| (a. ram; n. r Rammbug, e Rammsporn; řec. proembolion, embolos; lat. rostrum)
U starověkých lodí dopředu vyčnívající část kýlu nebo břevno vybíhající pod hladinou, jímž se taranovalo napadené plavidlo. Taranování a klouny na lodích prožily určitou renesanci v 2. pol. 19. stol., kdy trupy bizarních obrněnců vybíhaly v příďové zobce.
U středověkých lodí byl tvořen trámem vybíhajícím z předního vazu šikmo nebo obloukem směrem vzhůru k čelenu. Trojúhelník mezi horním koncem předního vazu a klounem byl zpravidla doplňován a vyztužován výplňovými dřevy tak, aby celek tvořil pevnou a proti nárazu odolnou špičku lodní přídě. Sloužil také pro ukotvení čelenu pomocí lan a řetězů. V 19. st. se kloun zmenšoval, až zůstal jen jako ozdobný prvek přídě lodního trupu. |
