FREEDOM aneb cesta za svobodou, díl 17.

.: Kategorie: FREEDOM aneb cesta za svobodou :: autor: Miro :: zveřejněno: 7.1.2011 :.

FREEDOM                                                      

                                                   aneb

                                       cesta za svobodou

 

                                           Itálie 2007

 

    Je 17.srpna 2007 18 hodin a my vyplouváme z Olbie na Sardinii na další přeplavbu dlouhou 150 mil na pevninskou Itálii. Držíme kurs 110 stupňů a směřujeme k Římu. Nechceme si totiž nechat ujít tu příležitost a navštívit „ Věčné město“. Ke břehům Sardinie se totiž opět blíží Mistrál, takže chceme využít jeho síly a přeplachtit Tyrhénské moře.

    Nejdříve tedy využíváme večerní brízu, ale ve 22 hod již musíme motorovat. Od půlnoci pak začíná foukat západní vítr a očekávám, že bude přes den sílit až k obvyklým 30 uzlům. S překvapením pak zjišťuji, že Mistrál asi celé Tyrhénské moře nepřefoukne, protože se vítr ustálil na 10 – 12 uzlech. Naopak nás dostihly celkem nepříjemné vlny, na které bychom potřebovali silnější vítr. Na zaďák se tedy ploužíme celý den a ve 22 hod zaplouvám do mariny Fiumicino. Je zde ještě marina Roma, ale ta má podle průvodce cenovou kategorii 5, kdežto Fiumicino pouze 3. I zde však po nás chtějí 50 EUR za noc. Po 10 minutách smlouvání, pak dostávám cenu 120 EUR za 3 noci. Marina je totiž v blízkosti rybářského přístavu a voda je neobyčejně špinavá. Takovýhle humus jsem snad ještě neviděl. Ráno pak vyrážíme na prohlídku Říma. Ten je vzdálen 40 km a přesto, že jsme vyrazili ráno v 9 hod, tak v centru jsme stáli až v 14,30 hod. Prostě Italové, nikdo neví kdy kam co jede. Popisovat Řím je pak naprosto zbytečné. Nejsme žádní velcí vyznavači umění a historie, ale to co nabízí Řím se prostě musí vidět a ne o tom psát.

     Po 2 dnech prohlídky Říma pak tedy vyplouváme kursem jih a míříme na Ischii. Po 60 mílích se však rozhodneme přenocovat na ostrově Ponza. A dobře jsme udělali, protože tak zvláštně barevné skály jsme ještě neviděli. Na jednom útesu je bílá, žlutá, hnědá i černá barva.

Večerní návštěva městečka byla pak dokonalá, protože terasovité nábřeží plné obchůdků a restaurací nabízí překrásný pohled na osvětlený přístav. My samozřejmě stojíme na kotvě a opět se přesvědčuji, že v Itálii jaksi zákazy kotvení neplatí. V mapě je totiž v zátoce před přístavem zákaz kotvení, ale stojí zde alespoň 20 lodí. Stejné je to i jinde, kde se to prostě hodí, tak tam se kotví a nikdo to neřeší. Ráno ještě nafotíme skály a pokračujeme na Ischii. Vítr bohužel nefouká a kolem poledne sílí protivítr až na 25 uzlů. Naštěstí odpoledne se uklidňuje a tak domotorujeme až na Ischii.

    Ta bývá nazývána „Zeleným ostrovem“ a již z dálky je také vidět veliký zelený hřib. Zelená barva však není tvořena pouze porostem stromů, keřů a vinic. Zelené jsou totiž i skály lávového původu. Díky vulkánu je pak na ostrově veliké množství termálních pramenů, které se využívají k lázeňským účelům.

       Po 4 dnech na překrásné Ischii, pak přeplujeme 20 mil ke známému ostrovu Capri.

Automaticky míříme k jižnímu pobřeží, protože většinou zde fouká severozápadní vítr. Při připlutí do zátoky Picolo marina, pak doslova máme pusy údivem dokořán. Capri totiž není vulkanického původu a tak skály jsou zde neobyčejně strmé. A právě mezi tyto skály jsou postaveny hotely a domky. My jsme neodolali a již za soumraku jsme se vydali na prohlídku pobřeží. Od moře vedou schody přes všechny terasy až do města Capri.  Večerní pohled byl skvělý, ale prohlídku si necháme až na zítra. Skoro celou noc foukal vítr, který se ohřívá od rozžhavených skal, takže si připadáme jako když si pustíme fén. Skutečně měl 35 st. a spát se absolutně nedalo. Ráno se pak vydáváme na prohlídku ostrova. Po včerejším výšlapu raději volíme místní autobus. Ty jezdí pořád a za 1,60 EUR se nechá přejet celý ostrov. Jsou to jakési větší mikrobusy a řidiči při vyhýbání na úzkých silničkách opravdu ukazují své umění. Například vůbec nemají zpětná zrcádka, protože by si je při vyhýbání urazili. Mnohdy totiž není mezi autobusy více než 5 cm.  Městečko je plné hotelů, restaurací a značkových butiků. Všichni se pak předhánějí a vystavují fotografie celebrit, které je navštívili. My jsme nikoho nepotkali, avšak z fotografií jsme poznali M.Douglase, E.Johna, S.Stalonne a další hvězdy. Jen pohled do jídelního lístku drahého hotelu nás uzemnil. Mušle, které stojí normálně 10 – 20 EUR zde byly za 180 EUR. No je to jiný svět, ale městečko i celý ostrov je absolutně kouzelný. Zatím jsme mu dali číslo jedna ze všech ostrovů, které jsme ve středozemí navštívili.

