6. září 1522 – První plavba kolem světa

6. září 1522 – První plavba kolem světa

6. září 1522 se z plavby kolem světa vrátilo torzo Magallanesovy výpravy - 18 zbídačených mužů. Byli první, komu se to podařilo. Navíc tím prokázali, že je Země skutečně kulatá. Na strastiplné výpravě strávili tři roky, ztratili čtyři lodě a více než dvě stě svých druhů. Mezi ty patřil i Fernando de Magallanes, portugalský mořeplavec a jejich velitel. Muž, bez kterého by k téhle výpravě nikdy nedošlo.
 

Západní cesta
Portugalec Fernando de Magallanes byl námořním kapitánem. Nebyl však z nejposlušnějších, a tak po neshodách s portugalským dvorem o své místo přišel. Nabídl proto španělskému králi Karlu V., že mu pomůže najít západní cestu do Asie (konkrétně na souostroví Moluky). Východní cestu kolem Afriky totiž ovládali Portugalci, a pokud by se to Magallanesovi skutečně podařilo, byl by to způsob, jak do Španělska bezpečně dovážet vzácné koření. Král proto souhlasil. A tak 20. září 1519 odrazilo od španělských břehů 5 postarších lodí (Trinidad, Santiago, San Antonio, Concepción a Victoria) s celkem 237 muži na palubě. Velitelem celé flotily byl právě Fernando de Magallanes (39).


Mapa plavby

Vzpoura, objevení průlivu a hladovění
Poměrně záhy ale došlo na problémy s posádkou. První vzpoura vypukla po půl roce, když se flotila uchýlila do patagonské zátoky San Julian Bay, aby tu přečkala zimu. Magallanes vzpouru tvrdě potlačil a jejího vůdce nechal pro výstrahu pověsit. Pár měsíců na to přišel o další muže - loď Santiago, kterou vyslal na průzkum, v bouři ztroskotala. Magallanes přesto dál pokračoval v cestě podél pobřeží Jižní Ameriky a další měsíce hledal domnělý průliv do Pacifiku. Po více než roce na moři ho u mysu Jedenácti tisíc panen skutečně našel. V té době se ale od výpravy oddělila loď San Antonio, která dezertovala zpátky do Španělska. Zbývající tři lodě pak zdolaly 570 km dlouhou, v nejužším místě jen 2 km širokou a místy jen 31 m hlubokou úžinu (v současnosti Magellanův průliv) mezi Ohňovou zemí a dnešním Chile za 38 dní. Když lodě konečně vpluly do Tichého oceánu, měl kapitán za to, že k souostroví Moluky už to musí být  jen pár dnů plavby. Mýlil se. Flotila zvolila tak nešťastný kurz, že skoro čtyři měsíce nenarazila na jedinou pevninu. Muži trpěli hladem, žízní a kurdějemi. Mnoho z nich zemřelo. Kronikář výpravy Antonio Pigafetta to zachytil následovně:

„Tři měsíce a dvacet dní jsme byli bez čerstvého jídla, jedli jsme suchary, které už vlastně byly jen pouhým práškem plným červů a myších chcánek. Jedli jsme také piliny a hovězí kůži, kterou byla podložena ráhna. Pili jsme žlutou, zkaženou vodu. Byli jsme tak zesláblí, že bychom nepřežili bouřku, proto Magallanes z vděčnosti nazval nový oceán „Tichým“.



Magallanův průliv

Otrávené šípy
Až koncem března dorazily lodě na Filipíny a jejich posádky se staly prvními Evropany na tomto souostroví. Na ostrově Cebu je pro jejich netypický vzhled a zbraně považovali za božstvo a dostávalo se jim velkých poct. Magallanes, který se spřátelil s místním náčelníkem, mu slíbil pomoc v boji na sousedním ostrově Mactan. A tak z posádky vybral asi čtyřicet mužů a spolu s bojovníky z Cebu nedaleký ostrov napadli. Měla to být předem vyhraná bitva. Byla však jen do doby, než místní bojovníci zacílili své otrávené šípy na nechráněné nohy Španělů. Ti se sice dali na ústup, pro Magallanese však už bylo pozdě. 27. dubna 1521 ve svých jedenačtyřiceti letech na ostrově Mactan zemřel.


Podobizna Fernanda de Magallanese

Koření a návrat domů
I po smrti kapitána však výprava dál pokračovala k vytyčenému cíli – ostrovům koření. Těch námořníci dosáhli v listopadu 1521, tedy po více než dvou letech od vyplutí ze Španělska. Tou dobou už bylo ale mužů tak málo a stav lodí tak špatný, že kořením naplnili jen lodi Trinidad a Victoria. Trinidad však byla už tak zchátralá, že svůj náklad neunesla a praskla. Po následné opravě pak padla do rukou Portugalců. Desetiměsíční zpáteční cestu tak urazila jen posádka lodi Victoria. Když 6. září 1522, tedy skoro po třech letech a 80 233 km přistála doma ve Španělsku, bylo už na její palubě jen 18 mužů. Byli zbědovaní, nemocní ale také první (a na dalších 50 let jediní), kterým se podařilo obeplut svět a tím dokázat, že je Země skutečně kulatá. Navíc potvrdili, že Magallanesova teorie o existenci západní cesty byla správná. Mořeplavec Fernando de Magallanes se tak už navždy zapsal do historie a byl po něm pojmenován průliv, který na své výpravě objevil. Ten byl až do roku 1914, kdy byl otevřen Panamský průplav (více info ZDE), hlavní spojnicí mezi Atlantským a Tichým oceánem.

(am)

Zdroj: http://www.stream.cz/videodne/141/?utm_source=Seznam&utm_medium=RSS&utm_campaign=Vyber