| Abordáž (z fr. abordage, angl. boarding, falling aboard) =
(1) V obecném smyslu znamená přistání nebo připevnění lodi ke břehu, nebo někdy (dříve) také vyslání člunu z lodi ke břehu.
(2) Vypravení vojska z lodí k útoku na pevninský cíl, což bývala velmi obtížná operace. Bylo-li loďstvo pohromadě, utvořil se výsadkový sbor, k čemuž každá loď přispěla ze své posádky, a sice: fregata I. třídy 170 muži, fregaty II. a III. třídy po 120 mužích. Toto vojsko bylo ozbrojeno puškami a několika lehkými výsadkovými děly (byly to v podstatě polní zbraně, které mohlo táhnout jen několik mužů). Na větších prámech bývala i lehčí lodní děla.
Největší abordáž v tomto smyslu se v 19. století uskutečnila na Krymu v r. 1854, a úspěšně, protože jí Rusové nezabránili. V červenci r. 1866 se pokoušelo o abordáž vojsko italského admirála Persano, když tento dobýval ostrov Vis (Lissa) a na něm městečko stejného jména, ale byl rakouskou dělostřelbou odražen, nenašel však a i vhodné místo a také počasí nebylo vyhovující. Když se 20. července Persano pokoušel o abordáž na jiném místě ostrova, možná by byl úspěšný, ale právě připlouvalo rakouské loďstvo admirála Tegetthoffa, s nímž pak svedl památnou bitvu…
(3) Abordáž ve smyslu útočení se prováděla také mezi loděmi. Dvě se k sobě přiblížily boky, načež pomocí stékacích kotev a přitaháků se sepnuly tak, aby se mohlo palubní mužstvo či vojsko útočící lodi dostat na palubu nepřátelské lodi, k čemuž sloužily i lehké padací můstky (corvus). Dokud nebyla do námořního vojenství na válečné lodě zavedena pára, šlo - spolu s dělostřelbou - o jeden z nejdůležitějších bojových úkonů. Okolo poloviny 19. století se však od abordáže začalo upouštět, protože zdokonalená dělostřelba a také použití klounu (píchu, lodního hrotu, beranu) a posléze zavedení torpéda tento prvek námořního boje znemožňovaly – nepřítel býval odražen daleko dříve, než se stačil přiblížit, natož přirazit „bokem k boku“.
(4) Abordáží se nazývala i neúmyslná srážka lodí, zaviněná nepozorností nebo z objektivních důvodů (např. přírodními podmínkami).
(5) Abordáží se také rozuměla akustická komunikace mezi loděmi. Setkaly-li se dvě na širém moři, stávalo se, že si z nich velitelé vzájemně sdělovali zprávy – na blízkou vzdálenost ústně nebo pomocí megafonu (tehdy zv. dalekomluv), na větší vzdálenost za dobré viditelnosti signály vlajkovými či stožárovými, za malé viditelnosti signalizací zvukovou (troubení, pískání, střelba děly…), za noci signály světelnými (svítilnami, ohni, raketami…). |