      Další ráno pak motorujeme 20 mil podél severního pobřeží Solernského zálivu až do města Amalfi. Jsme překvapeni, jak krásné je toto pobřeží. Vysoké skály, ve kterých stojí bílé domky nám připadá jako pokračování Capri.     Jelikož jsme moc nespali pro velké teplo i silný vítr, který přišel v noci vyplouvám ráno v 6 hodin na přeplavbu do Marina di Camerota na jihu. Nejdříve fouká 20 kn s nárazy 30 z východu od pobřeží. V poledne se pak vymění se západním větrem 12 kn, takže 70 mil jsme přepluli nevídaně rychle. V přístavu jsme nabrali vodu a kotvíme opět před pláží. Moře je klidné a i teplota v lodi nám klesla na 28 st. Jenže místo příjemného spánku nás čeká diskotéka v plážovém baru. Repová muzika pak duní zálivem celou noc. Takže v 1 hod mi dochází trpělivost a vyplouvám na Stromboli. Příjezd k ostrovu Stromboli od severu je impozantní. Pod vrcholem kuželové hory je otevřený kráter, z kterého asi každých 20 min vybuchuje erupce. Je to šedý dým, občas doplněný několika rozžhavenými kameny. Celou hodinu pak manévrujeme pod úbočím a čekáme na ten nejlepší výbuch do našeho archivu. V 18 hod pak kotvíme na jižním pobřeží. To je zde trochu problematické, protože z pláže padá útes prudce dolů. Jsme asi 50 m od břehu a kotva leží ve 20 metrech. Musím tedy vypustit hodně řetězu, aby držela na svahu a doufat, že nepřijde jižní vítr. Před západem slunce ještě rychle jdeme pěšky 5 km zpět pod sopku, kde je restaurace s vyhlídkou na kráter. Lze odtud v noci pozorovat žhavé výbuchy lávy. My jsme však to štěstí neměli, neboť neustále stoupal pouze kouř. Druhý den večer se pak vydáváme s místním průvodcem a skupinou 20 turistů na vrchol sopky. Vychází se prakticky od moře v 17 hod a po 3 hodinách jsme na vrcholu ve výšce 924 m.. Po západu slunce pak hledíme do jícnu kráteru. Tam je vidět žhavé magma a při výbuchu vidíme obrovský červený ohňostroj. Je to jak perfektně nasvícená fontána doplněná spadem popela přímo na diváky a doplněná čpavým sirným zápachem. Celá výprava sleduje v němém úžasu tu sílu přírody a myslím, že v tomto okamžiku si všichni uvědomují, že člověk nemá právo zasahovat do přírodních zákonů, ale přizpůsobit se jim. Samotný sestup pak byl stejně náročný jako výstup. Dolů se totiž šlo rovně dolů v lávovém poli. Všichni jsme se bořili po kotníky v popelu, takže dole jsme byli všichni jako kominíci. Přesto byl celý trip neopakovatelným zážitkem.

      Po dvou dnech kotvení pod Stromboli pak musíme umýt celou loď, protože je úplně černá od spadaného popílku a ten není jen na palubě, ale v celé lodi včetně postelí. Po generálním úklidu motorujeme k ostrovu Panarea. Před ním je však velice zajímavý skalnatý útes, kterému neodolám a zakotvím v závětří. V dusivém horku jdeme zkusit šnorchl a ihned se vracím pro kameru a foťák, abych udělal první podvodní záběry. Pod vodou jsou totiž úchvatné scenérie skal doplněné malými rybkami. Škoda jen, že barevnost stěn končí na 10 metrech a pak jsou již jen porostlé zelenými řasami. To je důvod proč jsme se letos vlastně ještě nepotápěli. Stejné to bylo na Korsice i Sardinii. Všichni zde básní o potápěčském ráji, ale já jsem byl zklamán. Obdivovat holé skály bez života nás neláká.

