již pouze přírodní řeka, kde se musí přesně držet hlavní rameno. Když jsme si chtěli prohlédnout jedno z vedlejších, tak jsme se nekompromisně zapíchli do bahna. Naštěstí jsme se z něj dostali jen s pomocí vlastního motoru. S proudem plavba rychle ubíhá, takže brzy kotvíme u vesničky Uzlina.

Ta leží v oblasti mnoha jezer a dříve byla oblíbeným místem diktátora Caucesca. Ten zde pořádal hony pro své komunistické přátele, kdy dokonce stříleli i pelikány. Dnes zde stojí několik hotýlků a penzionů. Úžasné je, že přístup sem je pouze po řece. Takže žádná auta ani autobusy. Turisty zde vozí místní převozníci na člunech po jezerech a propojujících kanálech. Je to obrovský vodní labyrint. I my jsme se vydali na našem gumáku s pětikoňovým motorem do tohohle světa. Celý den jsme pak věnovali filmování a focení ptáků, žab i krásně vybarvené flóry. Druhý den nám zbývá 40 mil do městečka St.Georghiu. Cestou se i nechám vytáhnout na stěžeň a opravdu pod sebou mám neskutečné mokřady rákosí. Rozlohou patří mezi největší na světě. Městečko Santu Gerghiu leží při ústí Dunaje do moře. Turisty sem vozí lodě z Tulcey a ti zde podnikají treky po okolí. My ráno pokračujeme na moře. Oficiální plavební dráha žádná není, pouze mi místní policista poradil držet se více při břehu na jih. S největší opatrností pak proplouváme na hloubce 2,3 metru na volné moře. Docela jsme si oddychli, protože vracet se zpět 70 mil proti proudu by se nám asi nechtělo. Určitě jsme ale rádi, že jsme se na Dunaj pustili, protože to byl nádherný přírodní zážitek.

    Za chvíli proplouváme kolem rumunských vrtných plošin a po 60 mílích kotvíme v přístavu Konstanta. Sem nás přijdou zkontrolovat policisté a něco si zapíšou. Město samotné nás moc neoslovilo a tak jsme podnikli druhý den výlet busem do Bukurešti. Tady stojí za zhlédnutí Palác lidu. Je to druhá největší stavba na světě hned po Pentagonu. Nechal ji postavit Caucescu jako sídlo prezidenta a parlamentu. Je to neskutečná budova s 3100 pokoji a kilometry chodeb. Pro její stavbu nechal Caucescu zbourat šestinu Bukurešti.

      Z Konstanty pokračujeme na jih  do Mangalie. Celé pobřeží je zde tvořeno písečnou pláží s hotelovými komplexy.  V Mangalii je nová marina za 25 EUR a pro nás poslední rumunský přístav.  V Rumunsku jsme upluli 250 mil. Dunaj byl hodně zajímavý, pak však již jen rovné pobřeží. Mne hodně překvapila ekonomická vyspělost země. Měl jsem v podvědomí zakořeněno, že je to země bídy a cikánů a musel jsem si však opravit názor.

      Z Mangalie je to pouze 5 mil na hranice s Bulharskem. Plujeme okolo vysokých útesů na kterých slunce kouzlí překrásné barvy a v Bulharsku se přihlašujeme v přístavu Balcik. Opět krátká celní formalita a prohlížíme si město. V něm je nejzajímavější botanická zahrada. V ní si totiž nechala rumunská královna Maria postavit svoje letní sídlo. Malý zámeček s minaretem. Moc si jej však neužila, protože tato část Rumunska připadla během 2. světové války Bulharsku. 

Z Balciku je to pouze 6 mil na Zlaté písky. To je asi nejznámější bulharské letovisko. Nám se zde podařilo zůstat v malém přístavu na kotvě zadarmo, takže jsme si prošli celou tu plážovou promenádu. Není to však nic pro nás. Jedna restaurace navazuje na druhou a mezi tím samý krámek pro turisty. Tisíce lidí se pak opaluje na plážích a večer dovádí na diskotékách. Rychle odsud pryč a proplouváme okolo přístavu Varna do Varnenského jezera.

