FREEDOM aneb cesta za svobodou, díl 14.

.: Kategorie: FREEDOM aneb cesta za svobodou :: autor: Miro :: zveřejněno: 23.9.2010 :.

                                               FREEDOM

                                                   aneb

                                       cesta za svobodou

 

                                           FRANCIE 2007

 

Je neděle 27.května 2007 a my ve 14 hodin přeplouváme hranici mezi Španělskem a Francií.

Vítr zesílil na 15 uzlů, takže si užíváme plavbu na motýlka. Najednou se z moře přibližuje vojenský člun. Krouží kolem nás a pozorují dalekohledy. Na boku lodi vidím nápis DOUANE. Za chvíli pak u nás přiráží jejich gumový člun s komandem 4 celníků a hlásí, že jdou provádět celní kontrolu. Nejdříve kontrola dokladů od lodi a občanek a pak celkem důkladně prohlédly všechny skříňky a skladové prostory, určitě hledali drogy. Asi po 20 minutách nám pak popřáli šťastnou cestu a odpluli.

     My pak navečer zajíždíme do přístavu St. Cyprien, protože od půlnoci je hlášen silný vítr Tramontana.    Po 2 dnech tedy pokračujem podél pobřeží Lyonským zálivem. Moře je klidné a bočák 12 uzlů nás žene sedmičkou vpřed. Večer kotvíme před přístavem Camargue , protože je zde přírodní rezervace , což je vlastně delta řeky Rhóny do moře. Ta zde vytvořila tisíce jezírek a říček, ve kterých pak žije mnoho druhů ryb a ptáků. My jsme na kolech  došlapali do ornitologického parku, kde jsme mohli z blízka pozorovat hejna pelikánů, volavek, kormoránů, labutí. Rovněž zde žijí i divocí koně. Celá oblast pak nabízí množství stezek pro pěší i cykloturisty.

 

 

 

 

     2. června pak vyplouváme do 50 mil vzdálené Marseille. Po 7 hodinách pak připlouváme do starého přístavu , kde je opět samoobsluha. Vyvazujeme se k volnému molu a v kanceláři nikdo není. Ráno pak přišel mariňák pro zaplacení 36 EUR. My se vydáváme na prohlídku města a samozřejmě začínáme na kopci, kde je katedrála Notre Dam. Je z ní kouzelný pohled na město s přístavem.Na nábřeží samozřejmě stovky restaurací a barů s přemrštěnými cenami, jinak zde nic moc extra není. Ve starých čtvrtích bydlí převážně černoši a arabové a tomu také odpovídá pořádek. Nejvíce na nás zapůsobil starý rybářský přístav, který je večer krásně osvícený a vynikají tak původní rybářské domky.

 

 

       Podle předpovědi se má konečně lepšit počasí. Dosud bylo tak kolem 22- 24 stupňů, ale neustále foukal silný vítr. I moře má pouhých 19 st. My se pak již nemůžeme dočkat, na chráněné zátoky, kde chceme již konečně kotvit a ne pořád jezdit do přístavů. Po vyplutí z Marseille, pak míjíme ostrov If, na kterém byl vězněn hrabě Monte Cristo a za ním kotvíme v chráněné zátoce ostrova Pomegues, nad níž je stará obranná pevnost. Zde konečně začíná to vyhlášené Azurové pobřeží plné zátok a ostrůvků. Druhý den přeplouváme do zátoky Vau. Ta leží poblíž města Cassis. Troufnu si tvrdit, že je to nejkrásnější zátoka na pobřeží. Je asi 500 metrů dlouhá a okolní skály stoupají kolmo do výšky 300 metrů. Na konci je pak oblázková pláž s křišťálovou vodou. Hážeme kotvu ve 12 metrech a zůstáváme zde 3 dny. Konečně je totiž 26 stupňů a i voda má již 21. Celé okolí je pak přírodní rezervací, které nám trochu připomíná  Prachovské skály. Jsou zde totiž vysoké sloupy skal, po kterých šplhá mnoho horolezců. Ve vedlejší zátoce je pak přístav Miou, kde se vyvazuje od bójek přímo ke skále. Pohled na přístav z okolních skal je impozantní. V zátoce je mnoho ryb, takže se mi konečně podaří nachytat vlastní večeři. Z tohoto kotviště pak pokračujeme podél pobřeží, kde po 5 mílích jsou zvláštně tmavě hnědé skály. Uprostřed je pak zátoka s pláží plnou zeleně včetně palem. Bohužel je zde však zákaz kotvení, ale bizardní tvary skal jsou fantastické. Po přeplutí do Toulonského zálivu kotvíme u pláže a pěšky šlapeme asi 6 km do města. To nestojí za zmínku, není zde ani hezké nábřeží. Akorát jsme objevily cestou obchod, takže táhneme batohy plné zásob cestou na loď. 12 mil za Toulonem leží ostrov Porguerolles. Při procházce po nábřeží jsme naprosto okouzleni tou nádherou. Jsme opět v přírodní rezervaci a ostrov je plný stezek pro cyklisty. Ráno pak časně šlapeme na západní stranu ostrova. Projíždíme piniovými lesy s krásnými výhledy na pobřeží. Na několika málo místech zemědělské půdy pak pěstují místní farmáři vinou révu. Ostrov nás tak uchvátil, že šlapeme na jih i východ ostrova a projedeme jej tak celý. Navečer pak odvázat z přístavu a i když fouká 20 uzlů tak jedem do blízké zátoky na kotvu. Kotviště jsou zde dobře chráněná a na dně je většinou písek, což je ideální podloží.

