FREEDOM aneb cesta za svobodou, díl 24. - rok 2010

                            FREEDOM aneb cesta za svobodou 2010

      Za uplynulé 3 sezóny ve Středomoří jsme navštívili všechny země a doslova prozkoumali každý ostrov zde ležící. Na letošní plavbu nám tedy zbývá poslední neproplutá část a tou je pobřeží severní Afriky.

     Je 25. dubna 2010 a my opět stojíme před naší Sněhurkou v marině Marmaris v Turecku.

Po zimní přestávce nám tedy opět začíná jachtařská sezóna. Z Turecka jsme se odhlásili a doslova se slzami v očích se ohlížíme na vzdalující se obrysy pobřeží. V myslích se nám honí nádherné vzpomínky z této krásné země. Celkem jsme zde trávili 3 sezóny a Turecko jsme prakticky obepluli kolem dokola lodí i křížem krážem autobusem ve vnitrozemí. Pro nás zůstane nejkrásnější zemí Středomoří a doufám, že se sem ještě někdy vrátíme. Třeba na jachtařský důchod.

      Jenže volání dálek je tak silné, že chceme poznat i další země, takže s napnutými plachtami se blížíme k Rhodosu. Ten také známe jako vlastní boty. V supermarketu si u našeho kamaráda doplňujeme zásoby včetně piva, vína i ginu. Ten je zde suverénně nejlevnější, ve srovnání s ostatními řeckými ostrovy až o 10 EUR za láhev. Rovněž si zde na poště vyzvedáváme balík. Ten jsme si sem poslali z domova, protože jsme vše nemohli vzít do letadla. Jsou v něm hlavně knihy, takže naše lodní knihovna se opět rozroste. Z Rhodosu pak vyplouváme opět známou trasou na Symi, Kos, Kalimnos. Z něj již pak kursem západ směřujeme na Naxos. To je jeden z mála ostrovů, který jsme ještě nenavštívili. Takhle ještě projedeme několik dalších ostrovů a přes ostrov Hydra se blížíme k městu  Navpliou. Tím prakticky začínáme obeplouvat Peloponézký poloostrov. Je to jediné místo v Řecku, které jsme ještě neprozkoumali. Ráno sedáme na bus a po 30 km vysedáme na kopci, na kterém stojí  ruiny Mikén. Mikénská civilizace patřila mezi nejstarší a je úžasné, že zůstaly základy jejich staveb staré 3000 let. Po návratu do přístavu ještě zvládneme výšlap po 999 schodech na benátskou pevnost nad městem, odkud je skvělý výhled na celou zátoku.

     Z Nafpliou pokračujeme na jih ve slabém protivětru, takže raději motorujeme. Další zajímavou zastávkou je městečko Monemvasia. Do moře vybíhá poloostrov s vysokou skálou. Proto se tomuto místu také přezdívá řecký Gibraltar. Nahoře na skále jsou zbytky středověkého hradu a při moři je vysokými hradbami obezděno podhradí. To se pomalu opravuje, takže procházka tímto historickým městem je kouzelná. Pokračujeme na jih a v okamžiku, kdy obeplujme mys Neapolis a stáčíme na západ  plujeme neustále proti větru.

Postupně navštěvujeme zajímavá místa, kde jsou vystavěny staré janovské či benátské hrady,

jako je Kithera, Koroni, Methoni a Pilos. V Methoni nás čekalo malé překvapení, protože v zátoce pod hradem kotvily 2 české plachetnice. Byli to jachtaři z Českých Budějovic a jedna z lodí byla Karya. Moc jsme si toho však neřekli, protože Sýkorovi pokračovali odpoledne po větru dolů kolem Peloponézu. Naší poslední zajímavou zastávkou byl přístav Katakolón. Je zde dobře kryté kotviště, takže jsme se mohli vydat vlakem do 40 km vzdálené Olympie – kolébky olympijských her.

    Celou dobu jsme průběžně sledovali větry a v Jónském moři prostě nefouká nic než severozápad. V pondělí 28.6. proto vyplouváme ostře proti větru 15 kn a máme před sebou 290 mil na Sicílii nebo 360 na Maltu. První den jsme strávili v ostrém náklonu na levobok, avšak upluli jsme 150 mil. Pak však již vítr slábne a stáčí se na západ, takže musíme odpadat.