Do je vyústěním řeky Provadijska do moře a je dlouhé 15 mil. Doplouváme až na jeho konec, kde kotvíme u malého ostrůvku s rákosím. Trochu nám to zde připomíná dunajskou deltu. Z našeho kotviště je to však asi 5 km pěšky do Kamenného lesa. To je taková unikátní hříčka přírody, protože zde zůstaly po opadnutí moře skály ve tvaru stromů.

Další den přeplouváme do přístavu Varna. Ve městě však stojí pouze za zhlédnutí katedrála, jinak je to klasické moderní město.

      Za převažujícího severo-východního větru pokračujeme na jih do Nesebru. Zde se nechá stát na kotvě u přístavní zdi. Pouze stačí podle směru větru přejet na jižní či severní stranu. Město samotné je opravdu architektonickou památkou. Staré dřevěné domy jsou však plné restaurací a butiků. Turisté pak zde do sebe narážejí jako v metru při dopravní špičce.

Nedaleká lokalita Sluneční pobřeží je naprostou kopií Zlatých písků, takže rychle pokračujeme na jih. V Sozopolu jsme objevili opravdu hezkou novou marinu opět za 25 EUR.

Největší překvapení nás však čekalo v zátoce Ropotamo. Kotvíme na 3 metrech v relativně čisté vodě. Po řece Ropotamo podnikneme výlet gumákem a hlavně večer jsme zde úplně sami. Žádné bary a restaurace a hlavně diskotéky. Troufám si tvrdit, že to je jediná zátoka v Bulharsku, kde se nechá užívat klidu a přírody. Po 2 dnech oddychu nás čeká přístav Tzarevo. Celkem máme v Bulharsku upluto 180 mil. Zde se ráno odhlašujeme a s přicházející tlakovou níží slibující silný severo-východní vítr nastavujeme kurs Bospor. Vítr se během chvilky usazuje na 25 - 30 uzlů. K tomu ty obávané nepravidelné vlny, které však naštěstí jdou od zadoboku. Na zrefované plachty letíme rychlostí 7 uzlů celých 80 mil. Za černé tmy připlouváme do Bosporu. Je zde klasicky silný provoz a opravdu musím být velmi pozorný, protože zrovna je otevřena plavba na jih a velké obchodní lodě se řadí před vjezdem do průlivu. Vmáčknu se mezi dvě z nich a ještě musím překřižovat dráhu do rybářského přístavu Poyraz. Zde v 23 hodin spouštíme kotvu a tím dokončujeme náš letošní okruh okolo Černého moře.

       Celkem jsme zde upluli 1991 mil. Navštívili jsme některé hodně zajímavé země a poznali místní obyvatele. Samotné Černé moře je dle našeho úsudku velmi znečištěné. Na nejčistších plážích není viditelnost větší než 2 metry. Voda je plná zeleného planktonu a bílých medúz.

Naprosto kritická situace je na pobřeží Turecka. Převažující větry sem snášejí odpad z druhé strany a ten se zde hromadí. Jestliže dnes ekologové tvrdí, že Středozemní moře je svým znečištěním na pokraji kolapsu, tak Černé moře je jednoznačně odpadní stokou. Ještě hůře je na tom moře Marmarské, do kterého proudí denně desítky tun odpadu z Istanbulu. Pokud  tedy zúčastněné země nezmění svůj přístup k ochraně moře, budeme mít v Evropě také „mrtvé moře“ a to ve velmi krátké době. 

MR


Fotogalerie: http://www.jachting.info/modules.php?name=coppermine&file=thumbnails&album=121

Filmy z plavby "FREEDOM, aneb cesta za svobodou 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011"  najdete mezi DVD zde  http://shop.jachting.info/index.php?main_page=index&cPath=13_77

Předcházející části: http://web.jachting.info/paper/archive?cat=63