FREEDOM aneb cesta za svobodou, díl 18.

.: Kategorie: FREEDOM aneb cesta za svobodou :: autor: Miro :: zveřejněno: 27.1.2011 :.

                                               FREEDOM

                                                   aneb

                                       cesta za svobodou

 

                                       ŘECKO  2007

 

 

Je 10. září 2007 a Sněhurka vyplouvá časně ráno z italského přístavu Di Leuca, který leží na italské patě. Fouká jižní vítr 12 kn a protože máme kurs 100 st., tak nás bočák žene vpřed k řeckému Korfu. Na otevřeném, moři jsou na tento vítr neobvykle vysoké vlny, některá musí mít určitě 2,5 metru. Později vítr a nárazy jsou již přes 20 kn a stáčí se na předobok. Přesto máme zrefovanou pouze genu a pod plnou hlavní plachtou doplouváme k ostrůvku Othoni.

Zde chceme přespat v chráněné zátoce. Ráno pak pokračujeme do Korfského průlivu mezi Korfu a Albánií a cestou se stavíme na koupání v jedné ze zátok. Těch je tady opravdu mnoho a musím říct, že všechny jsou nádherné. Krásně chráněné, kotvení na 5 metrech většinou na písku, křišťálově čistá voda a v každé je několik místních taveren. Při pohledu na ceny, jsme pak příjemně překvapeni, protože večeře s pivem se nechá pořídit do 10 EUR. Mnoho taveren má pak vlastní molo, ke kterému se můžete zdarma vyvázat. My však doplouváme až k městu Gouvia, kde je dobře chráněné kotviště. Ráno si pak přejedem do mariny, protože si chceme udělat výšlap na kolech a doplnit zásoby. Cena přístavu nás poměrně překvapila, protože 52 EUR se nám zdá být hodně. Vše nám pak vynahradil pohled na západní straně ostrova z vyhlídky Bela Vista ve výšce 700 m / m.  Ráno pak přeplouváme do přístavu Korfu, kde vyzvedáváme posádku na charter a také zde vyřizuji přihlašovací formality. Při připlutí do Řecka jsem měl totiž velké dilema s přihlašováním. Zvyklý z celé západní Evropy jsem se nikdy nehlásil. V pilotu je však napsáno, že se v Řecku musí každý hlásit. Při dotazu ostatních jachtařů se většinou nikdo nehlásil.

Jenže ti se vraceli zpět do Itálie. Slyšel jsem však názor, že pokud pluji do Turecka tak tam ode mne budou chtít potvrzení o posledním řeckém přístavu.  Nakonec tedy navštěvuji Port Police v Korfu a po hodinovém vypisování papírů dostávám Private Pleasure Maritime Traffic Document, za který však zaplatím 45 EUR. Ještě více ve mne začne převládat názor ostatních jachtařů, že tento poplatek vybírají zcela neoprávněně v rozporu se zákony Unie. Vrcholem pak je, když mě příslušný pracovník vysvětluje, jak se musím s tímto papírem hlásit v každém přístavu kam dopluji a sbírat do něj razítka.

   Po této byrokratické buzeraci tedy vyplouváme na jih a doplouváme k ostrovu  Paxos. Město Gaios odděluje od moře malý ostrůvek a touto úžinou se vplouvá k nábřeží. Již samotný příjezd je kouzelný a když se pak vyvážete k molu a projdete místní uličky s obchůdky a tavernami, tak si připadáte jako v jiném světě.

        Další den se vyvazujeme k molu u města Nidri. Odtud je hodinový výšlap do hor k vodopádu. Ten je sice vyschlý a pouze stéká pramínek vody, avšak horská cesta k němu je nádherná. Odpoledne pak pokračujeme k ostrůvku Skorpios. Ten patří asi nejznámějšímu Řekovi Onassisovi. Přes vzrostlé stromy však není skoro nic vidět a na ostrov je samozřejmě vstup zakázán.   Posledním jónským ostrovem, který nám zbývá je pak Zakyntos. A jak se říká to nejlepší na konec. Vítr sice moc nefoukal, takže jsme se pomalu plazili k zátoce Shipwreck bay. Ta je asi nejznámější z celého Řecka, protože nechybí v žádném průvodci ani pohledu. Po zastávce v Zakyntosu pak pokračujeme  k mysu Killini, který je začátkem Koryntského kanálu. V Patrasu je pak veliký komerční přístav na trajekty a není zde místo pro jachty. Musíme tedy do mariny za cenu 36 EUR. Zde se loučíme s posádkou, která se vrací nočním trajektem zpět na Korfu.

