| Balast (angl. ballast) = Balanční zátěž či lodní přítěž železných kusů či litinových bloků, kamenů, pytlů s pískem, vodních měchů… Umisťuje se do spodku lodních trupů buď nastálo, nebo dočasně, aby se docílilo snížení těžiště lodi a tím se dosáhla větší stabilita lodi (v. t.), rovněž se používá k vyrovnávání nežádaného ponoření přídě respektive zádě, akurátně dávkovaný balast se používá také k přesnému ponoření lodi před cejchováním trupu.
Do 19. stol. se určovalo potřebné množství balastu jen primitivními výpočty a odhadem, dnes k tomu slouží přesné výpočty, pomocí kterých lze dosáhnout potřebné hmotnosti balastu na kilogramy.
Na lodích 20. stol. s dvojitým dnem nebo i bočními tanky se používá jako balast voda a to zhruba 0,3 až 0,4 nosnosti lodi. Není to už ani tak k zajištění stability (tu má i prázdná ocelová loď dobrou), ale k dosažení bezpečného ponoru (s potřebným zanořením šroubu), pro zabránění úderu přídě o vlny, nebo zajištění odpovídajícího trimu (= rozdíl mezi ponorem na zádi a přídi) apod.
Množství balastu, který samozřejmě má vliv na rychlost lodi a např. spotřebu stroje resp. hlavního motoru, se upravuje ke konkrétním povětrnostním a plavebním podmínkám i k ekonomickému efektu. V některých přístavech je např. pilotáž (navádění lodi do přístavu a vedení po přístavu pilotem – lodivodem) honorována podle aktuálního ponoru lodi, tedy se dává co nejméně balastu, ale i tak je třeba respektovat nutnost bezpečného manévrování s lodí. Je vždy snahou provozovatele lodi respektive operátora, aby loď jezdila vytížena v obou směrech, tedy s nákladem a bez balastu nahrazujícího zboží. (bek/mj) |