 

     Následující den pak připlouváme do zálivu St. Tropez. Je zde dobré kotviště sice s trávou, ale kotva drží. Naproti nám je pak dům Brigity Bardot. Pěšky jdeme asi 3 km do města. To nás opravdu překvapilo svými úzkými uličkami mezi starodávnými domy. Všude samozřejmě plno butiků těch nejznámějších značek a samozřejmě restaurace, bar, restaurace, bar…….

Když pak projdeme na nábřeží, je prostě vidět, že jsme vkročili do světa luxusu. V jedné řadě zde stojí motorové jachty délky okolo 40 metrů. Většinou anglické vlajky, občas Sv.Vincent, o kterém se píše jako o daňovém ráji a najednou nevěřím vlastním očím. Mezi těmito obry stojí motorák Galileo pod Českou vlajkou. Tak je vidět, že i Češi pronikají mezi evropskou smetánku. Pro zajímavost noc v tomto přístavu by mne stála 120 EUR. Samozřejmě jsme si vyfotili  četnickou stanici a při zpáteční cestě jen pozorujeme, jak majitelé jachet chodí do předem objednané restaurace na večeři. Ráno pak projíždíme celý záliv, kde stojí na kotvách ještě větší lodě, které se již nevejdou do přístavu. Jedna jachta má i na palubě vrtulník.  My

pak pokračujeme do Cannes. Toto známé město filmového festivalu nás poměrně překvapilo. Vedle známého kongresového centra a bulváru s prvotřídními hotely jsme zde objevili i útulné úzké uličky plné krámků a samozřejmě restaurací. Půl dne ve městě nám však stačí a večer končíme na kotvě u ostrova St.Marguerite. Ten je pouze 2 míle pod Cannes. Stojí zde Královská pevnost,ve které byl vězněn králův bratr známý jako Muž se železnou maskou. Maska však v pevnosti vystavená není, ale je v Cannes. V sousedství je pak druhý z ostrovů St. Honorat. Zde je pak funkční klášter a stará pevnost chránící vjezd do Napoleonova zálivu u Cannes. Další den pokračujeme do Nice. To je samozřejmě nejznámějším a největším městem riviéry. To se odráží již na pobřežních skalách, kde jsou vystavené obrovské rezidence těch nejbohatších. V jedné zátoce pak stojí např. dům, který si nechali postavit členové Rolling Stones. Musím však opět zdůraznit, že tyto stavby nepůsobí tak zděšeně jako na Malorce, ale jsou poměrně rozumně schované mezi stromy. V další zátoce pak stojí obrovské jachty na kotvě. Majitelé se různě opalují a posádka neustále leští lodě. Celý den jen chodí s hadry a leští okna i stěny. Bojím se, že za sezónu tu loď musí prošoupat. Na mytí se samozřejmě musí používat sladká voda z tanků. Také zde stojí 68 m dlouhá řecká jachta, kterou nabízejí místní charterovky k pronájmu za neuvěřitelných 665000 EUR za jeden týden. Tak tohle nemohu dlouho rozchodit.

    Nice jsme pouze minuli, protože pokračujeme dále až do italského San Rema. Z mládí si pamatuji toto město jako město písňového festivalu. A skutečně při prohlídce města zjišťujeme, že právě probíhá hudební festival. V centru města jsou na každém náměstíčku  postavena pódia a večer začínají koncerty. Škoda jen, že zde není chráněné kotviště, protože jsme kvůli velkým vlnám museli do přístavu za 67 EUR. Avšak objevili jsme zde plachetnici Mirabela V, kterou jsem si prohlédl. Je to největší jednostěžník na světě, ale upřímně nechápu co s takovou lodí. Podobně velkých plachetnic jsme potkali již několik, ale nikdy neměli vytažené plachty.

