FREEDOM aneb cesta za svobodou, díl 19.

.: Kategorie: FREEDOM aneb cesta za svobodou :: autor: Miro :: zveřejněno: 2.2.2011 :.

EMYR Rallye 2008

Je 12.4. 2008 a my vyplouváme s naší Sněhurkou ze zimního kotviště v Ayvaliku. V Turecku jsme zakončili sezónu 2007 a po jarní přípravě a údržbě na novou sezónu se těšíme na další dobrodružství. Na novou sezónu jsme se přihlásili k účasti na regatě EMYR Rallye 2008, což je veliké setkání jachtařů v Turecku. Letos se jede již 19.ročník a pravidelně startuje 80 lodí.

Nejsou to žádné závody nýbrž společenské setkání jachtařů z celého světa. Startuje se z Istanbulu a kopíruje se celé středomořské pobřeží Turecka, pak následuje Severní Kypr, Sýrie, Libanon, Izrael, Egypt a pak se vrací zpět do Izraele, kde je slavnostní závěr.

My jsme tedy 16.4. dopluli do Istanbulu, kde jsme měli 4 dny volna na prohlídku tohoto úžasného města. Krása jeho historického centra se nechá srovnávat snad jen s Římem. V neděli 20.dubna večer se pak konalo v Marině Atakoy slavnostní zahájení regaty. Seznámili jsme se s organizátory Hasanem z Turecka a manželi Kate a Davidem z Anglie. V Istanbulu se sešlo pouze 8 lodí a ostatní jachtaři se budou postupně přiřazovat v jednotlivých přístavech, kde třeba zimovali nebo se jim nechtělo plout na sever do Marmanského moře. Po zahájení se pak konala párty a vlastně celá regata byla jedna nekončící párty.

22.dubna v časných ranních hodinách vyplouvá prvních 8 lodí z Istanbulu a zahajují tak celou plavbu. Okamžitě se naše skupina nazvala Sněhurka a 7 trpaslíků a od prvního dne se vytvořila neuvěřitelně příjemná parta, kterou tvořili my Češi, další loď byla z Německa, Švýcarska, Belgie, Malty,Španělska a 2 z Anglie. Prvním cílovým místem je po 80 mílích malý přístav Mürefte. Zakotvit před setměním a okamžitě na párty. V přístavní restauraci nás přivítal starosta města a při večeři nám vyhrávala místní tradiční kapela. Další den je pak přistaven autobus a projíždíme oblastí Gallipoli, které má velký historický význam pro vznik moderního Turecka. V roce 1916 zde turecká armáda pod vedením Mustafa Kemal Atatürka porazila spojenecká vojska Austrálie a Nového Zélandu a právě tento generál byl poté zvolen prvním prezidentem a do dnešního dne je považován za zakladatele nového Turecka.

Další den opět ještě za tmy vyplouváme do Dardanelské úžiny, kde nám pomáhá proud 3 uzle a po dalších 80 mílích kotvíme na ostrově Gokcada. A opět stejný program: slavnostní večeře, další den výlet po ostrově, další den brzy ráno vyplout. Takto se vše opakuje prakticky celé 2 měsíce, protože přeplavby jsou velmi dlouhé, tak se vyplouvá mezi 4. a 5. hodinou a kotví se v 17 hodin. Po 4. etapě se vracíme zpět do Ayvaliku, kde se připojuje další loď s Američanama a rovněž je zde večer úžasné párty, na které jsme dlouho vzpomínali. Takto proplouváme podél pobřeží na jih, připojují se další lodě a navštěvujeme zajímavá místa jako např. Efes nebo Bodrum patřící k sedmi divům světa. Turecké pobřeží je neuvěřitelně krásné a členité s velmi vysokými horami. Zátoky pak umožňují kotvení prakticky v každém větru, neboť se vždy najde dobře chráněná. My však bohužel nemáme čas na kotvení v těchto oázách klidu a musíme spěchat do dalších přístavů. V marině Göcek se již sešlo 70 lodí a celé pole jachet je rozděleno celkem do 6 skupin podle délky. Naše Sněhurka patřila do 4. skupiny, ve které bylo celkem 14 lodí..

V přístavu Kemer byla první odpočinková třídenní pauza, kterou jsme však vyplnili Olympijskými hrami. Celé odpoledne všichni skotačili jako malé děti, např. při přetahování lanem nebo pojídání jogurtu na čas. Večer samozřejmě slavnostní večeře s tancem. Z přístavu Alanya jsme pak nastavili kurs na Severní Kypr a po první noční přeplavbě 110 mil kotvíme v přístavu Girne. Odpoledne volno na odpočinek a večer opět party ve středověké pevnosti nad starým městem. Osobně nás přivítal i sekretář prezidenta Severního Kypru.

Další den výlet po ostrově a večer dlouho očekávaná pirátská party. V propozicích regaty je podmínka mít sebou kostým. A skutečně někteří jachtaři to pojali unikátně, takže v průvodu byla ukázka dobových kostýmů. Však také při průvodu po nábřeží jsme slavili velký úspěch od všech přihlížejících. Zakončení bylo samozřejmě na hotelové terase s tancem a volbou nejkrásnější masky.

Z Kypru jsme se vrátili ještě zpět do Turecka do města Iskenderun a pak již následovala Sýrie. V přístavu Latakia na nás čekali celníci i policie, takže formality byli velice rychlé. Následující 3 dny pak samozřejmě výlety po celé zemi včetně Damašku. Sýrie je velmi chudá země, ale má bohatou historii, která nás docela překvapila. Navštívili jsme tak úžasná místa jako antické město Palmyru, křižácký hrad Krak des Chevaliers či baziliku v Alepu.