  Plavba Koryntským zálivem je klidná a navštěvujeme při ní bájné město Delphy. Jsou to úžasné zbytky starořeckého města a Řekové jej považovali za střed světa.

      Další den je na řadě nudná přeplavba na motor do 35 mil vzdálené Korinthie. To je poměrně velké město na konci korintského zálivu, kde kotvíme v přístavu. Je totiž neděle a průjezd průplavem je o 25 % dražší. Večer ještě stihneme se dojet podívat taxíkem na 6 km vzdálený průplav. Pohled z mostu je opravdu impozantní, zejména když pod ním proplouvá veliká loď. Šířka průplavu je totiž pouze 25 metrů a mnohdy mají velké lodě opravdu minimální vůli. V pondělí ráno nás pak budí silné vlnění a vítr. V Aegenském moři je hlášen severní vítr 8 Bft, který silně zasahuje až k nám. Moře před průplavem je silně zvlněné a nárazy větru jsou přes 30 kn. Nastává porada kapitánů všech 6 lodí, které čekají na průplav a nakonec podléháme davové panice a zůstáváme v přístavu. Všichni sborně tvrdí, že kanál na východní straně bude nebezpečný ve výjezdu. Je pravdou, že při dotazu vysílačkou nám dispečer řídící plavbu kanálem potvrdil, že bude rozumnější počkat. Problém je však ten, že takhle silný vítr je hlášen na 3 dny a průplav je v úterý uzavřen kvůli bagrování. V podstatě smířeni s tím, že budeme čekat až do středy si bereme odpoledne kola a jedeme se podívat opět ke kanálu. Došlapeme až k východní straně a tam k velkému překvapení zjišťujeme, že je tam již klidněji než na západní straně. Vítr se stáčí okolo blízké skály a pouze na otevřeném moři se tvoří na vlnách bílé čepice. Naše rozhodnutí je rychlé, okamžitě šlapem do přístavu a hned volám vysílačkou na kanále 11 dispečera, kdy bude otevírat západní stranu. Mám se ozvat opět za hodinu. Uklidíme tedy kola  rozloučíme se s ostatními, protože všichni se rozhodli zůstat až do středy. V 17 hod pak opět volám dispečink a ten mi potvrzuje, že mohu vyplout z přístavu a ohlásit se před vjezdem. Ten je vzdálen 2 míle a opravdu jsme si je prohoupali ve vlnách do 2 metrů. Před vjezdem pak musím nejdříve pustit nákladní loď taženou remorkérem a za ní dostávám povel ke vplutí. Je přesně 17,30 a proplouváme nad prvním mostem, který neobvykle zajíždí do vody na dno. Za náma se ihned vynořuje z vody a pokračuje normální silniční doprava. My plujeme dál korytem kanálu, který se začíná silně zařezávat do krajiny. Průjezdnost pod mosty je 76 metrů, takže při pohledu vzhůru podél ostře vybagrovaných stěn musíme hodně zaklánět hlavy. Na konci je opět zajížděcí most a po 6,3 km se vyvazujeme pravobokem k molu, kde musíme zaplatit poplatek. Ten mi trochu podlomil kolena, protože 198 EUR se mi zdálo opravdu hodně.

     Ráno v 8 hod vytahuji plachty a pokračujeme až do 40 mil vzdálených Athén.  Následující den pak samozřejmě věnujeme návštěvě Akropolis. Jinak samotné Athény jsou pak jenom obrovské betonové velkoměsto, takže se již těšíme na malé ostrůvky.

     K prvnímu v Aegenském moři, kam nás zahnal vítr je 25 mil jižně z Athén ostrov Poros. Opět stojíme free na nábřeží a to je překrásné. Večerně osvícené taverny ještě pořád plné hostů a domorodci posedávající na lavičkách a probírající poslední události, možná i republikové volby, které právě probíhali. Další den pak motorujeme 15 mil jižně k ostrovu Idhra a ač je 5. října, tak musíme v poledne zastavit na koupání. Vzduch 32 st. a voda 25 st. při neskutečné viditelnosti až do 40 metrů. Při vjezdu do přístavu stejnojmenného města nám pak doslova lezou oči z důlků. Přístav je ve tvaru podkovy a z něj vystupují skály, na kterých je postaveno městečko. To si zachovalo starodávný ráz. Všechny domy jsou v původní architektuře a mezi nimi nejsou ulice, ale pouze vydlážděné pěšiny. Však také zde nejsou žádné motocykly nebo auta, ale veškerá doprava se řeší ručními kárkami, ale spíše místní raritou a tou jsou osli.

