40 dní Atlantikem - dorý test lodi i posádky..

.: Kategorie: Dálkove plavby :: autor: doldamar :: zveřejněno: 2.9.2010 :.

 

40 dní Atlantikem......

Vypluli jsme tedy ve středu 13.ledna2010.z Las Palmas..Už mí drazí rodiče byli nervózní , aby to hlavně toho třináctého nedopadlo…je totiž pověstné a známé, že to přináší smůlu a je jedno, že to není zrovna pátek...Plánovaný den před tím jsme byli však už tak unavení z těch všech příprav , že jsme museli vyčkat právě do tohoto dne ač chceme nebo nechceme ..

Ještě ráno jsem šel zjistit stav počasí a rozloučit s pár dalšími lidmi…jakoby všichni věděli, že nás nečeká žádný lehký úkol a to co budeme hlavně potřebovat je opravdový kus štěstí… Startuji tedy motor a odvazujeme lana…Náš milý soused z Estonska přivázaný poblíž se přišel rozloučit se svými dětmi s krásnou skladbou zahranou na flétnu… Přejeli jsme tedy jen o kousek dál na benzinku, kde jsme dokoupili dalších 50l vody a hlavně 70 litru benzínu…(to na dobití baterek, potřebné manévry při práci s plachtami a na dojetí do přístavů či kotvišť…) Poslední kroky na pevnině,poslední nanuk …až ve dvě už tedy opravdu a vážně opouštíme pevninu, signál a vše stabilní..

Při vyplouvání z přístavu se rozeznělo nespočetné množství troubeni od ostatních lodí, které jsme i mi svou trubkou vesele opětovali a snad všichni kdo nás znali a plno dalších nám přišli posledně zamávat a volali různé pozdravy a přání …Přeci jen jsme byla jedna z nejmenších amatérsky postavených lodí , já nejmladší a nejchudší kapitán a stále naprosto nezkušená posádka( Tom ), co se na takovou plavbu kdy vydala…I ta naše česká vlajka co jasně značí, že nemáme moře a tak kdo ví co oněm opravdu víme.. v mnoha lidech vzbuzovala spíše obavy, ale i určitý druh obdivu…

Vyndáváme tedy poprvé plachty a Tom zjišťuje na jakou stranu loď zatáčí při pohybu kormidelní pákou…co vlastně znamená do leva,do prava a proti větru či po větru..Byli to opravdu kruté chvíle a já si uvědomil, že to nebude lehké a budeme muset začít a to rychle s výukou od základů… Potvrdila to i první noc, kdy se na své první noční hlídce rozhodl vyhýbat obrovské kontejnérové lodi…Naštěstí mě pár metrů před možnou kolizí zavolal a já rychle vyběhl a srážce na poslední chvíli zabránil.. Na moři se totiž vždy do prava protijedoucím lodím jako na silnici autům nevyhýbáte… Myslím že jsme museli pro ně vypadat buď jako kamikaze a nebo řízené torpédo s pozičníma světélkama…no určitě nechápali…

Tom se ale hned druhý den rozhodl opravdu sám aktivně učit a poznávat loď,vážně se ptát na cokoliv, študovat knížky s teorií, pozorovat počasí, vítr i lodě a jejich světla, učil se uzli…Abych se i já mohl brzy v klidu vyspat, umět na něho spolehnout a on dokázal ovládat loď sám, kdyby se cokoliv stalo…Začalo taky první vaření za jízdy ve velkých vlnách, různé věci si nacházeli svá pravá místa …a jako klasicky první tři dny jsem já krmil rybičky, protože mi je vždy dost blbě, než si opět zvyknu....Na štěstí byl ale Tom opravdu imunní a houpání někdy až v osmi metrových vlnách i větších mu nic nedělalo..Proto mohl v plné síle vykonávat práci kuchaře…Zároveň jsme začali chytat krásné ryby a ztrácet rychle pevninu z dohledu a já mohl každých dvanáct hodin vesele zapisovat naši zeměpisnou polohu, atm.tlak,směr a sílu větru, stav vln,upluté námořní míle,teplotu vody a vzduchu,…také i důležitý stav měsíce …Abychom si tím mohli odvodit změny, předpovědět si počasí, vypočíst průměrnou rychlost a kdyby třeba všechna navigace GPS selhala…víme kde jsme naposledy byli a jakým nejlíp kurzem se máme držet nebo stáhnout..

