FREEDOM aneb cesta za svobodou, díl 25. - rok 2011
FREEDOM aneb cesta za svobodou 2011
Přes Maroko na Kanáry
Je 30.května 2011 a my opět stojíme před naší Sněhurkou ve španělské marině Aquadulce blízko Almérie. Po nátěru antifoulingu jde zpět na vodu, kde ji ještě 2 týdny připravuji na novou sezónu. Ta by měla letos být již hodně dlouhá a tomu také odpovídá příprava. Mezi nejdůležitější věci patří montáž zadních „bagštágů“, zamezujících prohýbání stěžně ve vlnách a krátkovlnné vysílačky SSB pro příjem počasí na oceánu.
V Andalusii jsou touto dobou již velká vedra, takže čekání na východní vítr nás moc nebaví. Po doplnění zásob levným španělským vínem vyplouváme 19. června na motor směr
Gibraltar. Pod známou skálu se vracíme po delší době, takže si opět zopakujeme výlet lanovkou na její vrchol. Od poslední návštěvy je zde vybudovaná nová marina na španělské straně za letištěm. Její ceny jsou mnohem příznivější než v anglické části.
23.června se podél španělského pobřeží protlačíme motorem proti větru a proudu až k mysu Tarifa, který odděluje Atlantik od Středozemního moře. Po 5-ti letech obeplouvání Středozemí se tedy opět vracíme na Atlantik. Pozdravíme Neptuna řádným přípitkem domácí slivovice neboť na tomto oceánu hodláme strávit několik dalších let. Po vyplutí 10-ti mil ven z protiproudu můžeme konečně nastavit plachty a točit na jihozápad směr Tarifa. Námořní provoz je zde klasicky velmi hustý a v podstatě nepřetržitý konvoj nákladních lodí míří z oceánu do Středomoří. Naštěstí ve dne není žádný problém překřižovat plavební dráhu
směrem do Tangeru. Tento marocký přístav jsme si vybrali jako počátek našeho putování Afrikou.
Před přístavem se hlásím na VHF 14 na port control. Kapitán přístavu nám však sděluje,
že v jachtařském klubu není volné místo a máme pokračovat dál na jih. To se mi moc nezamlouvá, protože si prostě chceme Tanger prohlédnout. Opakuji do vysílačky, že pokračujeme do přístavu, protože nepotřebujeme stát v jachtařském klubu, ale klidně se vyvážeme u rybářů. To nám však není dovoleno a musíme zůstat stát před přístavem na kotvě.
Kotviště u pláže je dobře chráněné před západním větrem, takže vytahujeme dinghy a musíme
se dojet přihlásit do přístavu. Ten je poměrně rozlehlý, protože je zde cestovní molo pro pravidelné spojení se Španělskem, rybářský přístav i vojenské báze. V nejvzdálenějším rohu jsou pak 2 mola jachtařského klubu. Zde stojí několik malých motorových jachet místních boháčů a 3 plachetnice jachtařů z Evropy. Od těch jsem se dozvěděl, že nejlepší je vůbec se rádiem nehlásit a rovnou vplout dovnitř. Místní mariňák Muhamed, totiž vždy nějaké volné místo najde. Skutečně, jsme se s ním domluvili, že se vyvážeme u mola vedle pobřežní stráže.
Nejdříve se však musíme přihlásit. To je neskutečně jednoduchá záležitost. Navštěvujeme pouze policii, kde sedí poručík odpovídající za lodě. Sám vypíše jednoduchý formulář a za 10 minut jsme kompletně odbaveni. Vrátím se tedy člunem pro Sněhurku a po chvilce jsme vyvázáni v přístavu.
Máme celý podvečer na prohlídku města. První kroky nás samozřejmě vedou do mediny.
medina v Rabatu
To je původní staré město, kde žije na malém prostoru neskutečných 300000 lidí. Bludiště úzkých uliček nám opravdu dá zabrat a jsme rádi, že nalezneme před západem slunce cestu na vrchol Kasba. To je starý hrad s krásnou vyhlídkou na město. Večer zakončíme tradičním posezením v místní čajovně u mátového čaje. Ráno začíná podle předpovědi foukat východní vítr, který má v úžině dosahovat 8 Bft. Naše rozhodnutí je tedy rychlé, odhlásíme se u stejného policisty a vyplouváme. Pouze s poloviční genou potřebujeme přeplout 6 mil k mysu, jenž staří mořeplavci nazývali Herkulovy sloupy. Vlny se v proudu různě mění a vítr opravdu dosahuje v nárazech ke 40-ti uzlům. Po stočení na jih začíná být plavba již klidnější, protože jsme utekli velkým vlnám. Celých 100 mil pak plachtíme v poklidu na ideální boční vítr 20 uzlů podél marockého pobřeží. K večeru mne však zvedl adrenalin pohled na rybářskou síť asi 100 metrů před námi. Plachty neplachty, rychle otáčím loď a s motorem se pouštím podél sítě na otevřené moře. Tam nám však místní rybáři ukazují, že musíme zpět k pobřeží.