          Další den pak opět na severní Meltemi okolo 20 – 25 kn pokračujeme východním kursem na Ikarii. Tento strov je pojmenován po bájném Ikarovy, který zde zkoušel svoje aviatické pokusy.  Přeplavbu na poslední ostrov Samos nám trochu zpestřil poryv větru. Jeli jsme na zadobok s genekrem a když začal vítr sílit na 12 kn, tak jsem si ještě vychutnával krásnou plavbu. Při 15 kn jsem již začal přemýšlet, že musí rychle dolů a než jsem stačil cokoliv udělat tak poryv 20 kn obrátil Sněhurku proti větru a genaker se celý namotal na stěžeň.

Na plný plyn se pak snažím otočit příď po větru a když se mi to konečně podaří, tak dobrých 10 minut dostávám genakr zpět do rukávu. Byla to taková síla, že jsem myslel, že mě to vystřelí z paluby do moře. Naštěstí vše dobře dopadlo a kupodivu se ani neroztrhl.

      Ve městě Pythagorion se narodil známý matematik Pythagoras, ale je zde také vybudovaná nová marina. V podstatě 4. kterou jsme po celém Řecku viděli.  Pro informaci stání na vodě na 6 měsíců stojí na 13 m loď 1869 EUR. My jsme se zde však odhlásili z Řecka a pokračujeme do Turecka, protože všichni tvrdí jak je tam levně.

      Nejbližší port of entry je v Kusadasi. Zde jsem zakotvil v marině Setur a v kanceláři si domluvil celní odbavení. To je totiž docela byrokratické, takže na radu jachtařů jsem si nechal vše udělat za poplatek 40 EUR. Po 2 hodinách mám vyřízený Transit Log i orazítkované pasy a na lodi vůbec nikdo nebyl. Večerní návštěva města nás hodně překvapila. Nejdříve jsem nechtěl věřit ceně nafty. Turci mají nové liry, takže se již naštěstí nepočítají miliony, ale když jsem si přepočítal, že litr nafty stojí 1,4 EUR, tak jsem šel do kolen. To je suverénně nejdražší nafta v celém Středomoří. V marketu pak ceny potravin jsou hodně podobné jako v Řecku.Samozřejmě nejlevnější víno jsme v Řecku kupovali za 2 EUR a zde stojí 7 EUR, ale jsme prostě v muslimském státě.

    Ráno pokračujem s jižním větrem do Ayvaliku. Jenže odpoledne přestane foukat, takže si ještě přidáme jednu noc na řeckém ostrově Lesbos. Ráno pak s přicházejícím jižním větrem přeplachtíme 25 mil do tureckého Ayvaliku. A je to právě včas protože přichází studená fronta a silně se ochlazuje. Následující 4 dny má pak pršet a foukat 6 Bft. Při přeplouvání z Turecka do Řecka a zpět si nás vůbec nikdo nevšímal a vše dobře dopadlo.

     V Ayvaliku tedy končí naše letošní putování po Středomoří. Celkem jsme upluli po Řecku 855 sm a v Turecku jen 114 sm. Sečteno dohromady jsme celkem letos upluli 4702 sm, tedy více než vloni. Středozemní moře se totiž na mapě zdá malé, ale celé jej obeplout a poznávat je záležitost na několik sezón. Je zde mnoho krásných míst a úžasných lidí a opět jsme se přesvědčili, že jachting lidi spojuje a umožňuje každému užívat si svobodu.

  No a kam příští rok? Máme v plánu účast na EMYR Rally 2008, taková amatérská regata, která startuje z Istanbulu a kopíruje pobřeží malé Asie a končí v Egyptě. Takže se již hodně těšíme na nové země a nové přátele.   

 

MR

www.snehurka-yacht.cz

Fotogalerie: http://www.jachting.info/modules.php?name=coppermine&file=thumbnails&album=121

Filmy z plavby 

FREEDOM, aneb cesta za svobodou 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 
http://shop.jachting.info/index.php?main_page=product_info&cPath=13_77&products_id=1132

 

Statistika
Zobrazeno 1072x Hodnocení
  • Aktuálně 0.00 / 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Aktuálně 0.00 / -


Komentáře
Načítám data ...