Po čtyřech dnech plavby směrem ke Kapverdským ostrovům na krásný silný severozápadní vítr, kdy Tom už názorně zjistil, že při plavbě na pravý zaďák ráhno přehozené nekontolovatelně z jedné strany na druhou by dokázalo lehce zabít…vítr utichl.. Přejížděli jsme obratník raka.. Pro náš větrný pilot obalený folií na chlebíčky byl vítr tak slabý., že jsme museli zapnout pilot elektrický a nebo ručně kormidlovat… Byli jsme přibližně 300km od afrických břehů a potkali jsme červenou rybářskou loď plnou podivných lidí ....V našich myšlenkách proběhlo to, co kdyby nás třeba taková loď přepadla…?Přeci jen by se to nikdo nemohl dozvědět…jak se zachovat?Já přemýšlel o el. paralyzéru jestli je nabitý a Tom o nabroušené kudle a hlavně o tom kam v těch vlnách asi zapadla…… Nebyli to naštěstí žádní piráti, ale rybáři ve žlutých pláštěnkách nejspíš někde z Mauritanie…a zajímali je jen ryby…

Sedmý den byl opět větrný a vlny nás začali párkrát zalívat…odnesl to však náš el. pilot, do kterého se dostala voda přes pístnici a utopila el. kompas zabudovaný uvnitř….První větší nepříjemná závada…Hned další den nás však čekalo něco horšího.Vítr foukal celkem velkou rychlostí 6-7 B a Alya začala na vlnách doslova tancovat… Až v jednu chvíli se velkou vlnou tak stočila, že se zrovna silný poryv větru dostal z druhé strany hlavní plachty a ta svou silou proti kikingu(kladkostroji držící ráhno dole) a kontra otěži (lanu spíše jen varující před přehozením )hliníkové ráhno v půlce zlomila a přehodila…Naštěstí to nikoho nesejmulo…Musel jsme rychle srovnat kurz, stáhnout potrhanou plachtu,aby se nepoškodila více, odnýtovat ráhno a opět stabilizovat plavbu alespoň přední kosatkou…

Pokračovali jsme na poloviční rychlost okolo 4uzlů…ráhno i plachtu jsme si dali do kajuty a začali vymýšlet plán, jak vše opět stabilizujeme a opravíme… Bylo ale celkem neklidné moře 4-5m vlny..a nějaké sešívání ,hledání vhodného materiálu, vrtání , řezání či nýtování nebylo možné..Navrhl jsem tedy jinou věc..a to nasadit druhý přední fok stejné velikosti a udělat opravdového motýla a tím získat opět rychlost….Šel jsem vše připravit…vytáhnout druhý fok , přivázat otěže a přidělat druhý peň držící plachtu rozevřenou…Podařilo se to na jedničku a my začali opět plout až 8uzly smát se a tvrdit, že tu hlavní plachtu už ani nepotřebujeme…. Vše se zdálo v naprostém pořádku, stabilní jízda…povečeřeli jsme výborný tažin (marocké jídlo) s chycenou rybou a já si šel lehnou…V půlce noci mě však Tom v panice vzbudil, že se něco stalo… vyběhl jsem rychle ven…Byl tam obrovský vítr a Alya naprosto přeplachtěná…To zapříčinilo příliš prohnutý stěžeň a tím ač mírně tak povolené boční vanty..6mm nerezové lanka držící stěžeň …, které se začali na jedné straně přeškubávat…Doslova se plachty rozhodli leťet napřed a s nimi i stěžeň…Museli jsme vše okamžitě stáhnout a noční záchranářská akce začala…Úkol byl jasný - v žádném případě si nenechat přetrhnout lanka a tím přelomit stěžeň …Pro ztlumení nárazu jsem použil jeden z dvou  náhradních výtahů ..lanko se pomalu ale jistě dotrhávalo a vršek stěžně se začal ukrutně vlnit…Vytáhli jsme kus náhradního nerezového lanka, měděné topenářské trubičky a ve velice divokých podmínkách jsme začali s podchycením závady…Chytit se na utržená lanka s jiným…zbouchat trubičku dvěma kladívky, stočit ji dvěma kleštěmi do vrtule a nový konec někde upevnit aby šlo dotahovat…To vše provést za tmy,ve vodní slané smršti i vlnách.. přitom nevypadnout a neztratit nářadí..nebyl nejlehčí úkol…Vše jsme ale díky vzájemné spolupráci zvládli a stěžeň zůstal na svém místě…Obdivuhodný spoj dostal jméno ,,Trubičkář“…Z tohoto měl Tom další zkušenost za sebou a to, že loď se musí stále poslouchat, není vždy dobré poslouchat mp3..Na hlídkách se nesmí spát a vždy když zesílí vítr, je potřeba ztefovat plachty nejlépe hned, kdy vás to jen napadne a ne až se něco začne dít nebo po….

