| Kladka (angl. block) = jednoduchý stroj, kovový nebo dřevěný kotouč s obvodovou drážkou (pro vedení lana nebo řetězu), který se může otáčet kolem osy – čepu procházejícího jeho středem. Průměr kladek býval cca 8 x větší než průměr lana a 20 x větší než průměr řetězu. Má-li kladka drážku pro vedení řetězu, je tato buď hladká, anebo ozubená, aby v ní řetěz neprokluzoval (pak ovšem musí být řetěz i drážka kalibrovány). Čep kladky je uchycen ve stranicích, které se dole spojují a přecházejí v hák nebo jiné závěsné zařízení. V 19. století už byly čepy kladek opatřovány ložisky a kladky se vyráběly ze železa a pak z oceli.
Kladky jsou buď nehybné, tj. s osou upevněnou (kladka je zavěšena, lano či řetěz přechází přes kladku a hák je připevněn na jednom jeho konci), nebo hybné (zavěšeno je na jednom konci lano, to obtáčí kladku odspodu a druhý jeho konec je ovládaný, hák je součástí kladky a zvedá se nebo klesá s ní).
Kladky se používaly samostatně nebo kombinovaně, tj. ve spojení kladek nehybných s hybnými, na lodích jednak k napínání lanoví zejména prostřednictvím úponů na bocích trupu, jednak k manipulaci s lanovím plachet. Na obzvlášť namáhaných místech se zdvojovaly až ztrojovaly (kotouče vedle sebe nebo jinak kombinované), takže vytvářely kladkostroje, posledními variantami byly až čtyřčité kladky.
Kladky byly i částmi lodních jeřábů, používaly se i k dopravě munice uvnitř trupu, ve strojovnách apod. |