Vracíme se tedy 4 míle zpět a opravdu kousek od břehu proplouváme dál. Po této zkušenosti se vzdalujeme od pobřeží asi 7 mil a doufám, že přes noc nás nic takového nepotká.
K ránu již vítr lehá, takže musíme domotorovat 40 mil do hlavního města Rabatu. Před přístavem se k nám blíží člun z mariny a ochotně nás doprovází do přístavu kolem staré pevnosti. Marina je velmi moderní a leží uvnitř města na řece. Nejdříve se vyvazujeme u čekacího mola, kde proběhne celní kontrola lodě včetně ohledání psem. Poté musím vyplnit několik formulářů u policie i celníků, ale vše je velmi korektní. Cena mariny je 20 EUR a je zde dokonce WIFI. Marina je poloprázdná a kromě královské jachty zde kotví pouze asi 10 jachet z Evropy a přístup na molo tvrdě hlídá ochranka. Poloha mariny je opravdu ideální, protože do centra jede tramvaj a nedaleko je vlaková stanice. Využíváme tedy času k prohlídce města, které nabízí samozřejmě medinu, starou římskou čtvrť Chellah ale i např. mausoleum prvního marockého presidenta Mohameda V.
večer v Marakéši
Vlakem se pak vydáváme na výlet do jižního Maroka. Marakéš nás vítá teplotou 52 st. a je úchvatnou bránou před pohořím Atlas, za kterým již následuje rozsáhlá Sahara. Všechna tato místa v nás zanechala nádherné vzpomínky a zejména výlet na velbloudech do pouště, západ slunce i nocování v poušti nám budou dlouho připomínat tyto nádherné scenérie. Autobusem se pak noční jízdou vracíme do Fesu, jehož medina je neskutečný labyrint a bez místního průvodce nemáte šanci najít východ ven.
oáza v Maroku
Sahara
Sahara
Po 6-ti dnech putování Marokem se rádi vracíme na Sněhurku a rádi se „ochlazujeme“ ve 30-ti stupních v Rabatu. Po jednodenním odpočinku se jdu v poledne odhlásit a chceme přeplout 30 mil do dalšího přístavu Muhamedia. Jenže šéf mariny nás nechce pustit: „ Je nejnižší odliv a vlny na vjezdu budou nebezpečné, musíte počkat do rána“. Moc to nechápu, ale přesto si nechám poradit. Ráno ještě dotankujeme naftu za 0,70 EUR a s počátečním odlivem vyplouváme. Obsluha mariny nás doprovází člunem a teprve u staré pevnosti jim dávám za pravdu. Oceán je hodně zvlněný a výjezd kolem vlnolamů je opravdu adrenalinový. Vlny se zalamují určitě ve výšce přes 3 metry a lodivod dlouho vyhlíží obzor, než mi pokyne plným plynem vpřed. Za plného odlivu zde musí být opravdu hodně veselo. V žádném případě nedoporučuji vplouvat do města v noci a vyplouvat z přístavu lze pouze při vysoké vodě. Po 5-ti letech ve Středomoří jsme si prostě odvykli sledovat odliv a musíme si na to rychle zvyknout.
Muhamedia je dalším přístavem s jachtařskou marinou. Na internetu jsou sice lákavé fotografie, ale skutečnost je trochu jiná, např. místo mooringových lan je pouze řetěz. Stojí zde 4 plachetnice z Evropy a my se zdržíme pouze 2 dny. Vlakem si uděláme poslední výlet do Casablanky. To je v podstatě nezajímavé město, avšak mešita Muhameda 5. je naprostou raritou. Viděli jsme na svých cestách již mnoho muslimských staveb, ale tato mešita je absolutně nejkrásnější. Vnitřní výzdoba se nedá vůbec s ničím přirovnat a poměrně drahé vstupné se určitě vyplatí.
Po 2 týdnech v Maroku se odhlašujeme a vyplouváme opět na oceán. Maroko v nás zanechalo hluboký zážitek a určitě by bylo zajímavé pokračovat podél pobřeží na jih až do Agadiru. Jenže pak bychom se nedostali na ostrov věčného jara Madeiru. 10. července tedy vytahujeme plné plachty a nastavuji kurs 270 st. na Madeiru. Vítr je nejdříve předoboční a pomalu se otáčí na boční až zadobok. Síla větru je okolo 20 kn a rychlost lodě se drží na 7 kn.
