| (řec. ankýra; lat. ancora; a. anchor; n. r Anker)
Těžké, vhodně tvarované těleso spojené s lodí lanem nebo řetězem. Kotva po zaklesnutí do mořského nebo říčního dna brání pohybu lodi.
Původně (u Féničanů) to byl kožený pytel naplněný kamením, později se ve Středomoří objevují kamenné kotvy s otvory pro dřevěné příčníky. V 6. st. př. n. l. se u Řeků objevují klasické hákové kotvy s dříkem, příčníkem a rameny. Byly většinou dřevěné se zděřemi a příčníky olověnými; těchto kotev se našlo několik set, některé vážily až 60 kg. Některé řecké lodě měly až 7 kotev. Římské kotvy byly stejné, na řekách a jezerech i železné. V 15. století se objevují kotvy na přídi i na zádi. Od roku 1852 se vžila kotva s pohyblivým příčníkem (tzv. admiralitní nebo admirálská), avšak od roku 1821 se zaváděly kotvy bez příčky, ale s pohyblivými rameny (patentní), které usnadňovaly zarytí i uložení na lodi (Inglefieldova, Hallova, Martinova aj.). Tyto kotvy mají hmotnost několik tun.
Tzv. mrtvé kotvy (jednoramenné, ve tvaru misky aj.) slouží k upevňování stálých plovoucích zařízení, zejména bójí.
Malých kotev (grapnels) se užívá k zvedání předmětů ze dna. |
