| (anglicky bowsprit; německy das Bugspriet)
Krátký, silný, šikmo vzhůru z přídě paluby vybíhající stěžeň v podélné ose plachetní lodi. Čelen je výchozím bodem celé lodní takeláže, a proto musí být velmi dobře upevněn. Sklon čelenu vzhledem k rovině hladiny byl od 0 až do 40° . Čelen byl většinou upevněn v podpalubí, opíral se o vrchol předního vazu a zpravidla nejméně jednou polovinou vyčníval před lodní příď. Jeho volná část byla kotvena čelenovou výztuhou k přednímu vazu nebo klounu. Někdy byl čelen vyztužen tzv. vodními stěhy upevněnými ke klounovci a vypnutými pomocí vzpěr. Čelen byl určen k upevnění stěhů, které tvořily součást pevného lanoví a nesly přední trojúhelníkové plachty (přední stěhovku, vnitřní a vnější kosatku a létavku). Sloužil také k zachycení košové čnělky předního stěžně a případně k podpoře čnělky čelenové. Původně byl čelen používán pouze pro upevnění stěhů a zavěšování kotev, později na něm byly zavěšovány blindy (viz blinda). |