Nacházeli jsme se kousek od Kapverdských ostrovů, kdy jsme se měli začít stáčet směrem na Martinigues.. Alya ale ne jen že ztratila opět rychlost, ale vítr se začal stáčet a mířit od západu, tedy přesně proti nám… Přišel 15 den plavby a další noc plná dobrodružství stojící za zmínku… Tom měl opět hlídku a už věděl, že hlavní noční nebezpečí jsou pro nás i velké lodě co nás mohou přehlédnout…Během dvou hodin se může ocitnout těsně vedle vás, aniž by jste ji před tím zaregistrovali…Vzal to správně vážně, ale na zrovna projíždějící loď začal blikat svou velice výkonnou čelovkou a to třikrát…aby nás tedy viděla..Jeli jsme velice pomalu proti vlnám i větru, stále bez ráhna a zrefovaný přední fok, aby nedošlo k přetížení ,,Trubičkáře“( opraveného lanka)…Museli jsme vypadat podezřele.Zdálo se, že loď v klidu projela …a Tom mi hlásí zažehnání kolize…Až po pár minutách jsme oba slyšeli obrovský hukot.. Vylézám rychle ven a jen oba čumíme, jak si to obrovská kontejnerovka míří přímo na nás s obrovským reflektorem…a poté začíná kroužit kolem …Byl jsem rád, že nás za tady ten SOS vtípek nepotopila..protože když zjistila, že jsme v pořádku střihla to opravdu těsně před naší přídí…a my bez rychlosti a s vytáhlým motorem neměli moc možnost manévrovat…Alespoň jsme zjistili, že velké lodě by dokázali opravdu pomoct a změnit i svůj drahocenný kurz i pro takového vořecha jako jsme my…

Byl nejvyšší čas opravit ráhno, sešít a opět nasadit hlavní plachtu, abychom mohli lépe stoupat proti větru a vlnám..Na výztuhu nám posloužil hliníkový žebřík, který jsme rozřezali a vložili do vnitřku profilu a sešroubovali čtyřmi šrouby..Nedalo se čekat na lepší počasí.. Alya byla bez potřebné rychlosti a údery vln ze předu a zboku opravdu trpěla… i pro nás byla plavba velice unavující a náročná ....Vše lítalo z leva do prava, přední luknou se dostávala voda do vnitřku a každou chvíli se někomu něco vysypalo či vylilo a já si musel opět párkrát vrhnout…Taková plavba dožene snad každého člověka co není pod drogou k šílenství….Navíc se kolem nás točili různé bouřky nevypadající vůbec přátelsky a několikrát zapršelo…Zvolil jsem ústup více na jih a tak i jeden den jsme se k vysněnému cíli přiblížili pouze o 20km…čekalo nás jich však ještě3500Km.. Přišel ale den osmnáctý 30.leden, úplněk a sním i pomalá změna směru větru v náš prospěch….Opět pasát v zádech a silnější proud..teplota vody stoupla od vypluti z 21C už na 25C a my se začali zase přibližovat..I když už ne nikdy na plně vystavené plachty … ale stále s obavami co nás asi potká zítra, čím případné opravy budeme provádět, až nám trubičky i šrouby dojdou.……Plavba se stala opravdovým dobrodružstvím a bojem o šťastné doplutí…