     Další den se pak vracíme zpět směrem k Monaku. V předpovědi měl v Ligurském moři foukat silný západní vítr, nám však fouká východní. Vyplouváme tedy z přístavu a nevěřím vlastním očím. Asi 1 km u břehu jsou vlny ve směru východního větru, avšak dále již jdou z moře západní vlny až 4 metry vysoké. Jedeme tedy po větru na zaďák, ale proti vlnám. Gena nám s každou vlnou plácá jako prostěradlo a vítr se každou chvíli točí. Vrcholek každé vlny je pak protivětrem sražen zpět a způsobí silný déšť. Za chvíli jsme mokří jako vodníci. Nakonec na takovouhle plavbu rezignuji a motorem zajíždím po 15 mílích do přístavu Menton. To již fučí 25 uzlů a vlny se hrozivě tříští o nábřeží. Ve vjezdu to se mnou několikrát ošklivě houplo, ale v plnou rychlostí jsem se dostal za vlnolam. Okamžitě přistávám u pumpy bokem a nic nevymýšlím. Po konzultaci v kanceláři se domlouvám, že zůstaneme zde a ráno až se zklidní vítr si přejedeme k molu. Ráno je již klid, takže překotvíme a autobusem se vydáváme na prohlídku Monaka vzdáleného 10 km.

V Monaku totiž není žádná možnost kotvení a zkoušet přístav mě ani nenapadá, prý je neustále plný a samozřejmě drahý. Za 1.30 EUR tedy vystupujeme z autobusu přímo před kasinem. Je to fascinující pohled, protože ze silnice vede asi 300 metrů park plný palem a fontán ke kasinu. To je nádherná historická stavba na skále nad mořem. Před ním pak stojí několik luxusních aut: Ferarri,Jaguár,Bentley apod. Chvíli pak okukujem kolem a nakonec drze zkouším jít dovnitř v kraťasech. Kupodivu mne nevyhodí, akorát musíme v šatně odložit batoh s kamerou. Po předložení občanky nás zadají do počítače a za 10 EUR můžeme dovnitř.

Nikdy jsem v kasinu nebyl, takže koukám jako datel. 4 stoly s ruletou, další pak na karty, mnoho automatů a několik privátních salonů pro VIP. Ruletu hraje několik lidí a ačkoliv je nejmenší vklad 5 EUR, tak mne to neláká. Vůbec tomu nerozumím, to si raději koupím pizu.

Jsme rádi, že jsme nakoukli do světa hazardu, ale vraťme se do reality. Pokračujeme do přístavu. Je absolutně plný, většinou motoráky. Největší má i helikoptéru a samozřejmě jako všude je 90 % lodí anglických. Za přístavem pak navštěvujeme Oceánografické muzeum a Knížecí palác. Ceny všeho jsou neuvěřitelně vysoké. Je to prostě stát luxusu. Pro zajímavost byt o rozloze 90 m2 a terasou s výhledem na moře stojí 14 800 000,- EUR. Naše další plavba nás povede na Korsiku.

      Celkem jsme podél francouzského pobřeží upluli 550 mil. Nevím jestli letošní jaro bylo extrémní, ale téměř pořád zde foukal silný vítr Tramontana z Pyrenejí a Mistral z Alp. Oba větry se pak na moři stáčejí západním směrem a proudí podél pobřeží až na Korsiku, kde dosahuje 40 uzlů. Po 3 dnech pak nastal klid a bylo zase úplné bezvětří 2 – 4 dny a potom opět znovu. Ceny přístavů na 13 metrovou jachtu 36 – 56 EUR. Ceny všeho ostatního hodně drahé, např. lahev vody v marketu stojí 1 EUR. Ceny v restauracích jsme raději ani nesledovali, protože nás nelákají. Jen jsem zaregistroval v Marseille stála místní polévka „bujabéza“ 22 EUR. Celkový dojem z Cote de Azur je pak skvělý. Opravdu krásné moře, členité pobřeží, ostrůvky  s možností kotvení a to vše skloubené s luxusem vystavěných rezidencí na břehu i stojících jachet v přístavech.

 

    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

MR

www.snehurka-yacht.cz

Fotogalerie: http://www.jachting.info/modules.php?name=coppermine&file=thumbnails&album=121

Filmy z plavby 

FREEDOM, aneb cesta za svobodou 2006, 2007, 2008, 2009
http://shop.jachting.info/index.php?main_page=product_info&cPath=13_77&products_id=1132 ""

Statistika
Zobrazeno 1761x Hodnocení
  • Aktuálně 0.00 / 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Aktuálně 0.00 / -


Komentáře
Načítám data ...