Místo na Sicílii míříme na Maltu a třetí den již do Lybie / tam jsme původně chtěli také plout, jenže momentálně vznikl jakýsi diplomatický konflikt a Kadáfí přestal udělovat víza občanům Unie/. Čtvrtý den pak již musíme domotorovat v bezvětří na Maltu. Celkem jsme napluli 500 mil. Před Vallettou se pouze zahlásím na port control Valletta na VHF 14 a jinak není žádné přihlášení potřeba. Kotvíme v marině Msida a platíme rozumných 22 Eur. Po 2 dnech přeplujeme z mariny na kotviště před nábřeží Slima. Tady stojíme zcela bezpečně celý týden a pořádáme různé výlety po ostrově. Malta je dlouhá pouze 25 km a do všech koutů jezdí autobusy. Kromě Valletty jsme nás zaujalo i městečko Msida. Ta leží uprostřed ostrova a dříve bylo hlavním městem. Je to stará pevnost na návrší a lze odsud přehlédnout celý ostrov. Rovněž jsme navštívili zátoku sv. Pavla. Ten zde ztroskotal v roce 60 při svojí plavbě do Říma. Od této doby se pak ostrov stal křesťanský. Jinak je ostrov plný turistů, pobřeží je doslova obestavěno hotely a pláže jsou přeplněné slunícími se davy. Z historického hlediska však Malta nabízí mnoho zážitků, zejména díky řádu maltézských rytířů, kteří byli ve své době nejbohatším a tím i nejsilnějším řádem v Evropě. Po týdnu stání ve Vallettě odplouváme na ostrov Gozo. Ten není tak přeplněný a turisty sem vozí pouze výletní lodě. My jsme 2 dny zůstali na západní straně ostrova v zátoce Dwejra. Je to doslova hluboká díra mezi skálami a celou noc zde můžete poslouchat živý koncert dravých ptáků. Hned vedle je skalní brána zvaná Azurové oko a východ či západ slunce dotváří neskutečné barevné kreace na skalách. Poslední zastávkou v souostroví je Blue lagoon na ostrově Comino. Ta je vyhlášenou turistickou destinací a každé ráno sem výletní lodě přivážejí turisty na koupání v křišťálové vodě. V 11 hodin již je zde hlava na hlavě a loď na lodi. Večer však všichni odplují a zůstali jsme zde sami a božský klid. 

      Ráno v 5 hod vytahuji kotvu a nastavuji kurs 250 st. na Lampeduzu. Vítr zde většinou fouká západní, takže využívám bezvětří a celý den hučíme na motor. Plavbu nám zpříjemnila  pouze krásná kareta, která se doslova opalovala na hladině. Po 90 mílích kotvíme před soumrakem v zátoce na východě ostrova. Ráno přeplujeme do přístavu, kde hodíme kotvu vedle rybářů. Prohlédneme si Lampeduzu, dokoupíme zásoby a po hodině pokračujeme do Modré laguny. To je určitě nejkrásnější zátoka na ostrově.  Zakotvíme před pláží, točíme a fotíme. Po chvilce k nám dopluje asi nějaký plavčík a vykazuje nás pryč. Je zde rezervace a zákaz kotvení. Nevadí záběry jsou natočeny, fouká slabý jihovýchod, takže vytahujeme genakr a v 15 hod vyplouváme do Tuniska. Na slabý vánek 8 kn se rozjíždíme rychlostí 5,5 kn, která nám vydrží až do 3 hodin v noci. Pak již musí genakr dolů a 20 mil motoruji. Po svítání jej však opět vytahuji a v přesném kurzu míříme na Monastir. Na volání vysílačkou do mariny nikdo nereaguje, takže vplujeme dovnitř. Hned na nás mává mariňák a vyvazuje na kraji přístavu. Celní přihlášení je bezproblémové. Policie i celnice jsou přímo v marině. Víza máme z Čech, ale není problém je dostat přímo na místě. Po 20 minutách jdu s celníkem na kontrolu lodě a vše je bez problémů. Marina je poměrně solidní a stojí 15 Eur. Většina lodí je zde francouzských a opuštěných. Francouzi totiž tráví léto doma a na podzim se stěhují na jachty do Tuniska, kde jsou až do jara. Vůbec se jim nedivím, protože teplota vzduchu je 38 st. a v salonu máme 35 st. Snažíme se dospat probdělou noc, ale v tomto vedru to opravdu nejde. Nakonec skončíme na blízké pláži. Další den si půjčujeme auto / 45 EUR – den /  a dva dny cestujeme po jižním Tunisku. To je daleko zajímavější než hotelové komplexy u moře. Navštívili jsme skalní město Matmatu, pouštní oázy, solná jezera i horskou oázu Tamerza. Zážitků a vzpomínek tisíce, hlavně když se nám porouchalo v poušti auto.