První den únorový se však opět vyklubal jako katastrofální…začala se trhat i strana druhá…Opět jsme museli zasáhnout a vymyslet jak lanko zajistit než prdne…Tentokrát jsem v sadil na dvě nerezové provrtané pásovice..do kterých lanko mezi několik šroubů vložíme, dotáhneme a upevníme zpět na upínačku…. Strategie byla jasná, ale napjaté nervy, strach, neuvěřitelně sprosté slova při realizaci rozhodně nechyběly …Stěžeň se nám prohýbal do metrových vzdáleností…Škubal s ostatními lanky a my se hlavně snažili o to , jak si ho chytře v těch vlnách chytit a operaci zdárně dokončit… Dokázalo mě to nadzvednout až půl metru vysoko,,.. Po dvou hodinách se opět podařilo vše nebezpečí zažehnat a mohli jsme plout dál a náš společný výkon oslavit chlazeným pivkem a pokřtít náš další spoj na ,,Robota“ …

Naše vážnost k této plavbě se opravdu každým dnem zvětšovala…Věděli jsme, že loď je na oceán slabší a už hodně poškozená a každodenní otřesy a vlny jí dávají hodně zabrat a je potřeba k tomu tak i přistupovat....K naší osobní bezpečnosti, což patřilo hlavně stálé uvázání přes harnesy k pevnému bodu , nebo 50m lano vlečené za námi… jsme už vážně přemýšleli o používání mé přilby na motorku co se plaví s námi…Opravdu jsme si přestávali být jistí co nás může ještě na této plavbě potkat a překvapit…

Únor začal být však konečně šťastnější…a už se urvali jen další dvě lanka ze všech osmi….Tom i já jsme byli už ale opravdu sehraní , obezřetní a několikanásobně opatrnější na svých 4- 6h hlídkách… Zároveň i připravení na vše třeba i to, že doplujeme na provizorní oplachtění „Vikinga“ a možná až za několik desítek dní…Přišli ale krásné větrné a slunečné dny…Hejna stejných ryb se s námi táhli a my si mohli kdykoliv nějakou chytit a hodit přímo na pánev… Ani každodenní koupaní nebylo výjimkou..delfíni , velryby,ryby jako zlatavý Dorádi, Bonity a plno dalších….létající rybičky, které často přistáli na palubě a mi je zachraňovali… i obrovský 3m mečoun plující s námi dva dny...Byla to opravdová příroda a nádhera….jako by jsme patřili k ní a oni nás doprovázeli… Několik druhů ptáků nás přiletělo navštívit, pozdravit a ukázat své lovecké schopnosti …

12 únor- mé 26 narozeniny…a už 31 den plavby…zároveň osmý rok pokusů o,,svérázné mořeplavby“ Opravdové bezvětří…skvělý na to, abych podpořil mé největší přání…V pořádku,bezpečně, v celku a co nejrychleji dorazit do cíle, kterým se stal nově ostrov Barbádos a Mája co tam už brzy doletí nemusela čekat….Začal výlezem na stěžeň, kam jsem se vydal uvázat pár dalších jistících lan…Nebyl to zase nejlehčí úkol, ale určitě jsme se oba začali cítit bezpečněji…Hned potom následovalo očištění spodku lodi..Tom totiž sice v přístavu vše osobně kontroloval a čistil motor, ale srovnával vše s katamaránem uvázaným už sedm let vedle nás, který na tom byl hůř…Já však pochopil, že to opravdu není tak zlé a neuvědomil jsem si, že o lodích nevěděl nic…navíc něco dorostlo…Měli jsme tam obrovské porosty a tak bylo jasné, že i loď jela o dost pomaleji než by mohla a namáhala oplachtění…Tím se stali narozeniny opravdovými…Pod námi bylo stále 4500m hloubky a mi tam začali seškrabávat škeble a všechen ten různý porost…Ryby se chovali jak blázni.. navíc se nás vůbec nebáli… Museli jsme vždy jeden hlídat, kdybychom tím přilákali nějaké žraloky či jiné kdoví vůbec jaké oceánské hlubinné potvory..Šlo o to rychle druhého varovat a z vody okamžitě vypadnout…Byl to hodně zvláštní pocit… Oba jsme se tento den doslova znovu narodili a tak nesměla chybět večerní oslava a pravé grilování chycené ryby přímo na palubě…