Dokonce v Sýrii již 2000 let pře Kristem existovala civilizace, která jako první na světě používala písmo složené z alfabetických znaků.

Další zemí v pořadí byl Libanon a město Bejrút. Formality v marině Jounieh opět bez problémů a opět výlety po okolí. Bejrút na nás ovšem působil trochu strašidelně neboť na každém rohu stál vojenský transportér s plnou výzbrojí. Vojáci pak nekompromisně kontrolovali každý batoh či tašku.Jinak je to naprosto moderní velkoměsto. Nedaleko Bejrútu je pak krásné historické město Byblos a nad ním na kopci Harissa čili socha Pany Marie, od které je úžasný výhled na celé pobřeží. Další den antické město Baalbeck se zastávkou na libanonské vinici. Na večerní párty jsem dostal veliký dort ke svým narozeninám. To byla taková tradice, že každý oslavenec dostal dort. Vůbec párty v Bejrútu bylo velkolepé, včetně snědých tanečnic samby.

Z Bejrútu vyplouváme v 18 hodin a pokračujeme do Izraele. Jenže politická situace mezi těmito zeměmi je stále napjatá, takže musíme nejdříve plout 12 mil kolmo od pobřeží do mezinárodních vod a pak teprve točit na jih. Hranice mezi zeměmi je pak mrtvým pásmem a to i dokonce na moři. V šířce asi 5 mil není vůbec signál GPS. Prostě mrtvá zóna, vůbec jsem netušil, že je něco takového možné. Při vplutí do Izraelských vod se pak musel každý kapitán hlásit na kanále 16 na Izrael NAVY. Na hranicích hlídkuje nepřetržitě několik vojenských člunů, ke každé lodi připlul jeden a vysílačkou se vyptávali na nesmyslné otázky typu: odkud jedeš, kolik lidí je na palubě, kdo je vlastníkem lodě apod. Všechny podklady měli totiž již předem poslány od organizátorů poštou. Po této procedůře jsme se přiblížili k přístavu Haifa, kde rovněž kroužili vojenské a policejní čluny. No přiznám se, že jsme si připadali jak ve válečném filmu. Po přistání okamžitě vlezl na palubu mladík s dívkou na kontrolu pasů a asi 10 minutový výslech typu: vezete nějaký dar, nebo jste od někoho něco dostali cestou, jak dlouho jste spolu, máte zbraně a samozřejmě prohlédly celou loď. Pak jsme teprve mohli na břeh k imigrační policii a samozřejmě připomenout, abychom nedostali razítka do pasů.

Takže po takovéto anabázy jsme se konečně mohli volně pohybovat po této zemi plné rozporů. Opět následovaly výlety do Nazarethu a Galilejského jezera. Jeden večer byla na programu návštěva v domácí rodině. Členové místního jachtařského klubu si rozdělili naše posádky mezi sebe a vzali nás do svých domovů na večeři. Bylo to velmi zajímavé i poučné poznat jejich zvyky i kulturu. Dalším přístavem byl Askhelon, odkud jsme podnikli výlet k Mrtvému moři a do Jeruzaléma.

Nejdelší noční přeplavba byla 120 mil z Askhelonu do Port Said v Egyptě. Ráno v 6 hodin jsme museli být všichni na kotvišti před Suezským průplavem. Všechny lodě se seřadili za sebou a následovali jsme pilota do vojenského přístavu. Zde opět proběhlo bezproblémové přihlášení a okamžitě se vydáváme na prohlídku města. Ten rozdíl od Izraele je obrovský. Zatímco Izrael je nejvyspělejší zemí Středního východu tak pak Egypt je naprostá chudoba. To ještě Port Said je relativně bohatý, protože zde většina lidí pracuje na službách průplavu. Když jsme však další 2 dny byli na výletě v Káhiře a pyramidách, tak jsme viděli skutečnou chudobu. Ovšem návštěva pyramid byla opravdovou třešínkou na dortu celé regaty. Po 4 dnech v Egyptě se tedy vracíme zpět do Izraele do Mariny Herzllia na předměstí Tel Avivu. Formality byly prakticky stejně paranoidní. Zde máme konečně jeden den volna na odpočinek a zítra je slavnostní zakončení.

Po oficiálním skončení regaty byl organizován další výlet do Jordánska. My jsme však již měli organizování dost, takže jsme se vydali s novými kamarády ze Švýcarska na vlastní pěst lokální dopravou na prohlídku Jordánska. Za 6 dnů jsme jej projeli od jihu na sever a viděli jsme takové poklady jako poušť Wadi Rum či skalní město Petru. Byla to nejkrásnější země Středního východu a jak se říká to nejlepší na konec. Po návratu do Herzlie již zbylo pouze rozloučit se s novými přáteli a jednotlivé jachty se vydávali na svoje další poutě. Většina z nich mířila na Kypr a následně Turecko či Řecko jako my.

A co říci závěrem? Myslím, že EMYR rallye je perfektně organizovaná a zajímavá regata.

Celkem jsme upluly 1800 mil, ale bohužel z toho 1000 na motor. To je jediné mínus, protože z časových důvodů musí vše perfektně navazovat a není možné čekat na vítr. Celkem se zúčastnilo 80 lodí a 257 členů posádek. My osobně jsme si odnesli tisíce zážitků, máme mnoho nových přátel a hodně jsme si prohloubili znalosti historie. Navštívené země jsou totiž pokladnicí historie a není nic lepšího, než stanout na místě kudy kráčely dějiny.

FOTO K ČLÁNKU:

22 – přístav Port Said