    Po 4 dnech v Monastiru přeplouváme  15 mil do Al Kantaoui. To je určitě nejkrásnější marina v Tunisku. Je zbudována uvnitř rezidentní čtvrtě. Molo je současně kolonádou obchodů a restaurací, takže je zde živo dlouho do noci. V okolí pak stojí desítky hotelů a celých komplexů. Jezdí odsud turistický vláček do města Souse, kde je určitě zajímavé staré město. 2 dny nám však zde stačí a odhlašujeme se do Hammametu. Při odplutí z každého přístavu je třeba zajít na pobřežní stráž a odhlásit se a v novém zase přihlásit. Po 33 mílích na krásný východní vítr doplachtíme do Hammametu. Zde je největší marina v Tunisku a stojí již 30 EUR, avšak roční kotvení by nás zde stálo 2000 EUR. V okolí opět samé hotely, takže nic pro nás. Jenže v Lionském zálivu začal Mistrál a právě dofoukl až sem. Předpověď je 30 – 35 kn severozápad, takže pokračovat do Tunisu nepůjde. Zůstáváme tedy celkem 4 dny a pak se nám podaří kolem pobřeží přeplout do přístavu Kelibia. To je rybářský přístav plný lodí. V silném větru se vyvazujeme vedle rybářů a okamžitě u nás stojí policista a kontroluje doklady. Zůstáváme zde 2 dny a na kolech podnikáme výlet do města Kerouane. To jsou jediné zachovalé zbytky punského města v Tunisku. Přes den nám hlídá jachtu rybář z okolní lodě. Dostal za to pivo a krabičku cigaret a byl úplně nadšený. Jinak s bezpečností jachet zde není problém, ale jistota je jistota. Vůbec ceny v Tunisku jsou pro nás skvělé. Samozřejmě v turistických komplexech je vše dražší, ale zde jsme v typicky tuniském městě. Večer navštěvujeme rybí restauraci. V sousední rybárně si vybereme čerstvou rybu a v restauraci nám ji připraví podle přání. Zvolili jsme si recept podle pana domácího a neudělali jsme chybu. Za dvě velké ryby s oblohou  jsme zaplatili 10 EUR. Pouze s pitím je zde problém, pivo ani víno nevedou, takže jsme musely vše spláchnout mátovým čajem. Rovněž zde bylo první místo, kde jsme nepochodili s angličtinou, ale ruce nám vše nahradili. Z Kelibie vyplouváme do Tunisu. Je to 70 mil a naštěstí jsme jen 15 mil motorovali. Zbytek byl ostře proti větru, ale jelo to. V Tunisu není marina, takže se musí zastavit v Sidi Bou Said. Na vysílačku nikdo nereagoval, takže jsme vpluli dovnitř a hned se uvázali k prvnímu molu. Co mně však čekalo v kanceláři bylo jako zlý sen. Mladý arogantní Arab na mě spustil francouzsky co tam dělám a jestli mám rezervaci. Tu jsem samozřejmě neměl a jen jsem pochopil, že tam nesmím stát a okamžitě odjet. Chvíli jsme na sebe křičeli a nechybělo mnoho a chytil jsem ho pod krkem. Nakonec mne z kanceláře decentně vyvedl jeden marinero vysvětlil mi, ať si přejedu k pumpě a tam čekám, že pro mne místo určitě najde. Využil jsem času a dotankoval plné nádrže za 0,50 EUR za litr. Mezi tím přijíždělo několik francouzských jachet  a po komunikaci vysílačkou se jezdili vyvazovat. Stejně jako mi dopadla i polská jachta. Rovněž se s nimi nikdo anglicky nebavil. Asi po 2 hodinách čekání nám mariňák začal naznačovat, že místo asi bude a