Další dny opět začalo foukat do zad a blížili jsme se k cíli...ještě 1200km…Utrhlo se už jen pár věciček jako třeba uchycení větrného pilota , pár šeklů a karabinek hlavně kolem kikingu…a rozbil jeden z foťáků…Voda vystoupla k teplotě 27C a my už přestávali mýt nápady na jaký způsob si máme chycené ryby udělat…Jídelníček jsme však měli pestrý…Tom a jeho kuchařské schopnosti (dokázat udělat z prdu kuličky) se nezapřeli…Pekl se chleba,bábovky, dorty, mazance,palačinky…Zpočátku nechyběli chlupatý knedlíky, knedlo zelo vepřo, guláš…zapékané těstoviny, křapáče, špagety…Taky nehorázná chuť na majolku vyrobenou z vajíček po třiceti dnech v teple nám ukázala, že salmonela neexistuje…Tomáš se ukázal jako skvělý kuchař po celou dobu plavby a já na oplátku plnil roli uklízeče a myčky…z mého umění vaření by totiž opravdu nebyl šťastný nikdo…

Když by se někdo ptal jestli byla známá ponorková nemoc…Určitě jo…, ale ne že bychom se chtěli zabít nebo vykuchat jako ryby…Hlavně hodně rozdílným způsobem života, zvykům a druhem ázorů, vystupováním a pohledům na svět a na určité konkrétní věci..Nikdy jsem si nemyslel, že se semnou poplaví někdo s kým se dokážu tak hádat a bude tak jiný….Tím se tato plavba ale stala zajímavější ..Nebyl totiž jen Tom co se učil jachtingu, ale i já co jsem se učil od Toma…Má plno znalostí z jeho cest Afrikou, ale i pobytem odjinud, dokáže si vystačit s málem…, je manuálně zručný..řídí se podle lunárního kalendáře, snaží se žít zdravě a bez jakýchkoliv stresů,času,chemikálií či potravin jakkoliv chem.upravovaných…Také sjížděl řeku Senegal na vlastnoručně postaveném voru z kanistrů…Byla by to jedna velká kapitola sama osobě…a i on by nám uměl hodně vyprávět..

Po 40 dnech dobrodružné plavby , po uplutí 5500km jsme dorazili v pořádku k ostrovu Barbádos, s řádně vybudovaným respektem k přírodě .Tom jako zdárně vyučený plavčík a já opět s plno dalšími zkušenostmi z toho všeho co nás potkalo.……Myslím, že můžeme být oba opravdu rozumně hrdí na naše společné výkony a moc být vděčný Alyi, která i když nám zajišťovala spolu s přírodou každodenní vzrůšo , nás opět jako hvězda v pořádku dovezla a uměla si sama naznačit…co by ráda zlepšila do dalších mil…

A co je v plánu dál?

Zde na ostrově jsme se šťastně setkali nejen s pětimetrovým žralokem, ale opět s mou kamarádkou Májou co sem doletěla z Irska…Tom se s námi ač trošku komplikovaně (díky tvrdým zákonům) rozděluje a jeho cesta vede do Jížní Ameriky…Po krátké návštěvě tohoto pirátského ostrova poplujeme dál…Nejdříve na ostrov Martinigues a dále přes další ostrovy směrem na sever k ostrovu St.Martin…Tam se musíme snažit něco vydělat, opravit závady na Alyi a rozhodnout, kam se schovat před hurikánovou sezónou začínající už v červnu…....a jakým směrem se vydat dál....

Na závěr tedy veřejně moc děkuji Tomovi za jeho spolupráci , přeju mu hodně štěstí v těch jeho snech a doufám, že se nám brzy ozve... TOME DIKY !!Zároveň své rodině která mi důvěřuje a pomáhá.. a všem lidem a přátelům co drží pěsti, umějí povzbudit, čtou si mé webové stránky a stojí při nás… DÍKY MOC VŠEM A ZDRAVÍM DO ČECH!!

 

-rozhodl jsem se tento článek zaslat jako menší  ukázku z mých plaveb i webových stránek..Třeba se to bude hodit někomu ,kdo se hodlá přeplouvat už tento rok..nebo o tom přemýšlí...Koho by zajímalo více , fotky ,pokračování či  něco o začátcích plavby AlyaII ...je moc vítán na mých oficiálních  stránkách www.sveraznamoreplavba.cz

                                                                                                                                        Diky za pozornost   a zdravím opět z kanarů...-Martin Doleček

Statistika
Zobrazeno 1992x Hodnocení
  • Aktuálně 4.00 / 5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6

Aktuálně 4.00 / 5


Komentáře
Načítám data ...