       Další den se pak zastavujeme na krátkou prohlídku města Lipary. To je opravdu krásné, ale kotvit přejíždíme k sousednímu ostrovu Vulcano. Kotviště je před pláží s jezírkem se sirným bahnem. Díky západnímu větru pak máme v lodi jako v sirkárně. Koupání je však příjemné, protože u břehu tryskají teplé sirné páry, takže se cítíte jako ve vířivce. Ráno pak vstáváme v 5 hod a rychle vyrážíme na vrchol sopky. Po hodině rychlého výstupu pak stojíme na vrcholu kráteru a sledujeme při východu slunce neuvěřitelnou hříčku přírody. Sopka již není aktivní, avšak neustále z ní uniká množství sirných plynů. Ty pak tvoří hustou mlhu, která osvícená vycházejícím sluncem vypadá překrásně. Škoda jen, že není úplně jasno a okolní ostrovy jsou v polostínu, jinak zde musí být panoramatický výhled jako z vesmíru.     Ráno 3.září se pak loučíme s tímto překrásným ostrovem a vlastně s celým souostrovím Lipary a s vytaženým genakrem se pomalu přibližujeme ke známé messinské úžině. Po 40 mílích a proplutí protiproudu 2 kn pak spouštím kotvu severně od Messiny. Ráno pak pokračujeme na motor za úplného bezvětří. Po 35 mílích se nám pak velice líbí zátoka Naxos. Zajíždíme tedy do malého přístavu, kde chceme nechat Sněhurku během našeho výletu na Etnu. Večer pak ještě stihneme dojet místním autobusem do vedlejšího městečka Taorminy a za tenhle tip jsme opravdu vděční. Taormina je snad nejkrásnější městečko na Siciili. Za večerního osvětlení procházíme úzké uličky plné vyzdobených obchůdků a restaurací. Město opravdu žije turismem a ulice jsou plné lidí. Z terasy na náměstí pak můžeme sledovat neskutečné představení. Etna se totiž probudila ze svého spánku a chrlí obrovský plamen a žhavá láva stéká do údolí. Tisíce lidí sledují tu úžasnou nádheru jako v divadle a my můžeme být v první řadě. Tmavá noc vrchol Etny neskutečně přibližuje, protože se nám zdá že je velice blízko. Však se také o Taormině říká, že má nejhezčí výhled na Etnu.

Brzy ráno se pak vydáváme autobusem na vrchol Etny. Již samotná cesta po silnici naznačuje něco neobvyklého. Kolem silnice se totiž táhne lávové pole z posledního silného výbuchu v roce 2002. Celá hora jsou pak neskutečné miliony tun lávy a popela. Po 2 hodinách čekání se pak konečně dostaneme do džípu a ten nás vyveze až pod samý vrchol do výšky 2900 m. Zde je neskutečná zima a silný vítr. Nemůžu pak pochopit ty turisty, kteří jsou zde v krátkých kalhotech a v žabkách. My jsme v teplých mikinách a pohorkách a vůbec by nám nevadili čepice i rukavice. 2 hodiny pak obcházíme všechny krátery na vrcholu. Etna je totiž hora s desítkami kráterů kolem dokola. Výbuch pak může nastat, z kteréhokoliv nebo se udělá nějaký další. Škoda jen, že noční erupce nevydržela do rána. Přesto si prohlížíme nejnovější kráter s obrovským respektem. S velikou pokorou pak odjíždíme zpět k moři za naší Sněhurkou.

     Ráno si pak odnosíme v ruksakách několik dávek zásob na doby příští a v zátoce na kotvě čekáme do druhého dne na vítr, abychom mohli pokračovat dále v našem putování. Podél pobřeží italské boty se pak blížíme k další zemi našeho zájmu a tou je Řecko.

     Kolem pobřeží Itálie jsme upluli 845 mil. Musím se přiznat, že západní pobřeží včetně všech ostrovů nás neskutečně nadchlo. Nejhezčím souostrovím jsou pak jednoznačně Lipary. 

    Ceny potravin jsou příznivější než ve Francii, naopak mariny jsou dražší. Těch jsme však naštěstí moc nepotřebovali. 

 

 

MR

www.snehurka-yacht.cz

Fotogalerie: http://www.jachting.info/modules.php?name=coppermine&file=thumbnails&album=121

Filmy z plavby 

FREEDOM, aneb cesta za svobodou 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 
http://shop.jachting.info/index.php?main_page=product_info&cPath=13_77&products_id=1132 

Statistika
Zobrazeno 723x Hodnocení
  • Aktuálně 0.00 / 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Aktuálně 0.00 / -


Komentáře
Načítám data ...