nenápadně si řekl o bakšiš. Takže v tom byl asi problém, dal jsem mu 10 DN / 5 EUR / a hned mi ukazoval kam mám zaplout. Cena zde byla již 37 EUR a zůstali jsme 2 dny. Akorát na prohlídku Tunisu s velikou Medinou / starým městem /, ale hlavně Kartága. To totiž leží nedaleko přístavu a je to skutečný historický poklad. Nakonec jsme si nechali městečko Sidi Bou Said. To je rezidenční čtvrt nejbohatších tunisanů. Domy jsou však zachovány ve starém maurském stylu a v jednom z paláců se např. natáčel film Angelika a Sultán. Byla to hezká tečka po zastávce v tuniském zálivu. Pak již jen přeplavba do Bizerte na severu. To je již typicky domácí město s rybářským přístavem bez turistů. Původně jsem měl plán pokračovat do Alžírska, jenže na velvyslanectví v Praze jsem nepochodil s žádostí o vízum. Opět další země, která dosud nepochopila co je to jachtařský turismus. Celkem jsme tedy podél Tuniska upluli 230 mil a protože na zítřek je hlášen východní vítr jsme rozhodnuti přeplout na Sardinii. V neděli 1.8. se tedy odhlašujeme a s mírným větrem z pravoboku nastavujeme kurs Sardinie. Za 26 hodin jsme naprosto v pohodě upluli 140 mil a kotvíme v marině Cagliari. Přihlašování zpět v Unii opět neřešíme, ale že jsme doma pociťujeme na peněžence. Marina stojí 50 EUR, takže zůstaneme 1 noc kvůli nákupům. Nutně musíme doplnit zásoby piva a vína i dalších potravin. Z Cagliari pak vyplouváme do krásných pro nás již známých zátok Smaragdového pobřeží. Celkem zde čekáme týden, až přestane foukat Mistral a pak se vydáváme na Baleáry. Avizovaný slabý východní vítr nepřišel, takže jsme museli většinu odmotorovat. Prvním naším kotvištěm je zátoka u přístavu Mao na Menorce. Je plná lodí, takže se skutečně kotví bok po boku a při změně větru se několik lodí dotýká boky. Zůstáváme zde pouze 2 dny a využíváme příznivého větru k přeplavbě na Malorku. Zde navštívíme několik zátok ke kotvení a když se pohybujeme kolem přístavů, tak ze zvědavosti si vyžádám ceník. Jsem doslova v šoku, protože za marinu, kde jsme v roce 2007 platili 35 EUR je nyní cena 65 EUR a ty luxusnější si klidně napočítají 80 –100 EUR za den. Novinkou jsou pak kotevní bóje umístěné v několika lokalitách. Na www. balearslifeposedonia.eu  se může každý jachtař zaregistrovat a 24 hodin dopředu je možno si zarezervovat bóji na kotvení. Bóje jsou očíslované, takže při připlutí si každý vyhledá svoje přidělené číslo a má jistotu dobrého kotviště. Bóje jsou značeny podle velikosti lodí a perfektně udržované. Vše na svém člunu kontroluje strážce a pokud nemáte rezervaci, tak vás vykáže na kotvu. Pozitivní je pak to, že vše je zdarma. Po měsíci na Malorce, kdy za námi přiletělo mnoho známých opouštíme tento ostrov se značným rozladěním. Je naprosto celý komerčně turistický, prakticky nenajdete žádnou zátoku bez hotelů, ale hlavně jsme zděšeni z kvality vody. Ta ze neskutečně zhoršila, takže nenajdete nikde křišťálovou vodu, ale pouze zakalenou zelenou polévku s množstvím odpadků, medúz a igelitek na hladině.