Po 3 dnech máme upluto 450 mil a míříme do přístavu na ostrově Puerto Santo. Tento malý ostrov 40 mil před Madeirou nabízí odpočinek po přeplavbě. Ostrov však bývá často zahalen mraky a poryvy v marině dosahují klidně k 30-ti uzlům. Po jednodenním výletě na kolech proto pokračujeme do Funchalu. Je zde poměrně slušné kotvení před marinou, která bývá většinou plná. Ostrov Madeira se nám pak v následujícím týdnu ukazuje v celé svojí kráse.
Zatímco sever ostrova je v mracích na jihu svítí slunce. Autem se nechá celý ostrov za jeden den prozkoumat a rozhodně se vyplatí vyjet i na nejvyšší vrchol Pico del Arieiro vysoký 1618 m.n.m. Rovněž jsme si užili jednodenní trek do údolí Rabacal i třeba prohlídku samotného Funchalu. Madeira je prostě jedna veliká botanická zahrada, kde se střídají porosty všech rostlinných pásem.
Selvangen Grande je pustý ostrov ležící 160 mil jižně od Madeiry. Jedná se o přírodní rezervaci, kde je však nutno mít povolení ke kotvení. To se musí vyřídit zdarma ve Funchalu.
Na ostrově žijí 2 správci, kteří provádějí návštěvníky po ostrově. Podle průvodce zde má žít až 250 druhů ptáků, my jsme však viděli pouze racky. Přesto byla 3 hodinová procházka po ostrově zajímavá a rozhodně příjemné zpestření při plavbě na Kanárské ostrovy. Na první z jejich ostrovů Lanzarote nám zbývá 150 mil. Po 24 hodinách plavby kotvíme v jižní části ostrova v marině Rubicon. Během přeplavby mi totiž praskl výfuk od generátoru, takže jej potřebuji svařit. V marině to není problém, dokud jsem nemusel platit. Za svár, který by mě trval 15 minut jsem zaplatil 72 EUR, protože místnímu svářeči to trvalo 2 hodiny. Samotná marina je nová a velmi pěkná, i když dražší za 35 EUR. Ostrov Lanzarote se určitě vyplatí projet autem. Půjčoven je všude mnoho a jednodenní taxa je 35 EUR. Celý ostrov je prakticky zabarven do černé barvy, protože v roce 1730 nastal obrovský sopečný výbuch a čerstvá láva zalila celý ostrov. V parku Timanfaya je pak možné doslova si osahat žhavou lávu, protože ta je zde odkrytá takřka na dosah.
Lanzarote
Sousední ostrov Fuerteventura znamená v překladu Silný vítr. A opravdu po obou stranách ostrova vítr zesiluje běžně ke 30-ti uzlům. My jsme našli skvělé kotviště úplně na jihu u města Morro Jable. Stojíme v křišťálové vodě na 5-ti metrech a před námi je obrovská písečná duna.
V přístavu je pak záchranná stanice vodních želv. Malé karety sem vozí z Kapverd a vykrmují je do jednoho roku. Pak je pouští na místní pláže a snaží se tak obnovit bývalou populaci želv na Kanárských ostrovech.
Gran Canaria je největším z ostrovů a také nejvíce turistický. Na jižním pobřeží jsou kilometry hotelů a drahé mariny. My jsme jej s kamarády celý obepluli a nakonec jsme zakotvili v Las Palmas. Obrovská marina stojí 15 EUR a je zde výborné zázemí na opravy.
Já jsem měl původně v hlavě plán plout z Kanárů zpět do Afriky do Senegalu a Gambie. Jenže po dlouhodobém studování větrů, je problémem v tomto období se dostat z Afriky na Kapverdy. Nejspíše by jsme museli pokračovat do Brazílie. To se nám zatím nechce, takže
v uspořeném čase si zaletíme na 3 týdny domů. Do 30. září ale musíme vyplout z maríny, protože všechna místa jsou rezervovaná pro účastníky ARC Rallye. Pak nám bude zbývat navštívit zbývající z ostrovů a potom již klasickou cestou na Kapverdy a koncem listopadu do Karibiku.
Miroslav Račan
Fotogalerie: http://www.jachting.info/modules.php?name=coppermine&file=thumbnails&album=121
Filmy z plavby "FREEDOM, aneb cesta za svobodou 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012" najdete mezi DVD zde http://shop.jachting.info/index.php?main_page=index&cPath=13_77
Předcházející části: http://web.jachting.info/paper/archive?cat=63
