| Bóje (fr. bouée, angl. buoy, něm. Boje, it. gavitello) = původně plováky různé konstrukce (plné dřevěné, duté kovové, kulovité, válcové, vejčité, kuželové, dvojkuželové…), zakotvené na dně nebo uvázané k jinému plovoucímu tělesu, které – opatřeny nápadnou barvou, zdaleka viditelnou, a také bidélcem (žerdí), který nesl další znamení (kříž, kužel, kouli, šipku…), také svítilnami, ale i zvonci – vyznačovaly na vodní hladině určitou kvalitu plavebního nebo kotevního místa (mělkost, přítomnost vraku, proudu…, místo shozené kotvy, místo uložení kabelu…) případně jeho směr (plavební dráhy). Takto se rozlišovaly bóje výstražné, bóje kotvové, bóje ouvazné.
V r. 1936 námořní státy schválily mezinárodní jednotné směrnice o konstrukci a využívání bójí, který zaváděl dva základní druhy bójí:
(1) laterální, k vyznačení plavební dráhy,
(2) kardinální, k vyznačení vodních ploch – rejdových, vrakových… vč. přístavních. - Soudobé bóje jsou vybaveny elektrickými světly, elektrickými sirénami, některé vysílací radiostanicí a prvky družicového rozpoznávaní. Kromě těchto stacionárních bójí si lodě vezou (vezly) vlastní bóje, mezi nimiž je zejména bóje záchranná, zpravidla opatřená světlem (bývala to patrona nacpaná směsí ledku, sirníku antimonového, síry a lněného oleje – zapaluje se vytržením drsného drátu), někdy i zvoncem, svrhovaná z paluby pro ty, kteří se na hladině potřebují zachytit spolehlivého předmětu. Na lodi je záchranná bóje uložena zpravidla na zádi se skluzem (slipper), tak, aby k jejím okamžitému spuštění stačilo jednoduché zařízení. |