      Při připlutí na Ibizu je již  na první pohled znát, že obrovské hotelové komplexy zde nenajdeme. Samozřejmě u každé pláže stojí hotel, je však kultivovaně zasazen do okolí, takže všude jsou vzrostlé stromy a celý ostrov je krásně zelený. Akorát severozápadní strana je momentálně černá od velkého letního požáru. Voda je proti Malorce opravdu čistá, takže máme z ostrova úplně jiný dojem. Na závěr Baleár si ještě odskočíme na jih k ostrovu Formentera. Ten je určitě nejkrásnější, i když není tak vysoký. Severní část je doslova placka, ale bílé písečné pláže a křišťálová voda nemají daleko do Karibiku. I nyní v polovině září je zde mnoho jachet a posádky si užívají tu nádheru. Pouze marina na Formenteře je ve třídě EX, tedy „pouze“ za 120 EUR a ještě se platí extra voda, jenž se musí dovážet tankery. Však je také poloprázdná a všichni stojí na kotvách.

      Převažující jihozápadní vítr má od zítřka dovolenou a přecházející tlaková níže přinese jihovýchodní vítr. Ihned při svítání v 7,30 tedy vyplouváme kursem 240.  Španělské pobřeží není moc zajímavé. Většinou hotely panelového stylu a rovné pláže. Kotvit se zde prakticky nedá, protože neustálé vlnění vyžene spánek z hlavy i tomu největšímu spáči. Proto máme namířeno 120 mil až k blízkosti Cartageni. Před ní se totiž rozkládá velmi zajímavá laguna, nazývající se Menorské moře ( neplést si to s Menorkou). Vplout dovnitř se dá pouze prokopaným kanálem, přes nějž vede padací most. Ten se zvedá přes den každou hodinu.

Při vplutí dovnitř vás pak čeká absolutně klidná hladina. Laguna je totiž pouze 10 mil dlouhá a 5 mil široká, s hloubkou okolo 5 metrů. Je zde však mnoho zrádných mělčin a dvakrát jsme na ní uvízli. Uprostřed jsou 2 ostrůvky skýtající ochranu i při silnějším větru. Trochu problematické je dno s jemným blátem a trávou. To se nám vymstilo jednoho rána, kdy  se nám utrhla kotva v sílícím větru. Klasicky jsem nastartoval motor a chtěl pojíždět proti větru a překotvit. Jenže ouha, zapomněl jsem na naše dinghi a namotal si jeho provaz na propeler. Pak jsme již jen sledovali kolik metrů nám zbývá k pláži. Levým kýlem jsme se opřeli do písku a vítr 25 kn nás lehce houpal. Nyní jsem mohl konečně vytáhnout kotvu. Příčina byla jasná, kotva se obalila silným rybářským vlascem, takže utvořila jakousi bahenní kouli a nemohla se zarývat do dna. Asi 20 minut jsem odřezával lano z propeleru a potom pomocí 2 kotev vyvezených na hloubku jsme se sami dostali pryč. Samozřejmě, že pro místní obyvatele jsme předvedli zajímavé dopolední představení.

      Po týdnu kotvení v Menorské laguně opět proplouváme pod mostem a pokračujeme na jih do Almerie. Zde je přístav Aquadulce, který má rozumnou cenu a je skvěle chráněný před zimními větry vanoucími od Gibraltaru. Po pěti měsících plachtění máme za sebou 2970 mil a za poslední 4 sezóny jsme propluly doslova všechna zajímavá místa ve Středomoří i Černém moři. Končíme tedy naši evropskou plavbu a těšíme se na rok příští, kdy chceme pokračovat v naší plavbě kolem světa směrem na západ.

Miroslav Račan

www.snehurka-yacht.cz

Fotogalerie: http://www.jachting.info/modules.php?name=coppermine&file=thumbnails&album=121

Filmy z plavby "FREEDOM, aneb cesta za svobodou 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011"  najdete mezi DVD zde  http://shop.jachting.info/index.php?main_page=index&cPath=13_77

Předcházející části: http://web.jachting.info/paper/archive?cat=63